Kdoule: oblíbené ovoce v časech našich babiček. Používaly je na jídlo, do skříně i na věštění!

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kdouloně kdysi nemohly chybět v žádném pořádném sadu či zahradě. Pěstovaly se nejen proto, že jde na pohled o hezký strom, ale také pro své plody. Ty se dají zpracovat na marmelády a díky své vůni dříve nezřídka končily i ve skříni.

Kdouloně jsou stromy dorůstající výšky tří až šesti metrů s kulovitou korunou. Mají velké, tmavě zelené listy vejčitého tvaru. Květy kdouloně jsou velké, voňavé, bílé či narůžovělé a objevují se ve druhé polovině května. Plody jsou velikosti jablek či hrušek a vypadají jako jejich kříženec.

Kdoulovec je na rozdíl od kdouloně keřík, jehož plody jsou malé, velikosti pingpongových míčků.

Kdouloně potřebují dostatek slunečního svitu, nejlépe se jim tedy daří na pozemcích obrácených k jihu, a to ideálně v sousedství broskvoní a meruněk.

Co se kvality půdy týče, jsou skromné - jen nesmí být příliš vápenitá. Vystačí i s málem vody. Jelikož koření mělce, hrozí jim v zimě promrznutí, takže před zimou je třeba přihrnout ke kořenům víc zeminy nebo organické hmoty.

Stromkům není potřeba věnovat zvláštní péči. Když jsou mladé, založte kosterní větve a pak už korunu jen zlehka prosvětlujte. Nejvíc květů a plodů bývá na koncích větví, takže prořezávání není nutné přehánět.

Kdouloně se nejčastěji vyskytují ve dvou kultivarech. Plody jednoho vypadají jako kulatá žlutá jablíčka, druhý plodí žluté hruštičky. Ať narostou v jakémkoli tvaru, společným jmenovatelem je silná, plstnatá slupka, která je po otření lehce mastná.

Kdoule se sklízejí v polovině podzimu, většinou koncem října, ale nekonzumují se hned. Syrové mají totiž nepříjemně hořkou chuť a obsahují třísloviny, které způsobují bolesti žaludku. Po sklizni se proto nechávají na chladném a suchém místě dozrávat ještě přibližně šest až osm týdnů.

Čekání na dozrání se vyplatí. Kdoule jsou poměrně bohaté na vitaminy C a E, také jsou zdrojem minerálů, které lidskému organismu většinou chybějí, jako například draslíku, železa a mědi. Rovněž obsahují velké množství pektinu, což je ovocná vláknina, která usnadňuje pohyb střev, a taninu, ten hojí záněty.

Syrové kdoule jsou prakticky nepoživatelné, ale jedno se jim musí přiznat: báječně a intenzivně voní. Jde o specifickou vůni, která je směsí vůně jablek, hrušek a mandarinek. Stačí do každé místnosti v bytě dát někam dvě až tři kdoule a provoní vzduch v celém bytě. Naše babičky je vkládaly i do prádelníků mezi oblečení.

Vzhledem k vysokému obsahu pektinu jsou také skvělou surovinou pro domácí výrobu různých džemů a rosolů. Napřed ale musíte odstranit jádřince a slupky, což je vzhledem k tvrdosti plodů celkem otravná práce. Na vzduchu pak rychle hnědnou, proto je zakápněte citronovou šťávou.

Stejně jako barborky, i kdoule má podle lidové pověry věštecké schopnosti. Větvičky ale musíte nařezat o půlnoci v předvečer svátku sv. Mikuláše. Pak je dáte doma do vody a počkáte do Štědrého dne. Když vyraší lístky, příští rok vás sice čeká hodně práce, ale úspěch je takřka zaručen. Květy předpovídají štěstí a bohatství. Ovšem uschlá větvička je pokyn k tomu, abyste začali šetřit.

Říjen na zahradě: Průvodce krok za krokem, co udělat se záhony, truhlíky i trávníkem, než přijde zima