Kdy vysypat zahradní cestičky pískem a kdy kamínky? Poradíme

Možná se vám to zpočátku nezdá důležité. Plánujete zahradu a přemýšlíte hlavně o tom, kde budou záhony, kam umístíte pergolu a kde se bude skalka nejvíc vyjímat. Jsou to důležité věci a na cestičky je přece dost času. Však ono se to vyvrbí. A to je právě chyba! Chodníčky prostor rozčleňují a zároveň propojují jeho části, proto si raději předem dobře promyslete, kudy a kam povedou. Pak už je jen krůček k další otázce: jaké použít materiály?

Cesty holt musejí někam vést. To platí i pro ty zahradní. Také po nich byste se měli co nejrychleji dostat k cíli. Alespoň k těm, kam míříte hodně často. Tím většinou bývá především spojnice domovní dveře – garáž nebo třeba kuchyň – bylinkový záhon. Pokud se chcete vyhnout pocitu, že tyto a jim podobné trasy svojí přímostí připomínají malou dálnici, můžete je po okrajích rozvolnit třeba vysazením bohyšek nebo kakostů.

U dlouhých cestiček, které vedou přes celou zahradu, si naopak vyhrajte s různými zatáčkami. Volte raději velké oblouky, které se vinou třeba kolem malého jezírka nebo okrasného keře či stromu. Tato členitost zároveň návštěvníkům na procházce umožní, aby objevovali nečekaná zákoutí s lavičkou nebo zajímavou rostlinou coby solitérem. Vnesete tím do prohlídky vašeho zelené království trochu kouzelné romantiky a tajemna.

Velmi často se používají desky z přírodního kamene. Takový chodník sice něco stojí, ale na druhé straně je poměrně stabilní a trvanlivý. Výběr vhodného kamene by však neměl být nahodilý. Nejlepší je takový, který koresponduje se stylem vašeho domu i zahrady, a ideálně je dostupný ve vaší lokalitě. Prostě k vám patří.

Nemusíte ho samozřejmě těžit. Stačí, když se v okolní přírodě pouze inspirujete. V potřebném množství pak tento materiál můžete nakoupit v zahradnických centrech nebo ve stavebninách. Zahradě například dodá potřebný šmrnc břidlice.

Základem kamenné cesty by měla být silná vrstva štěrku. Na ni nasypte písek a teprve do něj jednotlivé kamenné desky pokládejte. Méně atraktivně působí zasazení desek do betonu. Dokonale přírodní dojem naopak vyvoláte položením kamenů v nepravidelných seskupeních přímo do trávníku.

V zahradách založených v přírodním stylu můžete vysypat cestičky drcenou kůrou nebo barveným mulčem, který sice vyjde dráž, ale zase líp vypadá. Podklad nemusíte nijak zpevňovat. Stačí, když odstraníte drny nebo svrchní vrstvu půdy a vzniklou plochu vysypete kůrou. Okraje cest můžete olemovat například zapuštěnými dřevěnými špalíčky nebo krátkými palisádami.

Ještě atraktivnější je povrch z písku nebo štěrku. Důležité je ale nejdřív provést dokonalou drenáž. A počítejte s tím, že materiál budete muset občas dosypat, nebo zčásti vyměnit.

Do zahrady dřevo nepochybně patří, a proto i chodníky z něj vypadají v tomto prostředí velmi přirozeně. Jeho velkou nevýhodou však je, že až na výjimky, jimiž jsou některé tropické druhy, snadno podléhá hnilobě. To však neznamená, že cesta z fošen uložených do dobře odvodněného štěrkového lože by vám neměla sloužit i několik let.

Protože však musíte při pokládce akceptovat formát prken, je lepší použít je jen na cesty přímé. Zato s nimi můžete tak trochu čarovat. Pokud je položíte v podélném směru, cestu opticky prodloužíte. Naopak příčným položením vzbudíte dojem, že je chodník kratší.

Můžete ale kombinovat obojí a vytvářet zajímavé vzory. To by už stálo za vyzkoušení, co říkáte?