Kam se hrabou Bond girls aneb Tyto ženy byly skutečné tajné agentky!

Tajná agentka? Patří mezi představy, které si většina z nás spojí spíše s akčním filmem než se skutečným životem. Ale právě i ženy měly (a stále mají) v historii velký podíl na některých významných událostech, navíc pro ně bylo často jednodušší infiltrovat se na nepřátelské území – a to díky šarmu. Prostě kdo chce být tajnou agentkou, musí být také tou správnou femme fatale. Které ženy patří mezi nejznámější agentky historie?

Co všechno udělá člověk pro to, aby žil přepychově a mohl si dovolit vše, co si jen zamane? Margaretha Geertruida Zelle (1876–1917) by mohla sepsat dlouhý seznam. Když se její rodiče rozvedli a otec zkrachoval, vyrůstala u příbuzných. Nedostávalo se jí tam však takového luxusu, jako když byla malá a rodinný obchod prosperoval. A tak se v devatenácti provdala za anglického důstojníka o zhruba dvacet let staršího a odjela s ním na Jávu. Doufala, že ji zabezpečí a zajistí jí přepych.

Manželství ale nevyšlo, po smrti syna Normana Johna se sebrala a odjela do Paříže. Své druhé dítě, dceru Louise Jeanne, nechala s bývalým manželem. Ve francouzské metropoli se konečně našla. Stala se s ní exotická tanečnice s uměleckým jménem Mata Hari, ze které šli do kolen všichni přihlížející. Bodejť by ne, když jako jedna z prvních při svých vystoupeních končila nahá. Až na podprsenku, tu si prý nikdy nesvlékala, protože měla mindrák z malých prsou.

Ačkoliv dostávala skutečně bohatě zaplaceno za svá vystoupení, během první světové války nedokázala odmítnout nabídku německého agenta Karla Kramera, aby se dala do služeb Německa. Asi jí to bylo málo, protože později ji naverbovala i francouzská tajná služba, konkrétně kapitán Georges Ladoux, a z ní se stala dvojitá agentka. Podle všeho ale nebyla moc důsledná a místo zaručených zpráv dodávala oběma stranám spíše nepodstatné informace. Nakonec byla odhalena Brity, a když se snažila přesvědčit Francouze o své loajalitě, nikdo jí nevěřil. Mata Hari byla odsouzena a 15. října 1917 popravena. Během soudního řízení však odmítala,  že by byla špionkou, navíc dvojitou, prý jen sdělila jednu neaktuální informaci německému důstojníkovi – jinak nic.

V souvislosti s odbojem a druhou světovou válkou se jako o hrdinech hovoří zejména o mužích. Přitom Nancy Wake (1912–2011), původem z Nového Zélandu, si nezaslouží o nic méně pozornosti. Za peníze, které zdědila po tetě, se dostala do New Yorku, kde pracovala jako novinářka. Práce ji odvála až do Francie, kde měla působit jako evropská zpravodajka pro americký tisk. Když propukla druhá světová válka, stala se doručovatelkou tajných zpráv francouzského odbojového hnutí a Němci z ní šíleli.

Věděli o ní, dokonce jí přidělili přezdívku Bílá myš, ale nikdy se jim nepodařilo ji chytit. A ona je provokovala – záměrně flirtovala s německými důstojníky, ze kterých mámila informace. Údajně prý ale nikdy nebyla nevěrná manželovi a vždy skončilo jen u flirtu. Těmito hrátkami byla stále jednou nohou na šibenici, proto když se doslechla, že se na ni gestapo chystá, utekla přes Pyreneje do Španělska a odtud dál do Británie. Zde prošla výcvikem a vrátila se do Francie pomáhat odboji. Jednou prý dokonce dokázala zabít gestapáka holýma rukama! Jako správná myška ale celou válku proklouzávala a dožila se nejen jejího konce, ale i úctyhodného věku 98 let.

