Když snacha brání prarodičům vídat vnoučata

Čím dál častěji vyhledávají lidé, kteří řeší nejrůznější spory, služby mediátora. Ten jim pomáhá najít řešení, díky kterému se vyhnou vleklým a drahým soudním tahanicím. Tohle je další příběh z praxe mediátorky Kateřiny Bělkové.

Byl ponurý konec zimy, když na dveře tehdy třicetileté Evy zazvonila policie. Oznámili jí, že její manžel Richard měl vážnou dopravní nehodu. Šokovaná Eva naložila do auta své tři děti, tehdy osmiletou Karolínu, pětiletou Terezku a dvouletého Vojtu, a vyrazila do nemocnice. Dorazila tam ve chvíli, kdy Richarda odváželi na operační sál. Pak už ho neviděla, její muž zraněním podlehl. Bylo mu 32 let.

Eva byla v šoku. Najednou byla na všechno sama, děti přišly o otce. Stáhla se do sebe a snažila se jen přežít, zajistit živobytí sobě a dětem. Žila v přístavbě domu Richardových rodičů, kterou ještě za života manžela postavili a spláceli, což se zpočátku jevilo jako dobré řešení. Nebyla úplně sama a Richardovi rodiče Anna (69) a Jindřich (72) se snažili pomáhat, jak jen to šlo.

Jenže i oni prožívali obrovskou bolest, přišli o jediného syna! Někdy se neovládli a směrem k Evě vyslali výčitku. „Eva nedokázala ustát, že za vše může ona, protože Richard se jen snažil uživit rodinu a ježděním s náklaďákem na stavbě si přivydělával, aby měli z čeho splácet přístavbu,“ vysvětluje mediátorka Kateřina Bělková.

Po půl roce už to Eva nevydržela, sebrala děti a odjela ke svým rodičům. Tehdy se ještě vídali. Poslední tchynina návštěva však skončila katastrofickou hádkou, kdy Eva vyhodila Annu z domu svých rodičů a rezolutně řekla, že už ji nikdy nechce vidět a že vídat nebude ani vnoučata.

A tak utekly tři roky, kdy prarodiče neviděli svá vnoučata. Karolínka ukončila pátou třídu a chystala se nastoupit na osmileté gymnázium, Terezce bylo osm a Vojta byl předškolák.

Anně s Richardem došla trpělivost, navštívili právníka a ten jim dodal naději. Žaloba jim měla vymoct styk s vnoučaty. Zákon totiž upravuje i vztahy mezi prarodiči a vnoučaty a styku se tak lze domoci. Soud ale musí shledat, že je tento styk pro dítě prospěšný, citově a jinak ho rozvíjí, a bez něj naopak strádá. Většinou se rozjede nepříjemná mašinerie nejrůznějších svědeckých výpovědí, odborných psychologických posudků, zapojena bývá i sociálka.

Rozumná soudkyně ale pochopila, že více než právní předpisy téhle rodině pomůže dohoda. Proto je poslala k mediátorce.

Kateřině Bělkové se ozvala Anna a Jindřich, pak se podařilo domluvit setkání i s Evou. „Zpočátku to bylo velmi ostýchavé. Anna s Jindřichem mluvili potichu, Eva se vyhýbala konkrétním odpovědím a utíkala od tématu. Po hodině ale Eva požádala o oddělené jednání,“ vzpomíná Kateřina Bělková. Na něm řekla, že by vlastně byla moc ráda, kdyby se děti s prarodiči vídaly, ale má strach z toho, že Anna a Jindřich před nimi budou mluvit o tom, že za Richardovu smrt  nese odpovědnost ona.

Proto Kateřina Bělková na mediaci otevřela i téma těchto výčitek a ukázalo se, že čas tyhle rány zahojil a Anna s Jindřichem už ze smrti syna neviní nikoho jiného než krutý osud. Mediátorka se pak sešla ještě s Evou a jejími dětmi - byly už velké a měly právo říct svůj názor. „Hovořili jsme o tom, co je baví, o škole a holky si později vzpomněly i na tátu a babičku s dědou,“ vzpomíná Bělková s tím, že o týden později se k této sestavě přidali i prarodiče.

Děti viděly babičku s dědou moc rády, prarodiče byli šťastní, že je opět mohou obejmout a vidět, jak prospívají a jak jsou šikovní. Napětí se uvolnilo a mohla přijít dohoda, díky níž se rodina vyhnula soudním tahanicím.

„Najednou se všichni bez problémů dohodli na pravidelných návštěvách, způsobu komunikace a podobně. Rodina opět získala klid a mír,“ říká Bělková. Děti byly nadšené, že je čeká opékání špekáčků či výpravy do lesa. A Eva? Koneckonců i ta byla spokojená, protože jako maminka tří dětí si čas od času volný víkend více než zaslouží.

Jména a okolnosti příběhu byly změněny tak, aby nebyla porušena mlčenlivost, ke které se mediátor zavazuje.

Mediátor umí pomoci i s problémy, které se zdají neřešitelné. Třeba jako v případě náhradní matky, která nechce dát dítě, kdo má na něj právo?