Klíče do ruky a křičte Hoří! Jak se ubránit při napadení i bez výcviku?

Když se řekne sebeobrana, možná si představíte rychlé údery rukou, vysoké kopy a kdovíco ještě. Ovšem je to taky křik, mávání kabelkou nebo svazkem klíčů. Zkrátka – jestli jste nikdy nebyla na žádném odbornějším kurzu a nejste cvičená v reakcích, je třeba znát alespoň základní postupy, jak se bránit při napadení.

První a nejdůležitější radou je vnímat okolí, mít oči otevřené a uši nastražené. Když zjistíte, že za vámi jde podezřelé individuum, a pokud dvakrát zahnete, jde za vámi pořád, je jasné, že něco není v pořádku. Můžete nad tím mávnout rukou, dělat jakoby nic a doufat, že všechno bude v pohodě... Ovšem pro násilníka je to povzbuzení, protože vidí, že se nejspíš nebudete bránit. Proto vždy reagujte!

„Přejděte na druhou stranu ulice a vraťte se někam, kde je bezpečněji. Pokud to v okolí znáte, vejděte například do provozovny rychlého občerstvení, restaurace či na recepci blízkého hotelu. Odtud si zavolejte taxík nebo doprovod. Když nic z toho nepřipadá v úvahu, volte útěk,“ doporučuje Pavel Houdek, hlavní instruktor Moderní sebeobrany. A ještě něco: utíkejte bezpečně – nechcete prchnout násilníkovi a u toho skočit pod jedoucí autobus!

Většina žen v takové situaci hledá racionální vysvětlení: třeba jen zmatkuju a je to soused, co jde stejným směrem... Tady platí zásadní pravidlo: radši se třikrát ztrapnit než být jednou obětí. Když utečete před mužem, který neměl špatné úmysly, je to úsměvný omyl a nikoho to nepoškodí. Trapas mít v každém případě nebudete, protože dotyčného nejspíš už nikdy neuvidíte.

Pavel Houdek upozorňuje: „Násilníci si své oběti předem testují. Sáhnou vám na zadek v tramvaji, dlouhé minuty na vás zírají, mají sprosté a oplzlé poznámky. A čekají na reakci. Když se neozvete, je to pro ně signál, že se nejspíš nebudete bránit, ani když přitvrdí. Při takovém jednání je proto vždy namístě se ohradit ve smyslu ,Pane, co si to dovolujete! Nechte mě na pokoji!' Ano, možná na vás bude zírat celý vagon tramvaje, ale zároveň tím získáte větší respekt a hlavně bezpečí.“

Instruktoři sebeobrany radí projít si cesty, kterými často chodíte, a všímat si úzkých tmavých uliček či podchodů. Jakmile takové místo najdete, zkuste se zamyslet, jestli ho nemůžete obejít – i za cenu, že si kousek zajdete. Máte-li u vchodu do domu vzrostlé keře, kde se násilník může schovat, domluvte se na schůzi vlastníků bytů, že je necháte pokácet. „V místech, která jsou mimo přímý dosah veřejného osvětlení, použijte baterku. Noste malou v kabelce nebo si prostě posviťte tou v mobilu. Kovová konstrukce baterky, i když je malá, může později sloužit jako vaše zbraň,“ podotýká Marian Žák, příslušník Armády České republiky a instruktor boje zblízka.

Když už k něčemu dojde, vždy se braňte doslova zuby nehty! Jestli vám někdo radil být pasivní, že obranou násilníka jen povzbudíte, nevěřte mu! Každý odpor se počítá a zvyšuje šanci úspěchu. Jednou takovou radou je svazek klíčů do ruky. „Musíte je použít správně. Nikdy si je nedávejte tak, aby vám trčely dopředu mezi prsty. Zraníte akorát sama sebe. Radši vložte celý svazek do dlaně, mezi palec a ukazováček si dejte největší klíč a ten použijte pro škrábání útočníkova obličeje a bodání do očí,“ upřesňuje Pavel Houdek.

Marian Žák vyjmenovává další možnosti: „Braňte se vším, co máte po ruce. Nejúčinnější je samozřejmě kopnutí do rozkroku, ale ne vždy máte možnost být k útočníkovi čelem. V tom případě použijte nehty, zuby, škrábejte, kousejte, křičte. Hodně účinné jsou i podpatky a špičaté boty. Dále se dá použít kabelka nebo můžete po útočníkovi hodit svetr, mikinu. Hlavně se snažte směřovat rány do obličeje, do oblasti očí.“

Uměla byste se bránit útočníkovi?