Článek
Všechno se odvíjí od toho, jak s lidmi mluvíte. Za slovy samozřejmě musejí následovat i činy – pokud však špatně komunikujete, nemůžete čekat, že vám to ve vztazích (pracovních, partnerských, přátelských…) bude klapat.
Jaké jsou nejčastější komunikační chyby, které lidé dělají?
1. Čtete myšlenky
Ještě než ten, kdo vám něco říká, dokončí větu, vy už máte jasno, co chce říct. Jednoduše předjímáte, jste přesvědčeni, že víte, kam míří.
Realita bývá taková, že ho vlastně neposloucháte, jen čekáte, až přestanou z jeho úst vycházet „zvuky“ a přijde váš čas. Často vám tak spousta důležitých informací unikne, vše špatně pochopíte, jste mimo. Výsledek? Protějšek má pocit, že mu vůbec nerozumíte, a vám připadá, že on nechápe vás.
Tip: Poslouchejte! Vnímejte každé slovo, které vám někdo říká, nejste telepat. Neumíte číst myšlenky, tak se o to nesnažte.
2. Slabá reakce
Je jedno, jestli vám kamarádka líčí, jak ji vytočil přítel, nebo vám kolega vysvětluje důležitost společné prezentace. Vaše reakce na jejich slova by měla být adekvátní jejich „zapálení“.
Pokud se kamarádka opravdu třese vztekem, vaše zamručení jako známka souhlasu ji spíš ještě víc rozčílí. To samé udělá vaše pokrčení ramen a mávnutí ruky s nervózním kolegou, který nechce práci pokazit.
Tip: Snažte se být empatičtí a reagujte tak, jak daná situace vyžaduje. Zájem je základní věc, kterou člověk, který s vámi hovoří, potřebuje cítit. Nikoho nebaví mluvit na někoho, komu jste ukradení.
3. Nekonkrétnost
Tohle je častý kámen úrazu v partnerských vztazích. Kolegu nejspíš dokážete jasně požádat o pomoc: „Mohl bys místo mě skočit na podatelnu pro poštu, já vůbec nestíhám?“ Srozumitelná, slušná prosba, která se nejspíš setká s kladnou odpovědí.
Je opravdu o tolik složitější říct partnerovi „zlato, mohl bys dnes uvařit večeři, mně není moc dobře“ nebo „lásko, prosím, neodhazuj špinavé tričko na křeslo, ale dones ho do koše na prádlo“? I tyhle prosby by se pravděpodobně setkaly s úspěchem – rozhodně je tu větší šance, než když podrážděně řeknete: „Proboha, mohl bys mi taky někdy s něčím pomoct?“
Tip: Obecnost komunikaci nesvědčí. Neřešíte filozofické otázky o bytí či nebytí, ale každodenní praktické záležitosti. Když něco chcete, poproste o to. Když vám něco vadí, jasně to druhému sdělte. Když se vás někdo na něco ptá, srozumitelně a konkrétně mu odpovězte.
4. Odbíhání od tématu a rozvláčnost
Není snad nic horšího, než když někdo neustále odbíhá od tématu a jedna krátká (původně třeba i vtipná) historka se rozroste na obšírnou ságu. Tohle jednoduše unudí a vyčerpá každého, takže vás brzy nikdo nebude poslouchat. Možná ze slušnosti pokývají na souhlas, čas od času se usmějí, ale pojem o obsahu vašeho sdělení ztratí po pár minutách.
Tip: Snažte se držet tématu. Když popisujete včerejší fotbalové utkání, nemusíte se dostat až k prvopočátkům kopané u nás. Sledujte posluchače. Těkají pohledem po místnosti, zívají, až příliš často hledí na dno skleničky, rozhlížejí se, podupávají a přešlapují? To vše jsou neverbální známky toho, že je nudíte. Berte to jako varování a rychle změňte způsob vyprávění.
5. Přehánění a překrucování
Stává se to, když mluvíte o něčem, co je pro vás hodně důležité. V takových chvílích mají lidé tendence věci přehánět nebo překrucovat. Prodavačka, která se na vás jen nepříjemně podívala, se ve vašich očích změní v drzou a sprostou. Kolega, jemuž se náhodou nepovedl jeden pracovní úkol, je rázem neschopný hlupák, který by si zasloužil padáka.
Lidé tohle vycítí a vy ztrácíte jejich důvěru. Nebudou vaše slova brát vážně, a to ani ve chvíli, kdy zrovna přehánět nebudete.
Tip: Snažte se držet emoce na uzdě, mít je pod kontrolou. Važte slova, obzvlášť když si jste vědomi, že mluvíte o věcech, které se vás hodně dotýkají. Nejdřív myslete, pak mluvte.