Kněžka Lilia: O vztahu s miliardářem i domácích porodech

Říká se, že ženy zvládají víc úkolů najednou, a když se podíváte na aktivity půvabné tmavovlásky, zdá se, že je výrok vážně pravdivý. Krom pracovních povinností je Lilia Khousnoutdinova také maminkou osmiletého Lea a dvouleté Isabelky. V druhém těhotenství si ovšem prošla těžkou životní zkouškou. Dnes je Lilia Khousnoutdinova (31) s Karlem Janečkem šťastně zasnoubena. Jako vůbec první ženě jí zamilovaný miliardář slíbil věrnost.

S Karlem Janečkem tvoříte ostře sledovaný pár. Vzpomenete si, kde jste se poprvé setkali? 

Asi na jaře v roce 2016. Skončili jsme vedle sebe náhodou na obědě, ale máme na to vcelku matné vzpomínky. Moje máma však našla ještě o mnoho let starší časopis, kde jsou naše fotky vedle sebe na stránkách v rámci naprosto nesouvisejících článků.

To zní skoro jako osud… 

Osudové setkání přišlo až později – začátkem května 2017. Na konci jedné konference vyzval mnich celý sál k tomu, vyzkoušet si správné buddhistické objetí. Shodou náhod stál Karel v tu chvíli vedle mě na jevišti v řadě speakrů. Pak už to šlo rychle.

Takže tehdy mezi vámi přeskočila pověstná jiskra? 

Ano, v zásadě to byl právě tenhle okamžik a po prvních pár schůzkách už bylo jasné, že je mezi námi chemie i mnoho společného. Sdíleli jsme zvláštní pohled na svět, kde vize nemají žádné hranice, a vzájemně se podporovali v rozpracování ambiciózních projektů. Oba jsme ale měli rodiny, byli jsme si tedy vědomi toho, že rozhodnutí mít spolu vztah nebude zadarmo. První dva měsíce jsme se proto vídali jen občas a čistě platonicky, zatímco každý řešil doma co a jak.

Co se dělo pak? 

Oba jsme byli tehdy v manželství. Přijde mi velmi zvláštní, že ačkoli naše situace byla podobná, řeší se zpravidla jen to jeho. Proč? Když už, tak Karel to měl z nás dvou jednodušší, jelikož jeho žena v té době už žila jinde, pro něj tedy náš vztah neznamenal tak radikální změny. Během léta mě Karel požádal o ruku, poprosil o to, abychom spolu měli miminko, jeli jsme se seznámit s rodiči, seznámili jsme naše děti. Sliboval, že před porodem se určitě rozvede a že pohlídá, aby byl náš vztah představen rodině i veřejnosti důstojným způsobem. Já jsem mu věřila. Zpětně samozřejmě vidím, že jsem byla blbá a měla jsem minimálně počkat na jeho rozvod.

Tenkrát se to ale trochu zvrtlo, dokázala jste si představit, že budete žít s mužem, který má dvě rodiny? 

Připouštěla jsem otevřený vztah, tedy určité podmínky, za kterých lze experimentovat po oboustranné dohodě, něco s čím jsem měla pozitivní zkušenosti, ale samozřejmě ne pár let kolem porodu. Že se Karel nechá přesvědčit, jak jeho manželka bere náš vztah nádherně, což taky okamžitě ohlásil do médií, sama chce bigamii a přijde s tím, že ji proto nemůže opustit, jsem opravdu nečekala.

Ale už jsem byla těhotná, milovala jsem ho a chvíli doufala, že to skutečně nějak vymyslíme (dvě oddělené rodiny daleko od sebe). Bohužel celkem brzy se ukázalo, že to možné nebude. Co přišlo potom, nechci rozebírat, ani komentovat. Kam se hrabou telenovely. Nejradši bych na to zapomněla.

Dnes bych se zachovala úplně jinak. Chci však zdůraznit, že bydlení ve třech, tedy s Karlovou bývalou, z mé strany nikdy nepřicházelo v úvahu. A to je jen jeden z nesmyslů, který mi dost vadí, když na něj občas narazím.

Může někdy otevřený vztah fungovat? 

Může, ale má svá pravidla. Když se poruší, může dojít k velké bolesti.

Bála jste se, že zůstanete s dcerkou sama? 

Naopak. Bála jsem se toho, že nás Karel bude chtít držet u sebe a nepustit, aniž by ale s námi normálně tvořil rodinu. Z toho bych se asi bývala zbláznila. Pro jistotu jsem se tedy ještě před porodem odstěhovala zpět do Anglie. Paradoxně, když jsem to všechno pustila, Karel radikálně otočil, přijel prvním vlakem do Londýna, a začal se poprvé fakt omlouvat. Prý zjistil, že většina obvinění vůči mně byla vykonstruovaná a že se nechal zmást.

Muselo být těžké mu odpustit. Jaký na to máte recept? 

Určitě to nenechávat hnisat uvnitř. Mluvit o tom, co se stalo, vyplakat se, zajít za terapeutem, najít způsob jak to „pustit ven“. Jinak to pořád bude někde viset, ta nevyřčená křivda, a vytvářet bariéru. Nejdůležitější je uvědomit si, že pokud nechci odpustit, nemá cenu ve vztahu pokračovat, bylo by to trápení pro oba. Odpuštění ale zároveň není zárukou toho, že se vše spraví. V našem případě už to například nebylo tak krásné jako předtím. Třeba jednou bude, věřím tomu. Ale důvěra se snadno ztrácí a velmi pomalu se navrací. Potřebuje to čas a vědomou snahu. Po malých krůčcích k sobě znovu musíme najít cestu.

Jste zastánkyní toho, že pokud je žena zdravá, měla by si zvolit způsob porodu sama. Společnou dcerku Isabelku jste rodila doma, jak to probíhalo? 

