Kam s biologickým odpadem u vás doma? Přece do vermikompostéru!

Vermikompostéry neboli žížalí kompostéry slibují dva v jednom: zmenšíte množství odpadu, které by skončilo v popelnici, a z biologického materiálu, jenž vzniká ve vaší kuchyni, ještě získáte kvalitní hnojivo pro svoje rostliny.

Vermikompostér se prodává jako hotový výrobek nebo si ho můžete zhotovit sami (například z plastových krabic). Minimálně má dva díly, obvykle pak tři. Do spodní části protéká takzvaný žížalí čaj – tekutina vzniklá při rozkladu biomateriálu (rovněž se používá jako hnojivo), ve střední žijí samotné žížaly živící se biomateriálem a horní díl se používá v momentu, kdy je střední část zaplněná hotovým kompostem.

„Víka a dna nádob jsou proděravělá a žížaly postupně přelezou za potravou do horní nádoby, jakmile v té uprostřed už není nic k snědku. Prostřední vyjměte a hotový kompost použijte. Potom pokračujte s krmením žížal zase do chvíle, než svou nádobu naplní, opět postavte prázdný díl nahoru a nechte do něj žížaly přelézt za potravou. A tak pořád dokola,“ vysvětluje zahradnice a blogerka Anita Blahušová.

Kromě samotného vermikompostéru potřebujete násadu žížal (klubko žížal v hotovém substrátu), která se dá koupit ve specializovaných obchodech, u pěstitelů žížal nebo vám ji ten, kdo už vermikompostér má, může věnovat. Nejběžnější jsou kalifornské žížaly, na rozdíl od těch našich více žerou a rychleji se množí.

Do střední části nejprve natrhejte nebo nastřihejte kousky kartonů, například od vajíček, použít se dají i ruličky od toaletního papíru nebo kokosové vlákno. Pak sem vložte žížalí násadu. A nespěchejte; žížaly si musí zvyknout na nové prostředí a může uplynout řada týdnů, než začnou ve větší míře přijímat potravu. Přidávejte ji postupně a zpočátku v menším množství.

Žížaly si pochutnají na organických zbytcích z kuchyně. „Například na slupkách od brambor, z banánů, jablek, mrkve, na kávové sedlině, čajových sáčcích, ale třeba i na uvadlých květinách. Aby žížaly vše dobře zpracovaly, vyplatí se materiál nakrájet na menší kousky. Naopak do kompostéru rozhodně nedávejte zbytky vařených potravin, maso a mléčné výrobky,“ podotýká Anita Blahušová.

A dodává, že si to každý musí vyzkoušet: „Když něco děláte poprvé, nemusí se vám to podařit. Také jsem napoprvé neuspěla, žížaly nepřežily odjezd na delší dovolenou. Poučila jsem se a druhý pokus vyšel. Vermikompostér mám asi dva roky,“ nabízí příklad z praxe.

Zbytky potravin pravidelně promíchávejte, hlídejte také vlhkost – kompost nemá být ani přesušený, ani mokrý. Pokud zapáchá, je něco špatně, například při přemokření kompostu v něm není dost vzduchu a materiál začne zahnívat. Vyjměte ho, dočasně přestaňte žížaly krmit a přidejte pár kusů papíru, který vstřebá přebytečnou vlhkost.

Octomilky se objevují hlavně v případě, když žížaly nestačí zpracovat vše, co jim dáváte. „S octomilkami jsem také jeden čas bojovala. Pak jsem přišla na to, že je dobré přerušit jim rozmnožovací cyklus, tedy neumožnit novým vylétnout ven a dospělým klást nová vajíčka. Stačilo položit na povrch kompostu dvě vrstvy kuchyňského papíru jako bariéru a za pár týdnů bylo natrvalo po octomilkách. Použít lze také mucholapky,“ uvádí Anita Blahušová.

Ještě si doma najděte vhodné místo na vermikompostér a můžete začít.

Kterým interiérovým hrnkovkám bude svědčit žížalí kompost? Například těmto: Rostliny jako dominanta bytu? Tyhle pokojovky nepřehlédnete!Ale ocení ho i mnohé bylinky, viz Léčivé rostliny, které zvládnete vypěstovat sami.