8 nejkrásnějších staveb architekta Dušana Jurkoviče v Luhačovicích: Hudební pavilon nebo Chaloupka

Pokud se vypravíte do Luhačovic, rozhodně si nenechte ujít výletní okruh Po stopách staveb Dušana Jurkoviče, kterého si tady skutečně cení. A aby ne. Vždyť jeho stavby, které zasáhly do podoby lázní, přispěly k jejich slávě. Za pouhých šest let tu slovenský architekt postavil deset staveb a čtyři stávající objekty zušlechtil. Dochovalo se jich osm a jsou nejrozsáhlejším souborem jeho architektonického díla. Všechny jsou kulturními památkami. Jejich prohlídku začneme v samotném středu města na Lázeňském náměstí, jen pár metrů od kolonády, kde můžete ochutnat věhlasnou minerální vodu Vincentku.

Tato stavba je bezesporu jeho chloubou. Je vůbec jedna z prvních, kterou architekt v lázních postavil, a dodnes patří k nejkrásnějším stavbám v Luhačovicích. Vznikla přestavbou Janova domu z 18. století. Jurkovič spojil dvě staré budovy a zvýšil je o patro a podkroví. Budova, která je zdobená pestrou malbou, tehdy nesla název „barevná pohádka“. V roce 2002 prošel dům rekonstrukcí, služby pro lázeňské hosty byly doplněny o bazén, saunu a restauraci. Pokud pojedete do zdejších lázní, rozhodně neprohloupíte, když se právě tady ubytujete a necháte na sebe dýchnout komfort spojený s pohádkou.

Kousek od Jurkovičova domu ve svahu nad Lázeňským náměstím stojí Chaloupka. Byla postavena na náklady samotného architekta. Ten pro svého přítele a nového správce lázní Cyrila Holubyho přeměnil v roce 1902 malý dům v obytnou vilu. Zděné přízemí architekt propojil se srubovou dřevěnou nadstavbou a balkony. Střecha se zalomenými vikýři a štíty stejně jako Jurkovičův dům připomíná svými prvky karpatskou architekturu. Chaloupka je další překrásnou stavbou, která slouží pro lázeňské hosty jako ubytovací zařízení, a je vidět i ze silnice, jež je v těsné blízkosti.

Na rozdíl od výše zmiňovaných staveb byla tato vila postavena v roce 1903 zbrusu nová. Při jejím projektování dostal Jurkovič poprvé možnost postavit v Luhačovicích větší stavbu bez omezení předchozí zástavbou. Dům stojí volně na okraji lázeňského parku kousek od kolonády a dalších Jurkovičových staveb. Také Jestřábí slouží v současné době jako lázeňský hotel se stylově zařízenými jednolůžkovými a dvoulůžkovými pokoji.

Hudební pavilon najdete pár metrů od vily Jestřábí. Jurkovič ho původně navrhl pro lázeňský orchestr. I místo měl mít původně jinde. Nakonec byl umístěn právě sem, kousek od vily Jestřábí. Stavba vypadá, jako by stála na kuří nožce. Mnohým se při pohledu na ni vybaví pohádka Mrazík. Za dávných časů se v pavilonu k poslechu hrálo každý den. V současnosti je využíván převážně v letních měsících ke koncertům, ale také k odpočinku.

Komplex budov vytvořil Jurkovič v letech 1903 až 1909. Najdete je naproti vile Jestřábí. Sluneční lázně byly svého času vyhlášenou plovárnou. Na jejích terasách stála vkusná dřevěná lehátka a poblíž bylo hřiště pro volejbal, ping-pong, gymnastické nářadí a dětské kolotoče. Konaly se tu vyhlášené plavecké závody. V současné době se celý objekt rekonstruuje a vznikne z něho muzeum Leoše Janáčka, který do lázní často jezdil.

Vila Valaška není klasickou „malovanou“ Jurkovičovou stavbou a nenajdete na ní prvky lidové architektury. Dnes je v objektu luxusní hotel, který nabízí lázeňským hostům ubytování v apartmánech, stravování v útulné restauraci a odpočinek v příjemném wellness centru.

Architekt Jurkovič byl podle všeho dobrák od kosti. Tento objekt pro změnu postavil pro svého známého, maséra Františka Pospíšila. Vila Vlastimila se stala jakýmsi miniaturním modelem k vlastní Jurkovičově vile v Brně-Žabovřeskách. Ve vile Vlastimile často pobýval Leoš Janáček a v letech 1904-1905 zde prý promýšlel svou operu Osud. A nebyl zde naposledy. V roce 1916 přijel do vily spolu s operní pěvkyní Gabrielovou Horvátovou a o rok později zde napsal Zápisník zmizelého. Říká se, že vila Vlastimila byla nejoblíbenějším a nejplodnějším místem jeho luhačovických letních pobytů.

Slovácká búda byla jednou z posledních staveb Dušana Jurkoviče ve zdejších lázních. Právě tady se scházeli čeští a slovenští žurnalisté, spisovatelé i politici. Mezi časté návštěvníky patřili Leoš Janáček, Milan Rastislav Štefánik nebo bratři Mrštíkové.

Luhačovice za první republiky sloužily jako takový protipól tehdejším západočeským lázním. „Dobré jídlo, tanec, lidová i jazzová hudba lákaly nadšené návštěvníky až do jejího hořkého konce,“ říká Blanka Petráková, vedoucí Muzea luhačovického Zálesí. V roce 2002 stavba lehla popelem. Mluvilo se tehdy dokonce o pojistném podvodu. Policejní vyšetřování to však neprokázalo. Jisté ale je, že búda byla zapálena úmyslně. Kdo a proč se k takovému činu odhodlal, je dodnes záhadou.

Na Moravě je spousta zajímavých míst. Poradíme, která stojí za návštěvu