Lepek nelepí střevo, ale těsto aneb S Karolínou Four o potravinových mýtech i škodlivých dietách

Karolína Four (31) je na Instagramu pojem a tak trochu zjevení v tom nejlepším slova smyslu. Aktivní je zde bezmála deset let a za tu dobu předala sledujícím množství informací, jak jíst lépe a zdravěji, přesto chutně, inspirovala stovkami receptů a vyvrátila desítky mýtů ohledně nejrůznějších diet i potravin.

Vystudovala obor Výživa a potraviny na ČZU, zabývá se preventivní, racionální výživou, která umí zkvalitnit život a udržet zdraví. Je autorkou bestselleru Jediná kniha o jídle, kterou potřebujete a říká o ní, že je to základ, který by se měl učit na školách. A na podzim jí vyjde Výživná kniha o jídle.

Její profil, kde ji sleduje 80 tisíc lidí, má obrovský přesah: není plný reklamy, ale informací a pravidelně ho oceňují i odborníci v soutěži Food blog roku. Nejdříve vyhrála kategorii Přínos, pak i Instafood a v roce 2021 se stala absolutní vítězkou mezi 260 nominovanými blogery.

Z rozhovoru jsem odcházela s předsevzetím, že přehodnotím rodinný jídelníček a přestanu si striktně zakazovat pečivo. A protože obě pracujeme v Seznamu, tak si tykáme.

Karolíno, jak se stalo, že má inženýrka v oboru kvalita potravin, označování potravin a lidská výživa v prevenci na Instagramu 80 tisíc sledujících? 

Vadilo mi, jak jsou sociální sítě a média přehlcená polopravdami a kdekdo se nazve výživovým poradcem. Chtěla jsem ukázat běžným spotřebitelům, jak si vybírat potraviny, číst obaly, neutrácet za nesmysly a nesklouznout do dietního kolotoče. Snažím se do zábavného světa Instagramu přinést vědu a fakta.

Takže jsi založila blog a instagramový profil?

Ano. Bude to osm, možná deset let. Během zkouškového období jsem žila v Norsku a pracovala jsem v místní v kavárně. Pekli jsme čtyři dorty a jeden vyhlášený kváskový chleba, pro který si jezdili lidé z dálky. Já jsem tehdy chtěla kus toho norského světa přenést k nám, tak jsem založila blog.

Postupně jsem začala přidávat články o výživě a říkala jsem si, že vzhledem k mému vzdělání by stálo za to, vyvracet mýty, na které jsem často narážela. A své čtenáře si to našlo.

Jaké mají Češi povědomí o tom, co jedí, co by jíst měli a čím si škodí?

Lidé se podle mého názoru víc zajímají o to, co jedí, o složení potravin a jídla, ale zároveň jsou zahlceni informacemi a mají v tom zmatek. Navíc démonizování potravin ve stylu „toto je toxické, tohle je plné éček, jezte jen bio, zbytek je plast bez výživové hodnoty, mouka škodí, mléko škodí“ je tak rozšířené, že se v tom spotřebitelé přestávají orientovat.

Co jsou nejčastější mýty, které tě vždy zvednou ze židle? 

Typicky lepek, který je spolu s pšeničnou mouku vnímán jako něco, co by se rozhodně jíst nemělo, je to zlo. Přitom málokdo zná nutriční hodnoty pšeničné mouky a málokdo si uvědomuje, že lepek není toxický, je to bílkovina. Jeho název sice asociuje zalepenost, ale on lepí těsto, ne střevo. Dělá těsto pružné a tažné, čehož využíváme při kynutí.

Někteří lidé si myslí, že když budou držet bezlepkovou dietu a vynechají všechno pečivo, tak zhubnou. Což se možná skutečně stane, ale díky tomu, že přestanou jíst dorty, sladkosti, koláče a pečivo s nízkým obsahem vlákniny, které příliš nezasytí.

Co další oblíbené mýty?

Ty o mléku. Šíří je lidé, kteří s konzumací mléka nesouhlasí, třeba vegani. Já chápu myšlenku veganství a to, že se tak někdo rozhodl stravovat. Ale vědecky máme podloženo, že mléko prospívá zdraví, obsahuje vápník a vitamin D, je dobrým zdrojem bílkovin, vitaminů rozpustných v tucích... Ve veganském jídelníčku je potřeba tyto živiny doplňovat z jiných zdrojů, například doplňky stravy. Mléko zdraví neškodí a stejně tak nezahleňuje. To také nebylo nikdy prokázáno.

Tuším, že to není všechno...

Zmínit mohu také kupříkladu hormony a antibiotika v mase. Z dokumentů na Netflixu lidé získali pocit, že je to běžná praxe. Ale v Americe, kde mnohé z těchto dokumentů vznikají, mají úplně jinou legislativu a podmínky pro uvádění potravin na trh.

Evropská unie má podmínky velmi přísné. V chovech se nesmí využívat antibiotika a hormony vůbec. Stejně tak platí přísná pravidla pro využívání pesticidů v rostlinné produkci. Probíhají kontroly a za nedodržení padají sankce.

Zaměřuješ se i na varování před jednostrannými dietami. Které bys vypíchla?

Například komerční ketodietu. Skutečná ketodieta se používá na léčbu dětské epilepsie, na kterou nefunguje jiná léčba, a musí být prováděna pod lékařským dozorem. A ani to není běžná praxe.

