Nejvyšší visutý most, nejkrásnější panoramatická silnice a další nej… Vysoké Taury si zamilujete!

Svojí délkou 200 km si vysloužily titul největší chráněné území v Alpách a zároveň nejdelší horský systém v Rakousku. Když je jednou „okusíte“ – od jara do podzimu na motorce nebo na pěších túrách, v zimě pak na lyžích – zamilujete si je!

Historická Großglocknerská silnice vede ze salcburského městečka Bruck an der Großglocknerstraße do Heiligenblut am Großglockner na korutanské straně. S její výstavbou začal v roce 1930 inženýr Franz Wallack. Tři tisíce dělníků ji pak v drsných klimatických podmínkách pouhými lopatami a krumpáči vybudovalo v rekordním čase pěti let. Člověku při pohledu na toto dílo okamžitě naskočí v hlavě otazníky nad šnečím tempem budování dálnic v Česku. „Großglocknerka“ je dlouhá 48 kilometrů. Na trase v horském sedle Hochtor v nadmořské výšce 2504 metrů přímo protíná srdce Národního parku Vysoké Taury. Cesta po této silnici připomíná jízdu na horské dráze. Příkrá stoupání střídají prudké sjezdy a katapultující převýšení 1 748 metrů vyplavuje adrenalin. V prospektech se dočtete, že jde o jednu z nejznámějších památek v Rakousku a jednu z nejkrásnějších výletních a panoramatických silnic na světě.

Říká se, že motorkář, který si tuto trasu nesjel aspoň jednou v životě, jako by nežil. Proto jich tu potkáváte neuvěřitelné množství. Muže i ženy všech věkových kategorií prohánějící se na svých báječných strojích. Doplňuje je méně početná skupinka ještě odvážnějších, namakaných cyklistů, kterým hrdost nedovolí používat elektrokola. Už jen pohled na tohle motorkářsko–cyklistické hemžení s horskými panoramaty na pozadí navozuje pocit, že jste se ocitli v nějakém zvláštním, dobrodružném filmu. Ale ani ostatní návštěvníci, fádně se sunoucí k cíli auty, nepřijdou zkrátka. Zastávky a odpočívadla jsou rozmístěny na pečlivě vybraných vyhlídkových bodech. Nejvyšším sjízdným bodem „Großglocknerky“ je Edelweißspitze ve výšce 2 571 metrů. Vede k němu necelý kilometr dlouhá odbočka z Fuscher Törlu, která je zčásti stále pokryta původními dlažebními kostkami.

Možností, jak si užít Národního parku Vysoké Taury je tolik, že by to vydalo na knihu. Rakušané turismus umí. Na cestě celým tímto územím čeká na návštěvníky takzvaných 12 zážitkových stanic. K tomu si přidejte různé výstavy, ve kterých zjistíte mnohé o historii vysokohorské silnice, o zdejší floře, fauně a geologii regionu. Všechno se detailně dozvíte v moderním Nationalparkzentrum Hohe Tauern v půvabném, pětitisícovém městečku Mittersill. Mimochodem, když už zde budete, nezapomeňte si prohlédnout kostel svatého Mikuláše ve čtvrti Felben z 15. století s výzdobou v raně barokním a rokokovém stylu. Deset kilometrů odsud narazíte na famózní krajinu v okolí jezer Hintersee a Plattachsee.

Pokud se nechcete přírody dotýkat jen skrz automobilové okénko a při občasných zastaveních na vyhlídkách, existuje spousta tras ideálních pro horská kola i pěší turistiku. Za zmínku stojí návštěva alespoň některých nedotčených (pra)lesů, jako je například Rauriský, Stubacher Wiegenwald nebo Zirbenwald. Zkuste třeba výjezd lanovkou Rauriser Hochalmbahnen se zastávkou na prostřední stanici, kde si prohlédnete místní rýžoviště zlata. Když pak popojedete až na vrchol hory do nadmořské výšky 1 780 metrů, čeká vás překvapení. Vyhlášená sokolnická stanice, kde vám vycvičené dravé ptactvo předvede slovenský sokolník. Jak nám sdělil, sokolnictví nejen v Rakousku, ale v Evropě vůbec zachránili arabští šejkové, kteří jej považují za velké umění. A také že čeští a slovenští sokolníci patří k těm nejvyhlášenějším a jsou žádáni po celém světě.

Milujete-li vodopády, zkuste třeba ty Krimmelské. Startovacím bodem je parkoviště nad vesničkou Krimml, kde zaplatíte 5 € na den. Asi po čtvrthodině chůze na vás bude čekat v pokladně další platba (4 € na osobu), ale jde o investici, která stojí za to. Vodopády tryskají tři nad sebou. Na asi čtyřkilometrové trase vystoupáte celkem 385 výškových metrů. „Davůplachým“ jedincům doporučujeme vypravit se na cestu ráno kolem osmé. Téměř nikoho nepotkáte a asi po hodince stoupání a pár set metrech zákrut vás odmění pohled do nádherného údolí. Vsaďte se, že budete opět skoro sami. Většina ostatních turistů se zasekne nad druhým vodopádem v restauraci a celou trasu nedojde.

Dalším tipem, zase z trochu jiného ranku, je 140 m dlouhý visutý most Evropy ve výšce 2 300 m n. m. Lidé, kteří se bojí výšek, jej asi úplně neocení, protože vede až 28 metrů nad zemí. Pocitově vám ale připadá, že je mnohem výš, protože překlenuje několikasetmetrový skalnatý sráz. Dostanete se k němu z neplaceného parkoviště v Bad Gasteinu a pak lanovkou na horu Stubnerkogel. Most vede hned od stanice lanovky severním směrem téměř až na samotný vrchol Stubnerkogelu, za kterým po pouhých 200 metrech narazíte na kaskádovitou vyhlídkovou terasu. Další, snad ještě úchvatnější vyhlídkovou terasu - Glocknerblick - najdete pro změnu jižním směrem. Od lanovky je to k ní 250 metrů. Z této panoramatické plošiny, jejíž konstrukce přesahuje hranu skály, uvidíte kolem dokola vrcholky hor a pod sebou desítky metrů prázdno. Od lanovky si můžete dát třeba hodinovou hřebenovku severně k chatce Stubneralm nebo jižně nad jezero Unterer Bockhartsee. To už je ale výlet minimálně na půl dne.