Článek
Někdy se mezilidské vztahy opravdu zašmodrchají, že se až zdá, že už není cesty ven. Opak ale bývá pravdou, jen málokteré spory nemají řešení. Pomoci mohou třeba vztahoví mediátoři. I proto Nikola napsala mediátorce Kateřině Bělkové.
Dobrý den,
kamarádka se se mnou přestala bavit, protože jsem jí řekla pravdu. To je ve zkratce celý můj problém. Znám ji řadu let, vždy jsme si byly hodně blízké, takže vím, že takto reaguje často. Jakmile se jí někdo dotkne, prostě ho odřízne. S někým se po čase zase bavit začne, většinou ale až po tom, co se jí omluví a vezme veškerou vinu na sebe.
Nechci o ni přijít, ale zároveň si trvám na tom, co jsem jí řekla. Byla ve vztahu, ve kterém se evidentně trápila, já jsem díky odstupu chápala, že ani jeden nedokázal vztah ukončit, a tak se k sobě navzájem chovali hůř a hůř a oba asi čekali, že to rozštípne ten druhý. Táhlo se to několik měsíců, kamarádka byla zničená, a i když se tvářila suverénně, já ji znám natolik, že vím, jak je pod tou slupkou drsňáka zranitelná. Navíc si pak svou frustraci vybíjela na lidech, kteří jí byli nejbližší, za její trable nemohli a naopak se jí snažili pomoct.
Už jsem se na to nemohla dívat, rozhodla jsem se, že jí to musím říct. Znám ji natolik, že vím, že kdybych jí to řekla z očí do očí, tak mě odbyde nebo se bude jako vždy snažit celou situaci zlehčit. Tak jsem se rozhodla sepsat jí to do e-mailu. Chtěla jsem ji tou zprávou podpořit, dodat jí sebevědomí a odvahu, aby sebrala sílu, destruktivní vztah ukončila a šla dál. Potřebovala si zase začít vážit sama sebe. Věřila jsem, že jí má zpráva pomůže.
Když se mi asi týden neozvala, tak jsem jí zkusila zavolat, telefon nebrala, říkala jsem si, že asi něco řeší a zavolá později. To se ale bohužel nestalo, tak jsem jí zkoušela volat ještě několikrát, bohužel bez úspěchu. V té době se moje životní situace hodně měnila, potkala jsem svého současného partnera, přestěhovala jsem se, otěhotněla jsem, tak jsem měla spoustu jiných věcí k řešení než „uraženou“ kamarádku. Navíc od společných známých jsem věděla, že i u ní došlo ke spoustě změn, tak jsem věřila, že toho má sama taky hodně a ozve se, až se u ní situace uklidní.
Už je to ale víc než rok a k žádnému kontaktu nedošlo. A mně stále leží v hlavě, jestli se jí mám ozvat, nebo už jsme si prostě v životě předaly, co jsme měly, a naše přátelství už nemá budoucnost. Ovšem určitě se jí nechci, jako je na to zvyklá od všech, které takto odřízla ze svého života, omlouvat. Myslím si, že jsem nic špatného neudělala, jen jsem jí řekla svůj názor, kvůli tomu se přece přátelé přes palubu neházejí.
Zajímal by mě váš názor. Má takové přátelství smysl? A pokud bych se rozhodla to ještě jednou zkusit, jak na to, aniž bych musela připustit své pochybení? Děkuju. Nikola
Milá Nikolo,
děkuji za váš dopis a důvěru v mediační techniky. Máte kamarádku, která s vámi přerušila kontakt, vás to mrzí, ale nejste si jistá, jestli se chcete pokoušet přátelství zachránit. A pokud ano, nechcete se omlouvat, protože to tak necítíte.
V tuto chvíli je pro vás zásadní otázka, jak případně vést rozhovor. Potřebujete, aby věc vaše kamarádka viděla i trochu z vaší perspektivy, aby pochopila, že jste se snažila jí pomoci a rozhodně jste ji nechtěla ranit. To je hlavní informace, kterou by od vás měla kamarádka slyšet. Pokud k rozhovoru dojde, poproste ji, aby vás nejdříve vyslechla, řekněte jí vše, co vás vedlo k tomu jí e-mail napsat. Ujistěte ji, že vám šlo jen o to, aby se už dál netrápila. Poté dejte prostor i jí, aby vám řekla, proč s vámi přerušila kontakt.
Věřím, že, pokud má vaše přátelství budoucnost, podaří se vám si situaci vyříkat. Je-li vůle na obou stranách, je většinou možné překonat i zdánlivě nepřekonatelné překážky. Moc přeji, aby se to podařilo i vám.
Někdy se hodí vědět, že nevyžádané rady nefungují a vměšovat se do cizích věcí není „říkání pravdy“, ale kritika a pokus o kontrolu.
