Článek
Boty jsou fetišem mnoha žen. Boty a kabelky. Pravdou je, že tyhle dvě věci, pokud jsou kvalitní a cool, povznesou i vytahaný tepláky a roztrhaný triko do výšin supermodelu.
Mám pocit, že tohle poznání přichází s věkem. Upřímně jsem jako teenager nad tímhle tvrzením dospělých sexy, chic žen kroutila nevěřícně hlavou. Měla jsem pocit, že kvalita není zdaleka tak důležitá jako kvantita. Že když nakoupím v Primarku (ráj levného nakupování, který k nám ještě bohužel nedorazil) 10 šlupek po 300 korunách, bude to lepší než jedny kvalitní boty za trojku. Ovšem z tohohle omylu jsem už vyrostla. Zřejmě je to známka, že jsem dospěla.
Svoje úplně první boty si samozřejmě vůbec nepamatuju, ale máma říká, že byly červeno-bílé. Zato si pamatuju první boty, po kterých jsem toužila, byly to lakovky od Bati, takové sandálky na třícentimetrovém podpatku. Zpětně příliš nechápu, co jsem na nich viděla, ale už jako dítě jsem milovala věci, co se třpytí, a lakovaná kůže mě očarovala. Nakonec mi je babička koupila za vysvědčení...
Hned jak jsme došly domů, nevydržela jsem to, tajně je nazula a šla se v nich houpat na houpačku. Při houpání jsem omylem třikrát uhodila podpatkem do nějakého většího kamene, sedřela a protrhla jsem si tu krásnou lakovanou kůži a bylo mi to tak líto!
Boty à la Elvis. Tahle bota ze studentské kolekce mě zaujala loni na DesignblokuFoto: Archiv Kláry
Na základce jsem trpěla syndromem zablácených bot. Jako dítě z vesnice, které ovšem celé dětství navštěvovalo školy v Praze, jsem dost často přišla ráno do školy v botách od bláta, i když v Praze žádné nebylo, nicméně cesta z mého domu na zastávku autobusu byla pouze bahno.
Na gymplu jsem zase strádala tím, že jsem nemohla sehnat to, co jsem si představovala, tenkrát jsem třeba sháněla stříbrné lodičky na maturitní ples, ale tenkrát bylo stříbrných lodiček minimum. Pořídila jsem si tedy černé a nastříkala je na stříbrno, i přes to, že po několika tancích byly špičky okopané zpátky do černé.
V jakém podpatku raději vyrazíte na dlažební kostky?Foto: Archiv Kláry
Jakkoli se zdá, že moje zážitky s obuví jsou traumatické, nepoznamenalo mě to. Ráda nakupuji boty a připojuji několik obuvních postřehů:
Nikdy nekupujte menší boty s tím, že je rozchodíte. Nerozchodíte. Představa, že vyrazíte na celý den ven a po půlhodině vám začne bolestí tuhnout palec, vás odradí natolik, že to raději nebudete absolvovat. A na to, abyste je rozcházela doma, jste taky příliš pohodlná.
Také nikdy nekupujte boty, kterými si nejste stoprocentně jistá... Jakékoli procento nejistoty vás posléze bude odrazovat při jejich nošení.
Mějte určitě alespoň jedny pěkný, ale pořádně teplý zimní boty. Investujte do kvalitní kůže, vždy kontrolujte podrážku, aby byla dost silná, neklouzala, a dost vysoká na to, aby vám do ní nenapadal tající sníh.
Už rok mě hodně baví klasické lodičky, žádná platforma, ale klasické lodičky s jehlou nebo právě tyhle moje oblíbené z limitované kolekce Maison Martin Margiela pro H&MFoto: Archiv Kláry
Ponožky do bot. Naštěstí jsou ponožky v botách už trendy i k šortkám nebo sukni. Nevím proč, ale nesnáším, když mi táhne na kotníky, a naprosto nenávidím být v teniskách s bosou nohou. Předpokládám, že nejsem jediná, kdo má tohle školní trauma, kdy jste vyrazily do školy v punčocháčích a při převlékání na tělocvik musely do tenisek naboso, protože jste si zapomněly přibalit ponožky. Nikdy víc.
Pokud sháním kvalitní koženou obuv na období podzim/zima a v žádném obuvnictví nemůžu sehnat to pravé, vydávám se do jezdeckých potřeb, kde se prodávají boty pro jezdce na koních. Nejenže mají krásné boty, ale jsou kvalitně ušité a z dobré kůže.
Tolik moje tipy. Informace na závěr zní: jděte po kvalitě, a ne po kvantitě, vím, o čem mluvím, dříve jsem nakupovala snad i boty, které nebyly v mém čísle. Dnes raději nakupuji krásné boty s rozvahou a rozhodně v čísle, které mi sedí.
Pěkný leden a sucho v botách!
