Proč?! Tohle jsou momenty, kdy děti překvapí každého rodiče

Když poprvé držíte své dítě (obzvlášť pokud je to váš první potomek), nechápete, jak vás mohlo něco tak zázračného potkat. Jak téměř z ničeho mohlo vzniknout něco tak úžasného. Ale buďte v klidu, tenhle malý zázrak vás nejspíš nepřestane udivovat nikdy.

Zázrak zrození věda umí dokonale vysvětlit, ale tohle nechápe nikdo.

V podstatě jakmile opustí dítě lůno své matky, začne plakat. Křičí přes den, křičí v noci. Některé děti brečí víc, jiné méně, ale brečí všechny.

Člověk by čekal, že malinké, slabé a zranitelné mládě na sebe nebude poutat pozornost, nebude lákat predátory. Jak je možné, že lidstvo dávno nevyhynulo? Jak to, že do jeskyní plných plačících mimin nevlítly šelmy a do jednoho nás všechny nesežraly? A pak že se zázraky nedějí.

Byl to den plný akce. Ráno vaše dítko vstalo před rozbřeskem, rozházelo celý byt, pak řádilo na hřišti, odpoledne jste možná jeli na výlet, kde se nezastavilo ani na minutu. A vy si říkáte, jak bude večer krásně spát, jak usne, jakmile se jeho krásná hlavička dotkne polštáře.

Jenže ono si schruplo v autě po cestě domů. No a co je na tom, že bylo v říši snů jen patnáct minut? Tohle na dobití dětských baterek stačí.

Tenhle nesoulad mezi výdejem energie a odpočinkem je prostě nepochopitelný! Odporuje všem logickým zákonitostem, ale nejde s tím nic dělat.

Některé děti papají ukázkově. Jiné v podstatě žijí ze vzduchu. Kamarádka má dceru, která asi do svých osmi let jedla pouze čokoládu, suché těstoviny, bramborovou kaši a banány. Nic jiného zkrátka nepozřela. Žádné maso, zeleninu, ovoce, sýry, jogurty, prostě nic. Raději celý den nejedla nic, než aby cokoli z toho vzala do úst.

A přesto rostla a vyvíjela se podle tabulek, její pediatrička se vždy radovala, že takhle ukázkové dítě v ordinaci nemívá často.

Jsou malí, ale jsou dva. Vy jste dospělí a jste čtyři. Dohodli jste se s kamarády, že si vaše a jejich dítko celý den krásně pohrají, ti dva rošťáci se zabaví a vy si vlastně odpočinete. Z matematického hlediska tohle přece musí být vaše jasná výhra a už se nemůžete dočkat, jak si večer (až vaše znavené děti krásně usnou) s kamarády dáte třeba lahev vína a popovídáte si.

Jenže výsledek je zcela opačný. Když se muži ani hodinu poté, co odešli dětem přečíst pohádku na dobrou noc, nevracejí, začnete tušit zradu. Při pohledu do pokojíčku je to vám i kamarádce jasné. Pánové usnuli a děti si vedle nich spokojeně hrají.

Když se vám pak podaří děti uložit, nemá již cenu muže budit. A i vy jdete s kamarádkou spát, protože jste obě totálně vyčerpané.

Také to mají vaše děti podobně?