Konec výmluv, počasí nemůže za to, že nemáte chuť na sex!

Je úplně jedno, jaké počasí je. Většině lidí prostě v danou chvíli aktuální povětrnostní podmínky, teplota vzduchu i podoba oblohy nevyhovuje. Bez ohledu na roční období, za vše může počasí. Za to, že vám umírají kytičky, za to, že vás bolí hlava, že nemáte chuť k jídlu nebo na sex. Není ale chyba spíš v nás?

Začne to na jaře. I když se říká, že jde o nejkrásnější roční období, květen opěvuje kdejaký básník, já si teda nevzpomínám, že by se po mezích nedalo přes samé milenecké páry projít a že by lidé hromadně skandovali, že máj je lásky čas.

Spíš se mi vybavují následující věty, a ty rozhodně sexy nejsou:

Přitom když se nad tím zamyslím, letošní jaro bylo celkem standardní. Koneckonců zmrzlí bratři Pankrác, Servác a Bonifác jsou záležitostí května, takže jaké podivování nad květnovými mrazíky? Medard připadá na červen, tak jaké rozčilování nad tím, že prší?

Nicméně po jaru přišlo vytoužené léto, ale spokojenost nám nevydržela moc dlouho. Teda to je léto, jen něco přes dvacet stupňů, to není ani na koupání! Po pár dnech bylo zase vedro k padnutí, ale koupání už nás nezajímalo, koupaliště plná těl v plavkách nás nijak nenažhavila. Vždyť bylo takové vedro, že člověk neměl chuť na nic, ani na sex!

Po týdnu tropických veder jsme vzývali nebe, aby nám poslalo alespoň nějakou bouřku. No, co myslíte, že se stalo, když přišla? Ne, nezalezlo se pod peřiny a neužívalo se toho sexu, spíš se hudrovalo, že ta bouřka byla moc krátká, nebo naopak moc dlouhá, případně až moc silná, prostě ne dle našich představ.

Tohle roční období máme před sebou, ale už teď je mi jasné, že se nebudeme kochat jeho barevností, vůní, nebudeme poslouchat šustění padajícího listí, užívat si romantických procházek zachumlaní jeden do druhého. Budeme si stěžovat! Nejspíš bude hnusně, lezavo, sychravo, bude pořád jen pršet, nepůjde nic dělat, prostě hrůza.

A po hnusném podzimu přijde samozřejmě zima. Budeme se těšit na první sníh, ten bílý poprašek je přece taková romantika, dokonalá předehra k tomu, abysme pak doma zalezli za pec a vzájemně se zahřáli. Jenže jakmile napadne, zhroutí se doprava (nejspíš proto, že si polovina národa nestihla kvůli nepřízni počasí přezout letní pneumatiky) a následně my. Takže zase nic!

Zatímco doprava se brzy jakž takž rozhýbe, my ne! Začneme nadávat na to, že to vlastně ani nebyl sníh, jen takové bláto. A možná proto, že to nebyla ta pravá romantika, nebylo ani proč dovádět v posteli.

O tomhle všem jsem přemýšlela přesně ve dnech, kdy byla tropická vedra. Taky jsem nadávala, bylo mi horko, nemohla jsem v noci spát, nechtělo se mi nic dělat. Pak jsem se ale podívala na své dva syny, kteří bez ohledu na hodnoty na teploměru, byli šťastní. Lítali po zahradě, řádili, smáli se a večer byli tak utahaní, že navzdory vedru krásně usnuli.

A pak jsem si vybavila letní narozeninovou oslavu toho staršího, která se konala před pár lety. Celý den pršelo jako z konve, což není pro venkovní party úplně ideální. Dospělí byli zalezlí v hospodě a nadávali na počasí.

Co ale myslíte, že dělaly děti? Navlečení v pláštěnkách a holínkách lítaly venku, sjížděly klouzačku a řičely radostí, že to cáká. Jásaly nad mokrým pískem, protože takové bábovky by ze suchého nikdy nepostavily. Skákaly v loužích a byly šťastné. A večer byly tak unavené, že usnuly, i když ten blbý déšť bubnoval do střechy, že my dospělí nemohli ani spát.

Tak až zase budete nadávat na vedro či zimu, vzpomeňte si na to. Není to o počasí, je to o nás! Tak jako se děti radují v jakémkoli počasí, můžeme se my dospělí klidně milovat a užívat si lásky, ať je venku, jak chce!

Jaké roční období máte nejradši?