Kdy už je lhaní nemoc? Poznejte to u vašich blízkých včas

Mýtomanie označovaná také jako bájivá či chorobná lhavost je duševní onemocnění, které se dá velmi obtížně diagnostikovat i léčit. Důvodem je hlavně skutečnost, že tento syndrom obvykle provázejí další psychické poruchy.

Zvláště náchylní jsou k němu jedinci se sklony k hysterii. „Problematika lhaní je velmi široké téma a motivy bývají různé. Může to být například projev alkoholové demence, ale objevuje se také u lidí s antisociální poruchou osobnosti,“ říká psycholog Mgr. Roman Pešek. Se závislostí na alkoholu souvisejí takzvané konfabulace, tedy smyšlenky, kterými si alkoholik vyplňuje prázdná místa v paměti.

Mýtomanie se projevuje nutkáním neustále si vymýšlet jen těžko uvěřitelné historky a příběhy, které mají v ostatních vzbudit zdání, že dotyčný vede nesmírně zajímavý život. Záměrem chorobných lhářů není komukoli ublížit nebo ze lži zásadním způsobem profitovat, jejich hlavní motivací je získat pozornost, obdiv a respekt svého okolí.

Svých lží si mohou, ale také nemusejí být vědomi. Hranice mezi pravdou a lží je pro ně v takovém případě velmi nejasná. „Nemocného člověka poznáte tak, že lže i v případě, že z toho nic nemá a není k tomu nucený určitými okolnostmi. Často se také stává, že se dotyčný do prezentovaných příběhů tak vžije, že skutečně do jisté míry věří tomu, co říká,“ vysvětluje psycholog PhDr. Tomáš Novák.

Že někdo trpí mýtomanií, může odhalit i fakt, že vymyšlené příběhy jsou zcela nereálné až absurdní. Léčba je ovšem velmi složitá a dlouhodobá, kromě terapie se ke zmírnění projevů využívají také medikamenty.

Do zvláštní kategorie spadají malé děti, které nejsou v předškolním věku mnohdy schopné odlišit fantazii od skutečnosti. Později jim lhaní slouží zejména k zakrývání prohřešků a jejich motivem bývá obava z trestu. V podstatě jde o součást normálního vývoje a osvojování sociálních dovedností. K tomu, aby vám dítě přestalo lhát, by měla stačit domluva a zájem z vaší strany. S věkem se obvykle vše zlepší. Pokud je ovšem situace neúnosná, je na místě vyhledat pomoc odborníka psychologa.

Ne každý člověk, který často lže, je nutně mýtoman. Výše popsané charakteristiky totiž většina z nich nesplňuje. V pozadí velké části výmyslů, nepravd či upravených skutečností totiž stojí zištný zájem. Typickými příklady jsou politici, podomní prodejci nebo lidé tající milostné eskapády. Lidské tělo ale dokáže být velmi zrádné a lháře mnohdy prozradí. Stačí se soustředit na projevy, které mohou napovědět, že vám někdo neříká pravdu:

Než někoho obviníte ze lži, zvažte všechny okolnosti a důkladně situaci promyslete. Jinak by se mohlo stát, že křivým obviněním narušíte vztahy s rodinou nebo přáteli. Je možné, že daný člověk je prostě jen velmi stydlivý a zmíněné charakteristiky jsou v jeho případě projevem stresu.

Setkali jste se ve svém okolí s bájivou lhavostí?