Článek
Věřím kartářkám? Nevěřím šarlatánům, to vím jistě. Nelíbí se mi dámy ukazující se na televizních obrazovkách, které za tučný tarif telefonní společnosti s úsměvem odříkají, že všechno bude fajn, všichni se uzdraví a nikdo nepřijde o práci.
Nevěřím ani inzerátům, že vám kdosi spolehlivě prozradí, jestli je on vaše životní láska. Věřím tomu, že jsou jisté věci mezi nebem a zemí a lidé, již do nich více nebo méně vidí. Otázkou je, jestli si za svůj dar nechávají platit nebo přeplácet. Většina opravdových kartářek je přesvědčená, že jejich dar není předmětem pevně dané sazby, ale dobrovolného ohodnocení tazatele. K takovým se většinou nedostanete přes reklamu v novinách, ale na doporučení dobrého přítele/přítelkyně.
Já jsem takovou „čarodějnici" navštívila poté, co mi o ní vyprávěla kamarádka. Byla jsem velmi zvědavá. V hlavě se mi vyrojilo pár otázek, na které jsem chtěla znát odpovědi. Avšak nic zásadního. V rámci spokojeného partnerství mě nezajímala nová láska, zaměstnání, ani mě netrápil zdravotní problém (i když tyto dotazy v podstatě souvisí s kartářskou ctí - na zdraví a smrt se nevykládá). Šla jsem tam s malou dušičkou, přece jen co kdyby se objevilo něco, po čem se můj svět zhroutí jako domeček z karet.
Přivítala mě neskutečně energická, pozitivně naladěná a sympatická žena. Byla jsem příjemně překvapená. To, co následovalo v našem „sezení", asi nikdy nezapomenu, i když je to již pár let zpátky. Od té doby vím, že je rozdíl, když se někdo snaží vyčíst něčí přání z řeči těla a tužeb, jež vyplouvají na povrch. Někdy si tazatel ani neuvědomí, že sám může vkládat slova do úst a tím pomáhá v podstatě odhadovat své sny. Já neřekla nic. Přesto jsem měla pocit, že ta žena vidí do nitra mé duše, aniž stačila vytáhnout karty na stůl. Moje obavy vyplouvaly na povrch a dostávaly jména. Zjistila jsem původ svých problémů, které jsem sice jako problémy předtím nevnímala, ale zásadně ovlivňovaly můj život.
Bude to znít bláznivě, ale odcházela jsem s obrovskou úlevou na duši. A i když ne všemu jsem přikládala význam (některé věci doznívají postupně), objevila jsem mnoho cenných informací. Taroty určitě nejsou návodem na šťastný život, to netvrdím. Někdy jsou jen odrazem toho co už dávno víme, jen si to bojíme přiznat. Ruku na srdce, těžko zapřete to, co vidíte napsané černé na bílém. Ale dokud to napsané není, je možné to přehlížet. Ve chvíli, kdy si přiznáte, že se něco děje, že něco není podle vašich představ, pak je teprve možné začít to řešit. Řešení také nebývá tak složité, jak se zprvu zdá. Taroty vám ani neurčí, jak se váš život bude nadále odvíjet. Ukážou cestu, ale jestli po ní vykročíte, je jen na vás. Někdy nás totiž život zkouší, a pokud neuspějeme, zkouška se opakuje.
Příští týden startuje nové téma, ve kterém nám můžete posílat zážitky z lyžařského zájezdu. Jak je máte uchované ve vzpomínkách? Připomínají snad v něčem legendární Sněženky a machry? Pište na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.
