Jiný kraj, jiný mrav. V arabském světě neukazujte prstem, nejezte u mešit a hlídejte si, kde se fotíte!

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Doba dovolených je v plném proudu. Někteří vyrážejí za krásami naší země, jiní míří do zahraničí. A mnozí do arabských států. Naprostým fenoménem se v loňském roce stal Egypt, který navštívilo 470 tisíc Čechů. Přestože je tato země na turisty zvyklá, některá gesta či chování vám místní lidé neodpustí.

V restauraci nebo na trhu zapomeňte na kývání ruky či prstů ve stylu „pojďte sem“. Místní by to mohlo pobouřit. „Pokud potřebujete užít gesto, raději ho proveďte dlaní otočenou dolů než nahoru, jak jsme zvyklí,“ radí Ladislav Špaček.

Naopak veškeré kontakty mezi muži v arabském světě provází podání ruky. „Na rozdíl od naší kultury ruku v islámských zemích podává níže postavený výše postavenému jako výraz úcty. Podání ruky je vždy provázeno zdvořilostní řečnickou otázkou: ‚Jak se vám daří?‘ Muži, kteří se znají, se dokonce líbají, objímají a tisknou si ruce. Tělesné dotyky – ovšem jen mezi muži – jsou vřelejší,“ přibližuje odborník.

Pro Evropana obvyklou osobní zónu (70–100 cm) Arabové neznají. Proto je běžné, když na ulici potkáte muže, jak se vedou za ruce nebo se drží kolem ramen. Při pozdravu se dokonce i políbí. A takto vstřícní mohou být také k vám. „Jakýkoli takový kontakt včetně políbení můžeme považovat za mimořádný projev osobní přízně,“ vysvětluje Ladislav Špaček a dodává, že v případě žen to rozhodně neplatí. „Ženy pozdravíme pouze úklonou hlavy, děti můžeme pohladit i políbit.“

V konzervativnějších arabských zemích nemá osamocená žena na ulicích co dělat. A v krátké sukni už vůbec ne! Zbytečně tak provokuje lelkující muže v kavárnách. „Krátké sukně a výstřihy si můžeme dovolit v Dubaji, ale ne v Rijádu. Obecně v arabském světě by ženy neměly šokovat krátkými sukněmi, šaty na ramínka či šortkami. I na pláži jsou lépe hodnoceny plavky jednodílné než dvoudílné,“ říká expert. Šortkám a tílkům by se měli vyhnout i muži, protože obecně platí, že nohy a ramena mají být zakryté.

Ladislav Špaček ženám dále doporučuje, aby nosily snubní prsteny, protože nezadaná dospělá žena budí mezi muži pozornost. Také chování v městských ulicích má pravidla a nemůžete se najíst či napít, kde se vám zlíbí. „Nejí se v kostele (raději ani ne na kostelních schodech), v synagogách, mešitách ani buddhistických chrámech, nejíme v galeriích, muzeích nebo památkových objektech. Ještě tvrdší pravidla platí pro pití alkoholu na veřejnosti, mnoho měst a letovisek to mimo vyhrazené prostory zakazuje,“ upozorňuje Ladislav Špaček.

Dělat selfíčka sice vypadá jako neškodná zábava, pokud vám však chybí vkus a empatie, můžete se setkat i s pokutou. „Pečlivě sledujeme výstražné tabulky, které zakazují fotografování, ale i bez nich se nebudeme fotografovat s modlícími se domorodci v pozadí,“ radí Ladislav Špaček.

Mnoho zákazů platí také pro fotografování budov. V Tunisku se nesmějí pořizovat nejen snímky vládních, policejních ani vojenských objektů, nádraží, letišť a obecně budov, které jsou označené tuniskou vlajkou, ale také ani uniformovaných osob. Nefoťte ani synagogy. Podobná pravidla platí v Egyptě.

„Arabský svět a východní Asie jsou zvyklé na smlouvání, ale neměli bychom cenu stlačovat pod důstojnou hranici,“ nabádá Ladislav Špaček a dodává, že pro nás Evropany to je víceméně hra, ale pro chudé prodavače na tržištích většinou jediný zdroj obživy. Rozšířeným zvykem v arabském světě je bakšiš. Jedná se o spropitné, které místní očekávají za sebemenší službu, například i za malou radu. Je proto vhodné mít připravené drobné v místní měně – určitě se vám budou hodit.

Další rady Ladislava Špačka, které se hodí na cestách: