Když jeden dělá vše a druhý nic: Podle čeho poznat, že máte jednostranný vztah, a jak to narovnat

Odborníci nazývají vztah, ve kterém se jeden snaží výrazně víc, jednostranný. Často v něm chybí harmonie, balanc a vzájemná úcta. Zdálo by se, že je jasné, kdo za to může, ale nic není černobílé.

Psycholožka a psychoterapeutka Alex Hrouzková říká, že některým párům dokonce prospívá, když se v aktivitě střídají, případně se jeden snaží méně: vyrovnává se tak dynamika mezi partnery. A vztahová koučka a mediátorka Jana Řehulková dodává, že chyba nemusí být jen na jedné straně. Lidé s nízkým sebevědomím, kteří o sobě pochybují a neváží si sami sebe, často přitahují nebo spoluvytvářejí tyto typy vztahů, protože mají hluboké vnitřní přesvědčení, že si nic lepšího nezaslouží.

Vztah je živý organismus, který se vyvíjí. Je třeba o něj poctivě pečovat, ale nemusí to být vždy nutně stejnou měrou, jak upozorňuje Jana Řehulková: „Vztah není soutěž. Co jeden partner dělá pro druhého, by mu mělo primárně přinášet uspokojení. Ideální samozřejmě je, když oba partneři investují do vztahu přibližně stejné množství energie, času, pozornosti a zájmu. Nerovnováha je nebezpečná a je jen otázka času, kdy nespokojenost a frustrace vyplavou na povrch.“

A Alex Hrouzková varuje před srovnáváním vztahu s jinými: „ Jediné kritérium je spokojenost či nespokojenost. Dokud jsou oba spokojení, je úplně jedno, co si myslí a jaké vztahy mají ostatní. Potíž nastává, když jeden nebo oba začnete pociťovat nespokojenost...“

Prozření, že vztah není vyvážený, přichází většinou zvolna. Jednostrannost se projevuje různě a podle Alex Hrouzkové je to v každém páru jiné: někdo si stěžuje, že partner nemá čas na rodinu, jiný naopak, že se protějšek málo věnuje kariéře a rodinu pořádně neživí, další může vnímat, že druhý chce jen sex a neprojevuje lásku, jiný naopak, že nezájem o sex je důkaz nelásky... Pár typických znaků však vysledovat lze a Jana Řehulková uvádí konkrétní situace:

1. Partner dává přednost svým aktivitám a kamarádům před vámi a na vás si udělá čas, jen když mu to vyhovuje. Není nutné být spolu nonstop a je zdravé ponechat si své záliby a přátele, ale nesmí chybět společně strávený čas a společné plány. Není možné, aby jeden musel prosit o pozornost.

2. Vyhýbáte se konfliktu. Vždy se omluvíte a občas na sebe vezmete i vinu za něco, co jste nezpůsobili. O problémech si nelze otevřeně promluvit, probrat pohled obou stran a konstruktivně se dohodnout na řešení.

3. Snažíte se zavděčit, naplnit představy a očekávání. Potřebujete ujištění, že je partnerovi s vámi dobře, že splňujete všechna jeho kritéria. Pozor! Není to režisér, který vás obsadil do role. Každý má právo být sám sebou a být respektován.

4. Partner bere vás a vše, co pro něj děláte, jako samozřejmost. Nesvěřujete se mu se svými obavami a problémy, abyste neobtěžovali. Cítíte nezájem o sebe a důležité věci ve svém životě, zatímco vy vše prožíváte s ním.

5. Stále pochybujete, jestli děláte dost. Plánujete výlety a dovolené, nakupujete, chystáte oslavy, staráte se o zahradu... Čekáte, že to druhý ocení nebo vám to nějak vrátí, ale to se neděje. A roste ve vás pocit, že vydáváte velké množství energie pro někoho, kdo si to vlastně nezaslouží.

Máte dlouhodobě pocit, že se snažíte víc a váš vztah je jednostranný? Jak bylo uvedeno v úvodu, nemusí vždy jít o „chybu“ čistě na straně protějšku. Závislý partner s nízkým sebevědomím má tendenci cítit se přehlíženě a odstrčeně a má to často zažité již z primární rodiny. Zamyslete se, zda se vaše vztahy nepodobají, jestli pocit jednostrannosti nemíváte opakovaně a jestli byste neměli zapracovat nejdříve na sobě: možná po partnerovi chcete něco, co ani nemůže splnit.

Pokud se vám stále zdá, že partner přece jen dělá málo, je prvním krokem promluvit si. Upřímně a otevřeně.

Alex Hrouzková říká, že hledat řešení je třeba, až když je to vnímáno jako problém: „Pak doporučuji konzultaci s odborníkem na vztahy. S jeho pomocí lze předejít mnoha zbytečným ublížením a je pravděpodobné, že počínající drobné nespokojenosti se snadněji a rychleji pročistí...“

Jana Řehulková dodává: „Nelze změnit chování či přístup druhého člověka, pokud on sám se měnit nechce. Nejste-li schopni o těchto věcech otevřeně mluvit a není-li zájem a motivace na rovnocennosti a vzájemném respektu pracovat, bude vztah vždy pouze jednostranný a je na vás, jak dlouho v něm vydržíte.“

Krize ve vztahu? Existují tři základní druhy a poradíme jak z ní ven!