Kamarádka se rozvádí. Tyhle věty jí neříkejte!

Sice se vy sama nerozvádíte, ale rozchod prožívá vaše kamarádka. Štve vás to, mrzí za ni, i pro vás je tahle situace bolestivá. A je více než logické, že chcete přítelkyni pomoct, nějak její trápení zmírnit.

Nejspíš budete mít chuť vyslovit minimálně jednu z následujících vět (možná všechny najednou), ale raději mlčte. Tahle slova kamarádce nepomůžou, spíš naopak.

Touhle větou vlastně říkáte: „Vidíš, jak jsi hloupá? Já věděla, že s tímhle chlapem šťastná nebudeš, ale ty sis nedala říct.“ Pokud s tím mužem vaše kamarádka žila, nejspíš s ním šťastná byla. Navíc za rozpad vztahu téměř nikdy nemůže jen jeden z páru, je to „práce“ obou. Někdo se o ten neúspěch možná zasloužil víc, ale stejně platí „kdo je bez viny, ať hodí kamenem“.

Takže žádné mentorování, připomínky toho, že jste to říkala, věděla a podobně. Buď kamarádku naštvete, nebo v ní vyvoláte pocit, že je tím nejhloupějším stvořením na světě. A sebevědomí v době rozchodu vždycky trpí, není potřeba s jeho zadupáváním do země ještě pomáhat.

Jasně, že to myslíte dobře. Chcete tím říct, že je vaše kamarádka krásná, chytrá, hodná, věrná, prostě má všechno, co si chlap od ženy může přát. Ale vaší smutnící kamarádce v hlavě nejspíš zůstane jen to slovo „scházelo“ a bude přemýšlet, kde udělala chybu.

Zbytečně v ní vyvoláte pocit, že něco dělala špatně, proto její muž vedle ní strádal a dopadlo to, jak to dopadlo. Opět to schytá její sebevědomí, navíc bude plýtvat energií na přemýšlení o něčem, co nemá žádný význam. Sílu bude teď potřebovat na úplně jiné věci!

Tohle je možná jedno z největších klišé. A navíc je to fakt hloupá otázka. Lidé, kteří řeší rozvod, za sebou většinou mají nějakou táhlejší krizi, problémy, které je dlouhodobě trápí, a pravděpodobně se je pokoušeli vyřešit (pokud to nejsou ti největší ignoranti na světě). Ale nepovedlo se jim to. Přece se jednoho dne neprobudíte a neřeknete si: „Včera jsme se ještě milovali, ale dneska je to jinak. Rozvedeme se, zlato.“

Touhle a podobnými otázkami jen v kamarádce zase vyvoláváte pocit, že něco nezvládla, neudělala to dobře, málo se snažila. Případně v ní můžete vzbudit i plané naděje. Jenže i kdyby ona ještě chtěla na vztahu zapracovat a pokusit se ho opravit, bez partnera to nezvládne. Takže pokud její muž chce rozvod, ona s tím nejspíš už nic nenadělá.

Pořádně mu to u soudu osol. Rozhodně trvej na tom, aby ti pořádně platil. Byt mu, doufám, nenecháš?! Je jasné, že i tyhle věty myslíte dobře, chcete, aby kamarádka měla spokojený život, netrpěla nouzí, ale vlastně v ní jen podněcujete nenávist, chuť bojovat, prostě samé negativní emoce.

Jenže ona se teď potřebuje spíš uklidnit a dostat do svého života co nejvíc pozitivních emocí. V ideálním případě by se rozvod neměl proměnit ve válku, ale spíš v rozumnou dohodu dvou lidí, kteří toho spolu hodně prožili. Ne vždy se to samozřejmě povede, ale proč tomu jít naproti?

Co by, bude žít! Rozvodem přece život nekončí. Kamarádka není malé nesamostatné dítě, určitě si s životem poradí i bez partnera. Tak v ní touhle otázkou nevyvolávejte pocit, že je všechno ztracené, že po rozvodu už ji nic hezkého nečeká. Jestli jí opravdu chcete pomoct, raději vymyslete hezké věci, které ji teď čekají.

Co tedy dělat? Jak rozvádějící se kamarádce skutečně pomoci? Tady je pár praktických rad:

Máte s něčím takovým zkušenost? Co vaší kamarádce nejvíc pomohlo?