O vánočních svátcích: Víte, proč zdobíme vánoční stromeček a kde se vzaly ozdoby?

Úplně první zmínky o oslavách vánočních svátků pochází ze 3. století našeho letopočtu, ačkoli tehdy veselení nepatřilo jen výročí narození Pána. Pohané v období kolem 20. prosince slavili slunovrat. Zprvu si lidé narození Krista připomínali především stavěním betlémů a namísto stromku si doma zdobili větvičky jehličnanů. Vánoční tradice v českých zemích se začaly rozšiřovat zhruba v patnáctém století.

O tom, kdo nazdobil první vánoční stromek, se už dlouhá léta přou Estonci a Lotyši. První tvrdí, že oni jej postavili už v roce 1441, kdežto Lotyši až v roce 1510. Podle některých historiků to ale nemělo co společného s Vánoci, nýbrž jinými tradicemi. Takže za ten první je mnohdy považován stromeček, který byl ozdoben v roce 1570 na severu Německa.

Tehdy se na něj věšely především jablka a ořechy, jež si zdejší děti mohly po svátcích sníst. Akce měla úspěch a v následujících sto letech si začaly zdobit stromky všechny bohatší německé rodiny.

A přidávaly se další věci. Kromě jablek se na stromek začalo věšet cukroví, sušené švestky a barvené ořechy. Místo dnešních řetězů posloužily na provázek navlékané šípky či papírové řetězy a nesměly chybět ani svíčky. Později přibyly ručně vyráběné ozdoby ze slámy, šišek či brambor a některé rodiny si na stromek věšely náboženské obrázky.

Nejlepší vánoční cukroví. 50 receptů, ze kterých si vyberete.

Do našich končin se tento zvyk dostal až v 19. století. První stromek ozdobil v roce 1812 pro své přátele režisér Stavovského divadla Jan Karl Liebich (1773–1816). Druhým průkopníkem pak byl pražský právník Josef Alexander Helfert (1820–1910), který k nazdobenému stromku zval spolužáky svých dětí a děti z okolí.

Ze zdobení se stal nový trend a zámožnější rodiny si ho rychle oblíbily. Vesničané v té době zůstávali věrní zdobení větví a někteří z nich stromky přijali až po první světové válce.

První skleněnou ozdobu vyfoukl v roce 1858 sklář z francouzského Goetzenbrucku. Ten rok se pěstitelům příliš nedařilo a urodilo se jen velmi málo ovoce. Protože mnohé rodiny tím přišly o oblíbené ozdoby, nabídl jim sklář jablíčka alespoň skleněná. Lidem se to zalíbilo a z nápadu ovlivněného nepřízní přírody se stala tradice, kterou lidé milují dodnes.

Obliba skleněných ozdob strmě stoupala. V reakci na poptávku začala vznikat sklářská centra, tím hlavním se stalo německé město Lausche, které udávalo trendy do celého světa. Jejich šíření napomáhala spousta příruček a časopisů s návody, jak na správné zdobení. Trend vánočních stromků i ozdob obletěl celý svět a už koncem 19. století mu podlehla většina evropských a severoamerických domácností.

Do foukání skleněných ozdob se v 19. století pustili i skláři v našich končinách. Ozdoby vznikaly hlavně v Krkonoších a Jizerských horách a vyvážely se až do daleké Indie. Jenže krize po první světové válce zasáhla i sklářský průmysl. Z několika tisíců sklářů se sice stalo jen pár stovek, ale žádný z nich se nechtěl vzdát. Ve snaze svůj průmysl zachránit, si skláři z výrobny v Hradci Králové pozvali pro inspiraci německého odborníka.

Po řadě školení se do výroby naplno opřeli a od 30. let začali expandovat i na německý trh. Sklářský obor v té době získal podporu od státu a začalo se mu dařit i v průběhu ekonomické krize. Přestože se tu nejdříve vyráběly hlavně kulaté ozdoby, postupně došlo i na zkoušení dalších tvarů, jejich barvení a ruční malování. Oblíbené byly hlavně kousky inspirované přírodou, mezi nejpopulárnější patřili ptáčci, šišky nebo muchomůrky.