Článek
Snímek Před půlnocí je ve skutečnosti třetím dílem filmové trilogie. Její první část vznikla už v roce 1995 a nesla název Před úsvitem. Druhé pokračování se dočkalo premiéry až v roce 2004, jmenovalo se Před soumrakem a kromě toho, že si v něm Julie po boku Ethana Hawka opět zahrála romantickou Céline, podílela se i na scénáři, za který byli nominováni i na Oscara. Třetí díl, Před půlnocí, je v kinech právě teď. Odehrává se v Řecku se stejnými hlavními hrdiny jako ty předešlé, jen jsou o několik let starší, manželé a mají děti. Co o filmu i soukromí Julie prozradila?
Jak dlouho vám trvalo sepisování scénáře Před půlnocí?
„Dlouhá léta. Nejprve jsme se sešli v roce 2010. Ale hlavní část scénáře jsme napsali v Řecku. Byli jsme se podívat na všech lokacích a s konkrétními místy, která jsme viděli, jsme pak skládali příběh do scénáře.“
Jaký úspěch měly předchozí díly ve vaší zemi?
„Na Před úsvitem Francouzi nechodili. Líbilo se jim Před soumrakem. Ale Úsvit neviděli. Zlobili se na mě, že jsem odešla do země, jako je USA, byla jsem pro ně zrádce a můj film bojkotovali. Ale od té doby, co filmy režíruji, se to hodně změnilo, najednou má hodně mých filmů, těch, které režíruji, ve Francii úspěch. “
Julii teď můžete vidět v kinech ve snímku Před půlnocíFoto: archiv
Co jste se při natáčení trilogie naučila o lásce?
„No... to, že ve věcech pátráte a kladete si otázky, ještě neznamená, že se v nich zlepšujete. Stejně jako když lidi chodí na terapii, jsou schopni sami sobě lépe porozumět, ale neznamená to, že jsou hned lepší. Neznamená to, že jim to hned lépe jde...“
Jaká je po třech společných filmech spolupráce s Ethanem?
„Já mám Ethana docela ráda. Myslím, že je to dobrej chlapík. Ví toho hodně o kultuře, je vzdělaný, zajímá se o divadlo. Má spoustu dobrých vlastností.“
Ale jak se vám spolupracuje jako dvěma scénáristům?
„Protože už se dobře známe, výhoda toho, že spolu pracujeme, je, že už na sebe nejsme zbytečně moc slušní. Když si myslím, že tam napsal nějakou blbost, řeknu mu to rovnou. Když se lidi dobře znají, nestojí tolik v cestě jejich ego. To už máme za sebou. Ale někdy se sem tam ještě objeví, to ano.“
Postava Céline, kterou Julie v novém snímku ztvárnila, má dětiFoto: archiv
Jak film odráží to, jak jste se od té doby změnila?
„Hodně. Jinak bychom pořád psali o dvacetiletých, nikam bychom se neposouvali. Ten film je naše součást, to nelze popřít. Ale také je to součást režiséra Ricka, a ten je o deset let starší než my. On je ten moudřejší.“
Přišla jste na to, proč se do sebe lidé zamilovávají?
„Četla jsem o tom hlavně ve vědeckých časopisech, protože ty ženské moc nečtu. Takže čtu spíš o vědě, dějinách a tak. Už ani nečtu moc knížky. V současnosti je jasné, že už je to čistě jen chemie. Schovaná touha po tom mít co nejlepší potomky. Nevím. Chemie... a asi ještě pár věcí k tomu.“
Jak jste nesla to, že vám už bylo 40?
„Nemyslela jsem na to, že mi bylo čtyřicet. Nepřemýšlela jsem o tom. Nevím. O takových věcech nepřemýšlím. Vím, že to řeší hodně hereček, ale já ne. Je mi to jedno, 40, 45, dokud jsem naživu, je to v pořádku. Smrt je pak problém. Ale stáří zas až tak ne!“
Se svým filmovým partnerem Ethanem HawkemFoto: archiv
Ve filmu Před půlnocí už se objevuje mnohem méně romantický pohled na vztahy, že?
„Kdybychom sem dali flirtování, nebyla by to pravda. To bychom si z diváka dělali blázny, to nemá význam.“
Proč?
„Byla by to lež! Někdy se koukám na americkou romantickou komedii nebo jakoukoli romantickou komedii a jsou tam lidé, kterým je čtyřicet a mají problémy dvacetiletých! Stejné problémy. To je prostě Hollywood. Realita Ameriky je jiná. Lidi mají děti ve třiceti, a o tom ty filmy nejsou. Lidi chtějí sny. Ne vždycky, ale ve většině filmů to tak je. Neříkám ve všech, ale většinou ano. Takže my jdeme myslím o kousek dál, nebo se aspoň snažíme o to, být trochu pravdivější. Aspoň trochu pravdy je fajn, dokázat to je fajn.“
Julie už byla za scénář nominována na cenu OscarFoto: isifa
I milostná scéna je tam velmi pragmatická...?
„Je přerušená. Chtěli jsme tam mít i tuhle realitu. Sex se ne vždycky povede, protože se neustále něco děje.“
Kdy jste poprvé začala psát?
„Začala jsem už hrozně dávno. Už když mi bylo tak 16, takže ještě před tím, než jsem odjela z Francie. Myslím, že je to svým způsobem takový můj dar. Období mezi třiceti a třiatřiceti bylo pro mě zásadní. Ano, můj agent se na mě vykašlal, protože si říkal, že jen ztrácím čas se scénářem Před soumrakem a že to bude hloupý film. Ale byla to pro mě dobrá doba. Ujasnila jsem si tehdy, co bych vlastně chtěla se svým životem podniknout. Musela jsem se vrátit k sobě: ,Chci být opravdu celý život herečka, která čeká, jestli jí zavolá její agent a najde jí práci?' A došlo mi, že to nejsem já. Zjistila jsem, že nové role jsou fajn, ale mezi nimi chci psát a něco dělat. Nechci jen čekat na telefon."
