Kousání nehtů a další dětské zlozvyky: Řešíte je? Přestaňte!

Naši čtenáři vědí o dětských zlozvycích svoje. Tak jako čtenářka Jana: „Mojí dceři je 12 a půl roku. Tak od 2 let jsme nestříhali nehty na rukou – není co! Máme za sebou náplasti na rukou, pálivý lak proti okusování, rukavičky na usínání a několik návštěv u psychologa. Nepomohlo nic! Na argument, že bude za chvíli chodit do tanečních, mi odpoví, že si nechá udělat umělé, tak ať to neřeším.“

Jak se zdá, doporučované metody pomáhají jen někdy. A tak někteří rodiče přitvrzují – neváhají strašit malé dítě useknutím ručiček, nemocemi nebo tím, že se mu budou všichni smát a nebude mít kamarády. Tím ovšem situaci ještě zhorší!

„Z pohledu dospělého je dětský zlozvyk nepochopitelné chování, které je vidět a působí divně. Popravdě řečeno má ale jen málokdy reálné negativní zdravotní důsledky. Riziko zanícených konečků prstů nebo žloutenky při okusování nehtů je velmi malé. Rodiče se často a marně snaží zjistit, proč dítě tyto projevy má a jak je mohou odstranit,“ popisuje svou zkušenost dětská psycholožka Iva Jungwirthová.

„Z pohledu dítěte je zlozvyk prostě způsob, jak uvolnit duševní napětí, jak relaxovat. Každý z nás uvolňuje tenzi a stres jinak: sportem, jídlem, alkoholem, kouřením nebo cholerickými výbuchy. Některé z nich jsou přijatelné i na veřejnosti, s jinými se uchylujeme do soukromí. Dětem bychom měli dovolit totéž – a vést je ke stejným pravidlům, jaká dodržujeme sami,“ vysvětluje dále Iva Jungwirthová. Že žádné zlozvyky nemáte? A co to čmárání po papíře, kterým se uklidňujete při poradě? Nebo kousání vnitřní strany tváří či dolního rtu, když jste nervózní?

Měli bychom tedy nechat zlozvyky být a neřešit je? Je to možná překvapivé, ale podle Iva Jungwirthové ve většině případů ano. S nástupem puberty totiž stejně většinou vymizí, případně se „přestěhují“ do soukromí – dospívající se nechce lišit od vrstevníků a poutat na sebe pozornost.

● Nevyhrožujte dítěti následky zlozvyku. Je to bludný kruh: když se mu ho nepodaří zvládnout, bude mít strach, že se mu něco hrozného stane, čímž se zvýší jeho stres a také potřeba uvolnit ho – jak jinak než zlozvykem.

● Domluvte se s dítětem, že na některé zlozvyky (okusování nehtů, dloubání v nose) není příjemné se dívat a tak je bude dělat jen o samotě.

● Vytvořte si jednoduché heslo, kterým dítě upozorníte, že pravidlo porušilo („nos!“ „nehty!“). Nejspíš si to totiž vůbec neuvědomuje.

● Nevědomé motorické projevy (pomrkávání) je lepší spíš zlehčovat a nevěnovat jim nadměrnou pozornost.

● Nedělejte ze zlozvyku aféru. „Začnete-li s dítětem obcházet odborníky, velmi snadno můžete z banálního problému vytvořit problém velký, ne-li celoživotní,“ varuje Iva Jungwirthová. Vzbudíte v dítěti pocit, že s ním opravdu není něco v pořádku, že je horší než ostatní.

Toto chování se často objevuje v období, které je pro dítě z nějakého důvodu stresující (konflikty doma, potíže ve škole). Pro rodiče by mělo být signálem, že je třeba se dítěti více věnovat a poskytnout mu oporu; rozhodně to není ten pravý čas k odnaučování. Ve vzácných případech může být zlozvyk skutečně způsoben zdravotním problémem, třeba neodhalenou oční vadou. Dítě, které dobře nevidí na tabuli, si napětí může kompenzovat okusováním tužky nebo cucáním vlasů.

S čím jste bojovali u vás doma?