Článek
Jenže já zatím milovala jeho kamaráda. Byl vysoký, blond, až moc hubený a drze vtipný. Na takové kluky prostě letím, nic vážného, celý život před sebou, proč se tedy vázat, že?
Jenomže osud to chtěl jinak a já nakonec chodila s Patrikem. Vysoký, snědý, přitažlivý, každopádně stěžovat si na něj nemůžu!
Všichni nám říkají, že se k sobě hodíme, ale jak? Já mám pleť bílou jako sýr, on se nikdy nemusel opalovat a stejně má čokoládovou barvu, já nedosahuji ani výšky 160 cm a můj přítel sotva projde dveřmi, aby se nepraštil! Také není zrovna nejlepší ve škole a vůbec ho nebaví matematika, zato já z ní nikdy nedostala horší známku než trojku a na vysvědčení se na mě usmívaly samé jedničky!
Ale nikdy už nenarazím na někoho tak ochotného, hodného a milujícího, jako je on. Pořád se dohadujeme možná kvůli blbostem, ale to jsem prostě já! Stále se hádám, ale můj přítel se hádat skoro neumí.
Zažili jsme toho už spolu strašně moc a se mnou to opravdu není jednoduché. Neustále se mi něco nelíbí a dávám to najevo, nedávno jsem se dokonce léčila z anorexie a několik měsíců před tím jsem zase byla nevěrná, prostě neustále něco...
Ale to všechno je za námi a 25. 11. máme druhé výročí našeho vztahu. Možná jsme hodně rozdílní, já nosím boty na podpatku, když spolu jen venčíme psa, a on si na předpremiéru 2Bobule vezme tepláky, přesto ho miluju a on se nestydí říci to samé mně! Vím, že to zní tak sladce, až z toho bolí zuby, ale kdo se v mém věku může chlubit tak silnou a dokonalou láskou?