Snad nejnebezpečnější informace, které kdy mohli tajní agenti vyzradit, byly ty o atomových zbraních. A to se podařilo Ethel (1915–1953) Rosenberg a jejímu manželovi Juliovi (1918–1953). Jen co skončila druhá světová válka, světem začalo rezonovat další slovní spojení evokující celosvětový průšvih, a to „studená válka“. Jako ozvěna se pak nesly informace o jaderných zbraních. Světové velmoci SSSR a USA neustále závodily, komu se podaří sestrojit ničivější jadernou zbraň. A právě informace o jejich výrobě měli manželé Rosenbergovi předat Sovětskému svazu.

Materiály získali od Ethelina Bratra Davida Greenglasse (1922– 2014), který pracoval jako technik v Los Alamos na vědecké základně, kde se mimo jiné vyvíjely vodíkové a atomové bomby. V roce 1950 byli Julius a Ethel zatčeni a o rok později souzeni. Ačkoliv se nikdy nepřiznali, dostali trest smrti. A značný podíl na tom měl právě Ethelin bratr, který proti své sestře svědčil. Za více než šedesát let od popravy, která se konala v červnu 1953, se ale vyskytla řada konspiračních teorií, že to vlastně nebyli Rosenbergovi, kdo USA zradil, ale David Greenglass se svojí manželkou Ruth (1924–2008). Nicméně Ethel a Julius byli jediní dva civilisté v historii Spojených států amerických, kteří byli popraveni za špionáž.

Anna Chapman (1982) vypadá, jako kdyby vypadla z nějaké novější bondovky. Zrzavá Ruska je nejen krásná, ale zároveň i chytrá. Tvrdí se, že má IQ 162, s čímž by strčila do kapsy i Alberta Einsteina. Narodila se ve Volgogradu v rodině agenta KGB, později se odstěhovala do Velké Británie, kde se provdala za Alexe Chapmana a získala tak britské občanství. Svazek ale dlouho nevydržel a kráska se odstěhovala do New Yorku – zde začala podnikat a údajně posílat informace Kremlu. V roce 2010 ji FBI zatkla, když měla předávat falešný pas jinému agentovi, a spolu s dalšími devíti podezřelými byla deportována zpátky do Ruska.

Anna se chtěla vrátit do Velké Británie, avšak ostrovní země jí sebrala občanství a zakázala vstup na své území. Zato v Rusku se okamžitě stala hvězdou. Začala si přivydělávat jako modelka, poskytovala rozhovory, a dokonce začala pracovat v televizi REN TV. O tom, zda byla, nebo nebyla špionkou, ovšem nikdy nemluvila a ani nebylo jasné, co vlastně měla Kremlu donášet.

Podobně jako Mata Hari, i Josephine Baker (1906–1975) nejprve uchvátila svět svým exotickým vzhledem a tím, co uměla. U první převládal tanec, Josephine byla zase znamenitá zpěvačka. I když od dětství sloužila v bělošských rodinách jako služebná, šla si za svým snem a z nočních klubů se propracovala jako sólová zpěvačka až na Broadway. Ve dvaceti letech se ale s turné dostala do Paříže, kde se jí změnil život – stala se ikonou, předobrazem černošské krásy.

Když začala druhá světová válka, začala se angažovat jako doručovatelka tajných zpráv proti fašistickým okupantům. Šifrované zprávy prý převážela psané neviditelným inkoustem na svých notových zápiscích. Pomáhala také odhalit nacistické tajné agenty, za což ji nepřátelé jednou málem otrávili. Za to všechno získala několik válečných ocenění, třeba Řád čestné legie. Po válce se vrátila do rodné Ameriky, kde bojovala za lepší práva Afroameričanů, a stala se dokonce první ženskou mluvčí tohoto hnutí. Zemřela v šedesáti osmi letech na krvácení do mozku.

Zajímá vás svět tajných agentů?