Článek
Na synovu výtku jsem neměla co říct. Styděla jsem se, omluvila se mu a koupila mu čokoládu novou. A donutila ho, aby ji z bezpečnostních důvodů snědl hned. A tak jsem večer (bez čokolády, která by mou mysl roztančila blažeností) přemýšlela, jak často, proč a jaké lži vypouštím z úst. Bylo toho dost, ale potěšilo mě, že nejsem sama. Ptala jsem se kamarádek, a taky dost lžou. Nejčastěji v následujících věcech.
Jídlo, diety, hubnutí apod.
Začne to v podstatě na Silvestra. Koneckonců, která z vás si nikdy nedala to předsevzetí „zhubnu“, ať hodí dortíkem, kterým se právě láduje. Podle mě je to taková startovací lež, protože za ní až do dalšího Silvestra přicházejí následující kecy:
- Od pondělí držím dietu
- Dám si jen kousek, abych neurazila
- Jen malinko ochutnám
- Peču jen kvůli dětem (manželovi, psovi, morčeti…)
- Koupila jsem si permanentku do fitka, takže začínám cvičit
- Deset minut denně sklapovačky? Tak na to si čas najdu
No tak dobře, jen trošičku ochutnám. Lež jak věžFoto: Thinkstock
A pravděpodobně v návaznosti na tyto lži přicházejí další, kterými ty původní omlouváme. „Mně fakt nevadí, že je malýmu pět a mám pořád osm kilo od porodu navrch. Cítím se dobře,“ řekla mi kamarádka. Zhruba čtvrt hodiny poté si vzala kus štrúdlu a řekla „jen malinko ochutnám, protože od zítra držím dietu“. Stačilo patnáct minut a vychrlila na mě tři prachsprosté lži!
Podobně vyznívají i tyto věty:
- Co blbneš s hubnutím? Slušného chlapa zajímá, jaká jsi, ne jak vypadáš (jasně, a teď si povíme tu o Sněhurce).
- Jsem se sebou spokojená (samozřejmě, a proto pořád schovávám ty džíny, co jsem zapnula naposled před patnácti lety, a vůbec nedoufám, že je jednou zase obléknu).
Děti a trpělivost
Je pravda, že svým dětem se snažím nelhat. Doopravdy (dobře, kromě té příhody s čokoládou). Ale dost často lžu sama sobě ve věcech, které se dětí týkají. Takhle jsem si mnohokrát slíbila, že budu trpělivější, a když to bude potřeba, klidně synovi sedmnáctkrát vysvětlím, proč trvám na tom, aby si pořádně čistil zuby. Stejně ale vím, že dřív nebo později skončím u povelu „čisti a nemel!“
Moje kamarádka si podobně lže v oblasti výtvarné činnosti s dítětem. „Několikrát do roka si slíbím, že budu se svojí dcerkou doma víc tvořit. Malovat, modelovat, vystřihovat, prostě ji budu rozvíjet. Dokonce i nakoupím vše, co je potřeba. Jenže pak si představím, jak budu zapatlaná já, ona, byt, a vzdám to,“ popisovala mi a v tašce zrovna nesla sadu na nyní moderní gumičkování.
Většina žen miluje módu a utrácí za ni nemalé peníze. A to se prostě těžko přiznáváFoto: Thinkstock
Móda
Tenhle odstavec se samozřejmě netýká žen, které jsou uvědomělé, neutrácejí za nic, co doopravdy nepotřebují, nepodléhají módním trendům a vědí, že jejich muž je miluje i v teplákách s prasklou gumou. My ostatní o svých nákupech a o tom, co všechno skrývá naše skříň, lžeme. Tomuhle se směje i můj muž:
- To není nové, jen jsi to na mně ještě neviděl
- Potřebuju boty, nemám absolutně v čem chodit
- To nestojí za řeč, bylo to v takový slevě, že to bylo vlastně zadarmo
- Nejsou stejné, tahle kabelka je růžová a tahle starorůžová
- Počkej, já se do toho obchodu jen mrknu
Ale co, muži také lžou. Všechny přece známe to jejich „jdu na jedno“ nebo „udělám to pak“.
A v čem samy sobě lžete vy?
