Úzkost u dětí: Kdy zpozornět a začít ji řešit?

Úzkost bývá psychology popisována jako přirozená reakce na podnět vnímaný jako ohrožující. Souvisí s ní pocit intenzivního nepohodlí a řada různých psychosomatických příznaků (pocení, zima, zažívací a střevní potíže). Pokud na vás podobně působí mnoho podnětů moc často, může běžná úzkost přejít v chronické úzkostné potíže. To vše může postihnout nejen dospělé, ale i děti.

Klíčové je rozpoznat spouštěče. Těch existuje celá řada, patří mezi ně rozvod rodičů nebo ztráta jednoho z nich, problémy ve škole, šikana nebo zneužívání (fyzické i emoční). V současné době je ale výrazným spouštěčem pandemická situace a s ní spojené potíže, jako je distanční výuka, odluka od vrstevníků i strach z neznámého.

To vše vede ke zhoršování psychických obtíží, pro něž dnes do ordinací dětských psychologů a psychiatrů proudí stále více dětí, vytíženější jsou i krizové linky. Mladší děti více trpí úzkostmi, bojí se o zdraví své a svých blízkých, starší více uvažují o sebevraždě nebo propadají mentální anorexii. (Více o psychických potížích dětí na distanční výuce si přečtěte zde)

Nějakou formu strachu či obav prožije v životě každé dítě, bez ohledu na současnou situaci. Problém nastává ve chvíli, kdy to přeroste únosnou mez. „Hranice mezi přirozenou reakcí dítěte na náročnou životní situaci a mezi rozvíjejícím se psychickým onemocněním může být velmi tenká,“ upozorňuje psycholožka Alexandra Hrouzková.

Rostoucí závažnost se obvykle začne projevovat v chování: dítě ztrácí zájem o kontakt s kamarády (v současné době třeba prostřednictvím telefonu), stejně tak i o hračky, hry a činnosti, které ho dřív těšily. Může mít potíže se spánkem, za normální situace strach ze školy a dalších míst, kde je moc lidí, aktuálně se naopak může objevit obava opustit byt.

Někdy ho trápí obavy z budoucnosti nebo prožívá vracející se epizody intenzivního, náhlého a neočekávaného strachu. Tyto emoce pak doprovázejí i fyzické projevy, jako je třes nebo zimnice. Nezřídka trpí nespecifikovanými fyzickými bolestmi, objevují se i zažívací potíže, dušnost, zvracení, pocení nebo bolesti hlavy.

I zvířata mohou být ve stresu. Jak jim pomoct?

Zaznamenáte-li podobné náznaky a přetrvávají-li delší dobu, měli byste vyhledat pomoc odborníka. Ideální je nejprve kontaktovat dětského lékaře a po konzultaci s ním dětského psychologa, psychoterapeuta či psychiatra. Pamatujte, že některé děti nechtějí o tom, co prožívají, mluvit, dusí to v sobě a k otevření se potřebují člověka, který ví, jak na to.

Nedocenitelná je ale i podpora rodičů. Jak doma s úzkostlivým dítětem jednat? „Při projevech úzkosti je především potřeba, aby rodič zachoval klid a byl tak pro dítě pevným bodem a bezpečnou oporou,“ radí Alexandra Hrouzková. Komunikace se pak podle ní odvíjí od konkrétních projevů dítěte, někdy zafunguje vlídné klidné slovo, ubezpečení o tom, že je vše v pořádku, jindy pomůže objetí, nebo může dítě naopak potřebovat prostor či se potřebuje vypovídat, aniž by mu někdo hned radil nebo ho soudil.

Pomáhá úzkostné dítě co nejvíce chválit a dávat mu najevo, že všechno jde s pomocí rodičů vyřešit. Své vlastní strachy si nechte pro sebe a dejte dítěti pocit, že jste ty nejmocnější osoby na světě. „Zajistěte také, aby dítě mělo čerstvý vzduch, teplo, možnost se napít, lehnout si a nebo se k vám přitisknout," radí Jana Hostovská.

Dětství prokazatelně ovlivňuje celý náš citový život.  

Jenže i rodiče potřebují oporu a podle Jany Hostovské se nezřídka stává, že psychoterapii nevědomky vyžadují oni a nikoli dítě: „V kontextu rodinné psychoterapie, kdy rodiče přichází s tím, že vnímají změnu v reakcích, emocích nebo chování svého syna či dcery, a že je potřeba s potomkem pracovat, se často stává, že služby psychoterapie v důsledku využijí jen rodiče bez přítomnosti dítěte,“ vysvětluje.

Změnou v přístupu a nastavení rodičů totiž může dojít ke změně i u dítěte, aniž by muselo pravidelně služeb psychoterapeuta využívat samo. „Je tedy dobré se s odborníkem nejprve poradit, zda je možné pracovat v první řadě s dospělým, a až v případě, že je to potřebné a nutné, pracovat s dítětem,“ doporučuje Jana Hostovská.

A jak se projevuje obsedantně-kompulsivní porucha? Pod nadvládou rituálů...