Konec smradlavého prádla: Tyhle fígle s pračkou ocení každý

Přestože vám to tak možná nepřipadá, i v pračce je špína, vodní kámen, a dokonce i bakterie a plísně, kterým se ve vlhkém a tmavém prostředí obzvlášť dobře daří. Proto je třeba pravidelně čistit všechny její části – buben, nádobku na prací prostředek a aviváž, těsnění i filtr. Kromě toho byste měli dodržovat na jedno pravidlo: Prádlo musíte vyndat hned po vyprání. Jakmile ho necháte nehybně ležet na dně bubnu bez přístupu vzduchu, začne být po pár hodinách cítit zatuchlinou.

Pračku je lepší čistit pravidelně, a to i v případě, že se vám zdá, že je čistá a funguje dobře. Stanovte si pevné intervaly, například první či poslední den v měsíci. Prostě takové datum, na které nezapomenete a snadno ho zabudujete do uklízecích rituálů své domácnosti.

S čištěním neotálejte, ani když máte pračku novou, poprvé byste se do něj měli pustit zhruba po třech měsících jejího provozu. Nejdříve si ale dobře prostudujte návod k používání. Moderní pračky totiž už mívají vlastní čisticí programy, které je dobré aplikovat, podobně jako je nejlepší dodržovat výrobcem doporučený interval čištění a používat vhodný přípravek.

Pračka začne většinou zapáchat, když při praní využíváte spíše cykly s nižší teplotou vody nebo perete méně často. Příčinou je usazování různých nečistot z oblečení. Abyste tomu předešli, pusťte alespoň jednou za tři měsíce pračku na prázdno na nejdelší cyklus a na nejvyšší teplotu (90 stupňů Celsia). Vysoká teplota si většinou s drobnými zbytky nečistot usazených uvnitř bubnu docela dobře poradí. Předtím můžete nalít do bubnu 1 litr octa. Pokud to nepomáhá, vyzkoušejte dezinfekční a protiplísňové prostředky určené k praní prádla. Při jejich použití však nastavte praní na nižší teploty (40 stupňů Celsia), protože jinak by ztratily účinnost.

Ještě důležité upozornění. Při pouštění prázdné pračky nezapomeňte vypnout fázi ždímání.

Místem, kde se v pračce často usazují zapáchající nečistoty (zvláště při používání tekutého gelu), je násypka na prací prostředek. Udržujte ji proto stále čistou. Pokud se dá vyndat, ponořte ji do teplé vody a nechte zbytky pracích prostředků a aviváže pořádně odmočit. Do lázně můžete přidat běžný dezinfekční prostředek.

Usazuje-li se vám v nádobce i vodní kámen, nechte ji nejdříve odmočit, a pak použijte prostředek proti vodnímu kameni, určený například do kávovarů. Většinou však postačí i ocet.

Zápachu, a hlavně vzniku plísně zabráníte také tím, že otřete manžetu bubnu pokaždé, když víte, že nebudete několik dní prát. Existují také speciální tablety s oxidačním účinkem, které rozpouštějí a odstraňují nečistoty a nepříjemný zápach z gumového těsnění dvířek a dalších těžko přístupných a viditelných míst v pračce.

Při péči o pračku je třeba myslet také na pravidelné čištění filtrů, které brání průniku nečistot a předmětů do vody ve vaně přístroje nebo do čerpadla. Doporučuje se je čistit alespoň jednou za čtvrt roku.

Zanesení filtru přívodu vody poznáte tak, že pračka napouští nižší hladinu, než je potřeba, přestože je vodovodní kohout otevřený. Na to však raději nečekejte. Podle pokynů v návodu filtr občas vyjměte a důkladně propláchněte vodou. Nezapomeňte dát pod pračku pro jistotu hadr na vodu, která může z pračky vytéct.

V pračce se ale nachází ještě jeden speciální filtr. Ten brání průniku vláken do čerpadla v pračce. Při jeho čištění se opět striktně řiďte pokyny od výrobce.

Sice to úplně nesouvisí se zapáchající pračkou, ale když už ji budete čistit, neměli byste podcenit ani vodní kámen, čímž zabráníte poškození topného tělesa. Docela dobrou prevencí je magnetický odstraňovač vodního kamene, který se dá nainstalovat na přívodní hadici. Pokud už však k usazeninám došlo, měli byste každých půl roku aplikovat speciální prostředek, určený pro odvápnění praček.

A jak jste na tom vy? Pečujete pravidelně o svoji pračku, nebo to spíš ponecháváte na náhodě?