Komerční ketodieta za účelem hubnutí je založená na tom, že se sníží sacharidy, je tam hodně bílkovin a ne moc tuku. Lidé mají nedostatek energie a hubnou. Ale mícháte si koktejly, nenaučíte se dobře stravovat a dvouměsíční hladovění přinese jen jojo efekt.

Problém vidím i u low carb diety, kterou si ordinují ženy samy při těhotenské cukrovce nebo jim ji doporučí nekompetentní poradce. I při těhotenské cukrovce jsou sacharidy potřeba pro správný vývoj plodu. Jen je potřeba je správně vybírat.

Na co se nejčastěji ptají tvoji sledující? 

Na účinnost diet, na vodu s citronem a dietní doporučení různých influencerů, herců, zpěváků... Já už to dělám poměrně dlouho, a tak se otázky často opakují a vícero sledujících se ptá třeba na nějakou modelku nebo zpěvačku a nesmyslný koktejl na hubnutí.

Ale chápu to, popularita bývá nadhodnocovaná, naopak vzdělání shazováno. Podle mě by ale známí lidé měli bavit, a ne šířit odborné názory.

Ty se naopak snažíš osvětu šířit a pracuješ už na druhé knize. O čem bude Výživná kniha o jídle?

Bude výživnější, podrobnější, více praktická. Kromě toho, jak si jídlo vybírat, se věnuju i skladování a správné práci se surovinami. Jsou tam i zajímavosti (třeba proč se voskují jablka), vysvětlení diet (přerušované půsty) nebo trendů (kolagenu) a jedno velké a praktické překvapení.

Koho ráda sleduješ?

Například Florentýnu, jejíž Kuchařku pro dceru jsem kdysi dostala od maminky, a je to fenomén mezi foodblogery. Mám ráda Maškrtnici, která učí lidi péct a je autorkou webu Pečem pecen a kváskové mapy. Jako novinářka perfektně pracuje i se zdroji a nikdy jsem u ní neviděla nic, co by nedávalo smysl. A pak třeba Darina Křivánková, bývalá šéfredaktorka časopisu Food, která mě naučila spoustu věcí, například jak kontrolovat recepty, aby se podle nich opravdu dalo vařit.

Setkáváš se s hejty?

Moc ne. Lidé mě vnímají jako odborníka, navíc jsem seriózní a slušná a oni se tak chovají také. S hejty a nepochopením se potkávám, když jdu na rozhovor do jiného média. Tam se často v diskusi ozvou lidé, kteří drží low carb, trenéři ve fitku, kteří dělají jídelníčky a nemají na to vzdělání, a podobně. Navíc působím mladě a někdo může mít pocit, že nemám dost zkušeností.

Tak to pojďme vyjasnit. Jaké pracovní zkušenosti máš za sebou? 

To je hezká otázka, to se mě ještě vlastně nikdo nezeptal, nikdo se nepodívá na můj LinkedIn, všechny zajímá počet followerů.

Já moc inženýrů na Instagramu neznám a dokázala jsi toho podle mě opravdu hodně. 

Jsem v tomhle ohledu suchar a pragmatický člověk. Snažím se vše stavět na faktech a chci, aby to, co dělám, bylo seriózní – vzdělávání a vědu mám ráda.

Po škole jsem nastoupila na doktorát a nakonec jsem získala práci v jedné japonské firmě, kde jsem navrhovala přístroje pro různé chemické analýzy pro laboratoře na míru. Přístroje na kriminálku, do nemocnic, kde se tím odhaluje fenylketonurie u dětí, do potravinářských firem, do vodovodů a kanalizací pro analýzy vod.

Když mi někdo řekne, že je voda plná škodlivin, tak řeknu: „Ne, ne, já jsem tam chodila, vím, jak to tam vypadá a jaké přístroje a analýzy se tam používají.“

Jak jsi se dostala do médií?

Přišla nabídka dělat šéfredaktorku webu o jídle. A mě vždycky bavilo psát, dokonce jsem uvažovala o žurnalistice. Tak jsem se stala šéfredaktorkou webu Recepty.cz, přispívala do časopisu Food, vybudovala jsem blog a sociální sítě, napsala knížku a jako odborná konzultantka jsem pracovala na kampaních pro firmy jako Marks & Spencer nebo Bonduelle.

Spolupráce influencerů s firmami jsou velké téma. Jak se na reklamu na sítích díváš ty? 

Já si je vybírám velmi pečlivě, nechci ztratit kredibilitu. Za propagovaný produkt musím být ochotná se postavit. I proto mám spoluprací málo a raději pracuju na plný úvazek v Seznamu. Dává mi to svobodu.

Máš vysněnou spolupráci?

Jednou jsem byla jako influencerka pozvaná do Bruselu do Evropského parlamentu a dodnes s nimi komunikuju, když se plánují novinky v oblasti potravin nebo ekologie. To byla obrovská čest a líbilo by se mi s EU spolupracovat víc. Jako potravinářka vím, že se toho díky EU spoustu zlepšilo: hygiena, označování potravin a podobně.

Insta léto budiž zahájeno! Rozhodli jsme se vyzpovídat zajímavé „insta ženy“, které mají nejen profil plný líbivých obrázků, ale i přesah a zajímavý příběh. 

Influenceři patří mezi moderní profese. Co to vlastně obnáší mít vliv?