Nuda v Brně? To už dávno neplatí! Ochutnejte nejlepší dorty, drinky nebo brunch

Musím se přiznat, že přípravy jsem nepodcenila. Seznam toho, co chci v Brně vidět a ještě lépe ochutnat, začal být delší než víkend před výplatou. Mé nadšení prozkoumat ideálně každou cihlu i zespoda sice vyvolávalo značné obavy, ale jídlo naštěstí vše vždy zachrání a čím delší přestávky na něj, tím méně kroků se dá pak zvládnout.

Takže k všeobecnému blahu se muselo hned po příjezdu začít brunchem. A nejen tak ledajakým! Stejně jako s výběrem památek, tak i s jídly mi pomohl web GO TO BRNO, kde jsem objevila seznam stravovacích zařízení i s hodnocením. Vzala jsem to suverénně od výherce kategorie bistro: Break Feast Bistro by Eggo a poháněna kručením v žaludku do rytmu Star Wars- The Imperial March (zlověstná pochodová píseň) napochodovala dovnitř.

Zastavil mě velmi milý úsměv obsluhy s otázkou: „Rezervaci máte?“ I když se můj vnitřní Darth Vader probudil a hvězdný meč mi problikl v kapse, nahodila jsem stejný úsměv: „Kdepak, ale počkáme.“ No, nakonec jsme nepočkali. Před námi šest stolů a hlad začal vítězit, takže do Egga jedině objednaní. Co ale dál? Hlad začal vítězit nad potřebou kvality a najednou i večerka na rohu působila tak lákavě… Ale ne! Vyrazili jsme za zážitky.

Po otevření gastro seznamu za pomoci odborné vyhledávací metody zvané ententýky padl prst na Bistro Franz, které se naštěstí nacházelo nedaleko. Musím se přiznat, že to byl jeho velmi příjemný benefit. Po příchodu jsme měli štěstí a krásný volný stůl. Obsluha zjevně zahlédla náš lačný výraz a hned přinesla menu, ze kterého jsme hlady nevěděli, co si dát a co bude největší porce.

Jako správní degustátoři jsme měli jasno, všichni si pro jistotu dáme to samé – vejce Benedikt. Nebudeme si přece závidět. Musím se přiznat, když jsem zahlédla, jaká úžasná jídla nosí okolo, malinko jsem zalitovala, že jsem zvolila ostřílenou klasiku, ale co. Jakmile mi na stůl přinesli talíř, ze kterého by se regulérně najedla 4členná rodina, bylo mi jasné, že mám vyhráno. Dvě dokonale připravená vejce na anglickém muffinku se svěžím salátem mě přenesla ihned do země absolutního štěstí.

Možná k tomu pomohl i alkoholický koktejl Bellini s meruňkovým nektarem, ale hlavní podíl práce zaručeně odvedla vejce. Po posledním soustu (ano, celá porce zahučela bez většího zaváhání) nastal ten hlavní problém. Jak se zvedneme? Naštěstí můj nepřestávající entusiasmus a možná touha mě umlčet fungovala jako hnací motor. Prvně orloj, poté kůň a hrad Špilberk.

Správně! Nastal čas na další občerstvovací pauzu. Jako správný Pražák jsem ocenila, jak z nádherného prostoru hradních teras a nádvoří dokázali využít skoro každý centimetr pro vinárnu, kavárnu či restauraci, takže se to muselo vyzkoušet. Jelikož jsem byla stále přejedená, sáhla jsem po zmrzlině. Takhle… jedla jsem už lepší, ale mojito naštěstí na Špilberku umí skvělé.

Procházkou přes další památky jsme na závěr výletu zamířili do mého pomyslného cíle. Cukrárny Sorry, pečeme jinak. Bez ní by snad Brno nebylo Brnem a já bych bez návštěvy nemohla odjet. Což by samozřejmě všechny moc mrzelo. Kdo tuto cukrárnu ještě nezná, užije si i cestu k ní. Okolí vypadá jak výpadovka no… třeba na Brno. Ae samotná budova je takovým potomkem barokního divadla s chrámem cukru.

Uvnitř hned za dveřmi vás velkolepě vítá známý lustr z papírových jeřábů a po pár schodech vzhůru vás dostane vitrína s dorty. Jako jejich fanynka tedy vím, že jsou to dorty, ale pro gastro amatéra by to mohl být i trochu šok. Na některých totiž leží injekční stříkačky, jiné vypadají jako ze skla, další jsou ve tvaru burgeru s hranolky. Takže pro někoho „Fuj“ a pro mě „Kde začnu“.

Samozřejmě jsem sáhla po kontroverzním dortu Buď opium zdobeném injekcí se zelenou tekutinou. Kromě stříkačky mě také zarazila cena, ale jak už jsem řekla, když Brno, tak se vším všudy. A trefila jsem se do toho nejlepšího. Osvěžující kombinace máku, sýra, marcipánu a limetek byla naprosto fenomenální. V injekci se skrývalo pyré z kiwi a to chuťový požitek dokonale korunovalo.

Dále jsme sáhli po Medovníku, který milovníky tohoto tradičního dezertu zajisté překvapí. Podle mě mile, ale rozhodně to nebyl jednotný názor. Kombinace černého piva, karamelu a medu nebyla pro všechny. Na čem jsme se ale shodli, je, že dort s názvem Buď chleba se škvarky je rozhodně zajímavý, ale jednou stačí. Masové škvarky s čokoládou, povidly a opečeným korpusem na nás byly až moc vydatná a těžká kombinace.

Brno nezapomíná ani na milovníky nočního života. Pokud máte zálibu v koktejlech, navštivte Bar, který neexistuje. Menu je psané v duchu detektivního příběhu. Pokud si z něj nic nevyberete, obsluha vám s velikou radostí, a tím myslíme opravdu od srdce, namíchá drink přesně podle toho, na co máte zrovna chuť. Další zajímavostí tohoto baru jsou i zážitkové balíčky, (jež je nutné objednat předem), jako třeba Rande, které neexistuje. Při něm se spolu se svou drahou polovičkou můžete těšit na zážitkový večer. A pokud vás přepadne hlad, rozhodně si dejte místní luxusní burger.

Závěrem bych Brno rozhodně mohla doporučit, jen už dávno neplatí, že Praha je dvakrát tak drahá. Pokud vám jde o kvalitu, zaplatíte si za ni všude, ale rozhodně to pak stojí za každou utracenou korunu.

Co víte o Brně a rozumíte brněnskému hantecu? Udělejte si test