Jste moc mladá, může za to Kalousek! aneb Argumentační fauly a jak na ně reagovat

Fauluje se ve sportu, ale i v politice, v obchodním styku nebo v běžné komunikaci. Ve sportu to někdy bolí, zároveň však je nablízku rozhodčí. Neférové diskuse možná nezpůsobí bolest fyzickou, ale mohou nevratně poškodit debatu, náladu v týmu, volební preference nebo prodej výrobků.

Argumentační fauly používají ti, kteří chtějí bez ohledu na logickou správnost svých argumentů přesvědčit ostatní, že mají pravdu, chtějí zkreslit realitu a zabránit normální a férové diskusi.

Jak je poznat, jaké typy faulů rozlišujeme a jak na ně reagovat? Zeptali jsme se Michala Černého, informačního vědce a pedagoga, a Jiřího Burýška, novináře a autora webu Bez faulu.

V ideálním světě se diskutuje férově a obě strany se chtějí vyslechnout, shodnout se nebo pochopit. Podle Jiřího Burýška je základem vzájemný respekt a snaha dojít ke společnému závěru, ne za každou cenu zvítězit.

Michal Černý dodává, že jde buď o shodu na tom, kde je pravda, nebo co je správné řešení: „Druhý je vnímaný jako partner, s jehož pomocí hledáme odpovědi, řešení či, chceme-li, pravdu. Vyjasňují se stanoviska, argumenty a přístupy ke konkrétní otázce tak, aby bylo možné sledovat a racionálně vnímat naše uvažování.“ Problém podle něj nastává, pokud někdo chce spíše druhého přemluvit, zmanipulovat, ovlivnit či změnit jeho přesvědčení. A dělá to za pomoci argumentačních faulů.

Argumentační faul je častý řečnický trik, který někdy působí na emoce, jindy na rozum, zobecňuje a má oslabit schopnost racionálně se rozhodovat. Podle Michala Černého odvádí pozornost od logické struktury argumentů: „Častý je například útok na osobu, která zastává určité stanovisko. Její dehonestací se snažíte snižovat význam a důvěryhodnost argumentů.“

„Takový faul může paradoxně působit i jako skvělý argument, který oponenta zahnal do kouta. Ne proto, že by precizně pracoval s fakty, ale protože je tak manipulativní. Jedním z nejčastějších argumentačních faulů je argument Ad hominem, tedy 'k člověku', nebo přesněji 'proti člověku'. Jde třeba o větu 'Jste moc mladá, abyste o tom mohla něco vědět.' Mluvčí vynechá argumentaci a zaútočí na oponenta,“ doplňuje Jiří Burýšek.

Argumentačních faulů existuje mnoho typů. Jiří Burýšek říká, že na webu Bezfaulu.cz využili již existujícího rozdělení do šesti kategorií (důraz na rozum, důraz na emoce, manipulativní obsah, chybná příčina, chybné vyvození a útok) a ty rozdělili do dalších podskupin: „Typickým příkladem např. apelu na emoce je apel na posměch. Člověk neříká žádný vlastní argument, ale ten oponentův prezentuje tak, aby působil absurdně. 'Vy chcete větrné elektrárny? A předpokládám, že až nebude foukat vítr, tak je budete sám roztáčet.' Politickou diskusí se často manipuluje pomocí falešných stop, aby se odvedla pozornost. 'A co Kalousek?' v podstatě zlidovělo.“

I Michal Černý uvádí typické příklady argumentačních faulů: „Asi všichni známe úsloví, že kdo krade, ten může i zabít. Přitom většina zlodějů nezabíjí a podstatná část vrahů nekrade. Cílem je vytvořit dojem, že krádež je nebezpečná více, než ve skutečnosti je, což může vést například k požadavku na změnu legislativy. David Rath zase v diskusích rád titulovat své konkurenty nižším akademickým titulem, než měl on sám, což mělo zvyšovat jeho důvěryhodnost a odbornost. Odváděl tak pozornost od toho, zda jeho výroky dávají smysl a jsou logické.“

Známé jsou také fauly, kdy se vyvozují závěry u věcí, které spolu nemusí souviset. Dejme si příklad: máme třeba výzkum, že spotřeba energetických nápojů u mladých stoupá. A jiný, který ukazuje, že stoupá počet dětí, které navštěvují sportovní kroužek. Ovšem vyvodit z toho závěr, že energetické nápoje podporují u dětí chuť sportovat, je naprosto liché.

A jak se s oponentem, který nehraje fér, vyrovnat? Základem je argumentační faul poznat a odhadnout, zda byl použit záměrně. Častou radou je nereagovat a nenechat se vyprovokovat, nepodlehnout emocím. Ony totiž takové fauly diskusi nikam neposouvají, spíše ji ukončují.

Michal Černý dodává: „Reagovat má smysl jen tehdy, když nám jde o to se domluvit, když očekáváme že jak my, tak druhá strana stojí o dialog. Pak musíme dát naši společnou řeč nějak do pořádku. Pokud ale o nalezení společné řeči nestojíme, jde vlastně jen o ztrátu času.“

Ve vztahu je dobré dodržovat pravidla diplomacie. Lze tak říct i nepříjemnou pravdu do očí.