Rodila jsem do vany za podpory dvou milých a profesionálních porodních asistentek. Byla jsem samozřejmě připravena přejet kdykoli do porodnice hned přes řeku, ale nebylo třeba. Porod byl skutečně nádherný, velmi snadný, a navíc téměř bezbolestný, což pro mě byla novinka.

Jakou zkušenost jste měla s prvním porodem? 

Lea jsem chtěla rodit doma v Anglii, avšak úplně na závěr jsme přejeli do porodnice, jelikož jsem potřebovala drobný zákrok. Žádné drama, jeli jsme v klidu vlastním autem, a díky tomu, jak je systém péče o rodičku v Anglii postaven, jsme byli bez problému a velmi mile přivítaní do porodnice. Do půl hodinky po příjezdu byl malý na světě. Bylo to krásné. Zažila jsem, jak vypadá přátelská a respektující péče v porodnici. Klíčové u obou porodů bylo ale to samé: láska mezi mnou a partnerem, který mě držel.

Syna Lea poslední dobou neukazujete na sociálních sítích, což vede bulvár k domněnkám, že už s vámi nebydlí. Jak to tedy je? 

Zájem bulvárních médií o naši rodinu mi vadí a nepřeji si, aby si můj syn o sobě přečetl nějaký, jak to říct slušně, nepříjemný nesmysl. Samozřejmě tím, že nedávám jeho fotky online, ho neochráním úplně, ale aspoň minimalizuji pravděpodobnost, že jeho aktuální fotka bude viset někdy na webu v kontextu škaredého článku.

To je vlastně logické. Plánujete to tak i s Isabelkou? 

Aktuálně to řeším více u syna, protože už umí číst a rozumí tomu, jak fungují média i sociální sítě. To samé mám v plánu i s malou, až jí bude kolem tří čtyř let, ale uvidíme, třeba se můj přístup změní, zatím nemám jasno. Každopádně ty konspirační teorie kolem toho, že jsem kvůli Karlovi odložila syna, mě občas dost mrzí. Obzvláště proto, že vytvořit harmonické vztahy v sešívané rodině je nesnadný proces, ale jsem velice vděčná za to, jak se nám to daří.

Vůbec mi nejde mi do hlavy, jak zvládáte rodinu skloubit se všemi vašimi pracovními činnostmi? 

Pracuji opravdu hodně, nešla jsem ani jednou na mateřskou, ani neřeším, kdy je víkend. Mé dny jsou velmi různorodé, někdy celý den natáčíme a fotíme, jindy píšu, přednáším, a pravidelně někam pracovně cestuji. A občas se mi podaří strávit celý den jen s rodinou. Vybalancovat práci a čas, kdy se můžu plně soustředit na děti, je samozřejmě těžké. Navíc mezi sebou mají velký věkový rozdíl, takže potřebuji trávit čas i s každým individuálně, obzvlášť se synem, který má v osmi letech už velmi konkrétní a vyhraněné zájmy. Pomáhá mi ale i chůva, jinak by to nešlo.

To plně chápu. Jste kněžka, tedy žena, vyškolená k tomu vést rituály a ceremonie. Mohla byste nám nějaký konkrétní rituál popsat? Jak vypadá? 

Obecně se snažím hlavně o to, aby rituály sloužily jako podporující prožitek v období důležitých životních změn a měly i praktickou rovinu. Nejedná se zdaleka jen o abstraktní spirituální záležitost. Například v rámci rituálu „menarche“ (oslava první menstruace) dáváme dívce rady, co s bolestí a diskomfortem, sdílíme své zkušenosti a příběhy tak, aby měla dostatek informací, inspirace, tipů a triků do života. Není to tedy jen krásná oslava, která by ji měla podpořit v pozitivním přístupu k vlastnímu tělu a cyklu plodnosti.

Na svých stránkách jste se nedávno věnovala bohyni Rodě, bohyni rodové linie. Znáte tu svou rodovou linii? 

Ano, věřím, že je důležité znát své kořeny. Umím pojmenovat svoje pramatky šest generací nazpět, a vím i něco o jejich životech, za což jsem velmi vděčná. Naše rodina měla dost dramatický příběh – vystěhování z rodné usedlosti, pracovní tábor, obrovská bolest... Ale také odvaha, láska a síla, která prababičce dovolila přežít. Nedávno jsem se byla podívat na místo, odkud původně pocházíme, byla to daleká a náročná cesta. Tato návštěva, kdy jsem stála uprostřed polí zlaté pšenice se stejným výhledem, který kdysi těšil moji mladou a tehdy ještě bezstarostně šťastnou prababičku, byla velmi důležitá. Utvrdila jsem se v pocitu, že krev v mých žilách pramení z nádherného zdroje.

Blíží se velkolepá událost roku, 28. 11. proběhne Czech Social Awards, kde se oceňují influenceři. Vy budete jedna z těch, kteří budou ceny předávat. Co dalšího máte v plánu? 

Chystáme novou řadu šatů pro těhotné a kojící ženy Ecstatic Mama a připravuji kolekci šperků se slovanskými motivy. Do Vánoc plánujeme spustit nový online vzdělávací program o vztazích a sexualitě s názvem Love 2.1, a doufám, že tou dobou už budou úspěšně splněné cíle obou veřejných sbírek, které podporuji v rámci Nadačního fondu pomoci. Obě se týkají projektu v porodnictví a věřím, že budou výrazným pozitivním přínosem.

Na osobní rovině je samozřejmě mým největším přáním, aby se dořešily veškeré nesmyslné kauzy kolem Karla a rozvodu a abychom mohli strávit poklidné vánoční svátky společně se všemi našimi dětmi.

Víte, jak předejít nevěře? Tady je návod!