Kosmetika za socíku? Nivea, pitralon, Živé květy a šeříkové mýdlo

Pokud zabrousíme do padesátých let, kosmetika či šminky byly v podstatě luxus. Ale byly ženy, které o sebe pečovat chtěly. Místo klasického pudru používaly například dětský pudr s barvivem. Pamatuji si, že ho měla ve stříbrné pudřence i moje babička. A ta si dokonce malovala pusu na červeno červenou řepou! Řasy přetáhla štětcem, který namočila v černém krému na boty a obočí si zvýraznila ohořelou sirkou. Ale byla to štramanda a líbila se nejen dědečkovi.

Postupně se situace zlepšovala a i na československý trh se dostala nějaká ta kosmetika. Pamatujete si například Indulonu? Hutný bílý krém v bílé hliníkové tubě s modrým nápisem, kterým jsme si mazali obličej, ruce i tělo. A řada lidí na ni nedá dodnes dopustit. A také se dodnes vyrábí. A podobnou oblibu měla i Nivea. Modrá dóza krému byla oblíbeným společníkem československých rodin. Na počátku 70. let k ní pak přibylo i tělové mléko.

První krycí make-up Dermacol, jenž dal později název celé kosmetické značce, která se jako jediná v tehdejším Československu vyráběla, vznikl v roce 1966. Za jeho rozšířením stála kosmetička Olga Knoblochová z Ústavu lékařské kosmetiky a také barrandovská filmová studia, kde se až do 90. let minulého století vyráběl.

Slovo dermacol se stalo v tehdejším Československu pojmem pro make-up obecně. Název vznikl ze slov derma (kůže) a color (barva). Licence na krycí make-up byla dokonce v roce 1969 prodána do Hollywoodu. Dermacol pak rozšířil sortiment o pěsticí kosmetiku, odličovací prostředky a přípravky pro péči o tělo. Krycí make-up Dermacol Make-up Cover se vyrábí dodnes. Některé ženy si určitě vybaví i pleťovou vodu Amica, která měla pomoci od aknózní pleti, jiné si zase vzpomenou na balzám na rty zvaný Jelení lůj. Naše rty hydratuje už 53 let. V drogeriích ho totiž najdete dodnes.

Šampony určené speciálně na jemné, husté, poškozené či roztřepené vlasy byly sci-fi. V drogeriích byly k dostání kopřivový, březový a vaječný. Platilo, že jeden šampon stačil pro celou rodinu, a nikdo nezkoumal, jestli se hodí pro daný typ vlasů. Pojem balzám na vlasy bylo neznámé slovo. Místo laku si ženy vypomáhaly nejprve cukrovou vodou nebo pivem, později se zrodily laky na vlasy značek Lybar nebo Taft. Ale ty se zpočátku lily z litrového balení do lahviček s rozprašovačem. Vymoženost laku jako takového, jak ho známe dnes ve spreji, přišla až na přelomu 70. a 80. let.

Nejlepší účesy všech dob: Omlazující mikádo Marie Rottrové, vlny jako Julia Roberts i na Rachel

Samostatnou kapitolou pak bylo socialistické kadeřnictví. V 70. letech letěl účes à la Mireille Mathieu – tzv. tupý střih, a o pár let později chtěla být každá žena na pudla. O kvalitě tehdejších trvalých snad ani nebudeme hovořit. Co si budeme říkat, vlasům šlo téměř o život. Ale prstýnkovou trvalou, která tehdy letěla, chtěly mít všechny ženy. A bylo jim úplně jedno, že všechny vypadaly stejně. Móda je prostě móda. V osmdesátkách pak byl velkým hitem melír a střih „na Kim Wilde“. Každá mladá holka chtěla mít účes jako ona.

Maďarsko bylo v našich očích luxus. A aby ne. Právě tam se daly totiž sehnat mýdla a šampony s vůní jablíčka, mandarinky či citronu. Maďarsky nebylo třeba umět. Barva obalu jasně napověděla. Zelená jablko, oranžová mandarinka a žlutá citron. A daly se tam ve stejných vůních dokonce sehnat i sprchové gely a pěny do koupele. Po návratu z dovolené voněly všechny holky ve třídě stejně.

Na oči se používala tuhá řasenka, do které se plivalo a pak se kartáčkem nanášela na řasy. Když to nešlo kartáčkem, rozčísly se řasy špendlíkem nebo jehlou na šití. Na trhu byly také tekuté černé oční linky v krabičce. A pak tu byly oční stíny. Zpočátku spíš připomínaly tvarem rtěnky na pusu. Byly krémové a na očích se pěkně srazily do rýhy na víčku… Lepší kosmetika se dala sehnat jen v Tuzexu. Značka Pupa byl prostě luxus.

Ani s deodoranty a vůněmi jsme na tom nebyly tehdy nejlépe. Absolutním hitem pro ženy byla voňavka Živé květy. Jednalo se v podstatě o usušenou větvičku ponořenou do roztoku, kdy výsledkem byla nejčastěji vůně konvalinky, fialky nebo karafiátu. Tuto voňavku si na začátku 60. let nechalo patentovat výrobní družstvo Vřídlo z Karlových Varů, které vyrábělo i další produkty, například sůl do koupele nebo koupelový olej Ozalur. V 80. letech pak družstvo vyrobilo pánskou kolínskou vodu Marcus Caesar, kterou mohli muži po holení nahradit nezaměnitelný Pitralon.

Antiperspirant bylo cizí slovo, deodoranty ve sprejích byly na trhu až koncem 70. let. Pro dospívající dívky byl k dostání v růžovém obalu Vionel, koncem osmdesátých let se pak daly „pod pultem“ sehnat spreje Fa a Impuls. Kdo je tehdy neměl, jako by nebyl. Přitom šlo o poměrně luxusní záležitost. Balení stálo 80 Kčs.

Fialové mýdlo bylo k dostání v každé drogerii. A vonělo opravdu šeříkem. Nejenže ho měla v koupelně na umyvadle každá domácnost, ale stalo se také vyhledávaným dárkem, které děti kupovaly maminkám k MDŽ nebo soudružkám učitelkám ke Dni učitelů.

Dovolená za socíku? Autokempy, chaty, konzervy, rekreační zařízení ROH i nudistické pláže v NDR