Článek
Kdybych měla použít nějaký příměr, přirovnala bych maďarskou Budapešť k mladé, nespoutané, odvážně moderní a příjemně divoké dívce, kdežto hlavní město Rakouska Vídeň spíš k dámě v letech. Na nějakou divočinu a výstřelky ji sice moc neužije, ale zase díky zkušenosti moc dobře ví, co jí sluší. Je elegantní, důstojná, vznešená a krásná.
Co ve Vídni chcete vidět
Vídeň bývala hlavním městem habsburského impéria a nutno přiznat, že tahle slavná historie na vás dýchá z kdejaké ulice, budovy, kostela či sochy. Kočáry vezoucí dámy v honosných róbách na císařský bál tam sice již nepotkáte, ale stejně máte pocit, že to snad bylo včera. A samozřejmě tomu odpovídají i památky, tyhle patří k jakémusi povinnému minimu:
- Katedrála svatého Štěpána – Základní kámen k ní položil v roce 1359 vévoda Rudolf IV. Habsburský, zeť českého krále Karla IV. A rozhodně se mu povedlo vytvořit dominantu města, vlastně jakýsi orientační bod, protože věže katedrály jsou vidět téměř odevšad.
- Hofburg – Královské sídlo přímo v centru Vídně bylo oficiálním sídlem Habsburků od roku 1279, a to až do pádu Rakouska-Uherska. I dnes v jeho části sídlí prezident země. Hofburg je pompézní zvenku, ale za prohlídku stojí i jeho interiér. Přístupné je například císařské apartmá, kde žili a pracovali císař František Josef a císařovna Alžběta známá jako Sissi, jež má v Hofburgu i muzeum.
- Ringstrasse – Dřív v místech téhle třídy vedlo obranné opevnění starého města, které ale bylo v polovině 19. století zbouráno. A na Ringstrasse se začala stavět muzea, galerie a první dokončenou stavbou tam byla Státní opera, jejímž autorem je český architekt Josef Hlávka. A můj tip? Jděte se kolem ní projít večer či v noci, když je krásně osvícená!
- Pomník Marie Terezie – Patří k nejslavnějším habsburským panovnicím, zavedla nespočet reforem, jež umožnily rozvoj společnosti, zavedla povinnou školní docházku. Připomínek její osoby je ve Vídni nespočet, ale vynechat byste neměli gigantické bronzové sousoší Marie Terezie na náměstí, které je po ní pojmenováno.
Dechberoucí Schönbrunn a Hundertwasserhaus
Předešlé tipy jsou rozhodně krásné a vynechat by je byl hřích. Ale mě ve Vídni dostala především dvě místa.
Zámek Schönbrunn, který byl od poloviny 19. století do roku 1918 císařským letním sídlem. Narodil se tam a zemřel císař František Josef I. a návštěvníci se mohou v rámci prohlídky podívat do soukromých pokojů, v nichž žil, ale i do pokojů, které obývala císařovna Sissi. V rámci větší prohlídky uvidíte i pokoje z doby Marie Terezie.
Co je ale opravdu dechberoucí, to je gigantický zahradní park. Do něj je vstup zdarma, bez vstupenky se nedostanete jen do Orangerie, Labyrintu a Zahrady korunního prince, ale byla by to škoda. Vřele doporučuji do prohlídky interiéru Schönbrunnu investovat (menší okruh stojí 24 eur, větší 29 eur pro dospělého) a v rámci téhle vstupenky máte pak vstup i do všech prostor zámeckého parku.
Druhá věc, která mě v jinak poměrně strohé a striktní Vídni zaujala, spíš ale pobavila svou hravostí, byl samozřejmě Hundertwasserhaus. Architekt Hundertwasser se svého motta, že „přímka je bezbožná“, držel opravdu pevně, a tak na tomto domě není rovné snad vůbec nic. Podle řady odborníků je to nevkusná, kýčovitá stavba, která nemá s architekturou nic společného, ale mě bavila. Její hravost, barevnost a nedisciplinovanost mě v jinak přísné metropoli příjemně pobavila.
A radost mi udělala i Hundertwassermannova Kalke Village, snad ještě barevnější a divočejší nákupní pasáž, která má za cíl uspokojit turisty a zároveň obyvatelům Hundertwasserhausu dopřát klid od zvědavých návštěv.
Jasně, Kalke Village je vlastně jen takový malý obchoďáček plný více či méně kýčovitých suvenýrů, kafe je tam předražené, ale když nad tím vším přivřete oči, je to zážitek. Kde jinde najdete na záchodech fontánu z barevné mozaiky a další legrácky?!
Prátr mě zklamal
Když jedete do Vídně, asi nemůžete vynechat Prátr. Pro mě to ale bylo velké zklamání, i když byla moje chyba, že jsem čekala něco víc než jen obyčejnou matějskou.
Samozřejmě jsme s manželem neměli v plánu vymetat tam všechny atrakce, ale říkali jsme si, že projížďku na ruském kole a nějakou dobrotu si tam dáme. Ale po deseti minutách nás z řevu, hlasité hudby, kdy se pomalu z každého reproduktoru linula jiná písnička, a z toho, jak byl všude cítit jen přepálený olej ze všech těch smažených rychlovek, co u stánků prodávali, rozbolela hlava a vzdali jsme to.
Za mě, pokud nejste milovníky této zábavy, nebo s sebou nemáte děti, které by asi mrzelo, kdyby se alespoň na nějakém kolotoči nesvezly, Prátr klidně vynechejte. Nebo si skočte na pražskou matějskou, rozdíl jsem opravdu neviděla žádný.
Rakousko ale ani zdaleka není jen Vídeň. Tohle je 5 důvodů, proč navštívit Rakousko
