Jsem ze staré školy, mám potřebu o chlapa pečovat, říká Jitka Boho, kterou brzy čeká nový začátek

V září to bude rok, co poznala nového přítele, pražského radního Tomáše Hřebíka (42), a v říjnu už spolu čekají příchod společného potomka. Jitka Boho (30) přiznává, že to je sice rychlý spád, ale všechno je prý tak, jak má být. Proto ji i s šestiletou dcerou Rosálkou, kterou má s bývalým manželem, hudebníkem Lukášem Boho (37), čeká o prázdninách velké stěhování z Vysočiny do Prahy. Co dalšího na sebe modelka, zpěvačka, influencerka i ambasadorka Klubu svobodných matek prozradila? Dozvíte se, v čem je její druhé těhotenství jiné, co má ráda na svém příteli i jak pomáhá různým nadacím.

Jak se teď před létem máte?

Hekticky, léto bude ve znamení stěhování. Míst, která střídám, je hodně. Rok jsem totiž bydlela u mé rodiny v Třebíči, což bylo samozřejmě výhodné i kvůli hlídání Rosálky a super zázemí, ale už mě to neustálé balení a vybalování kufrů nebaví. Navíc Rosálku vozím jednou za čtrnáct dní k jejímu tatínkovi do Prahy, kde jsem měla poslední dobou sama hodně práce a kde momentálně s přítelem rekonstruujeme byt.

Takže budete za chvíli zase Pražačka.

Je to tak, v srpnu bychom se měli stěhovat, i když si to zatím při pohledu na rozkopaný byt neumím představit. Rosálka tam v září půjde do první třídy. Bude to pro nás všechny velká změna a obrovská zkouška, protože budeme poprvé bydlet společně a do toho přijde nový člen rodiny. Já se ze všech sil vynasnažím, aby to bylo fajn a byli všichni spokojení. Moc si to přeju.

Vypadá to, že po boku nového přítele záříte štěstím...

Šťastná určitě jsem a samozřejmě doufám, že tentokrát všechno klapne. I když jsem po mých předchozích zkušenostech opatrnější a snažím se poučit z chyb. Ale nerada bych, aby to vyznělo, že je vše zalito vždy jen sluníčkem, samozřejmě jako každý jiný pár řešíme ve vztahu spoustu běžných problémů. Vše je o vzájemném respektu, dohodě a kompromisech. Ale je pro mě důležité, že si s Tomášem rozumí i moje dcera.

Přítel je pražským radním, kde jste se seznámili?

Dalo by se říct, že přes WhatsApp. On už mě prý registroval při volbě České Miss. Pozval mě prostřednictvím zpráv na pracovní schůzku, což mi bylo trochu podezřelé, až se z toho vyklubalo první rande. Ovšem na něm jsme si ještě vykali. Chvíli nám trvalo, než z toho bylo něco víc. A řekla bych, že první krok udělal určitě Tomáš.

S vaším bývalým manželem muzikantem jste měli společný zájem hudbu. Nynější přítel je zemědělec a politik, úplně jiná branže. V čem jste našli společnou řeč?

To je pravda, hudba nás s Lukášem hodně spojovala, ale také ta práce občas zasahovala do našeho života příliš, takže byla i součástí problémů. S Tomášem máme sice úplně jiná povolání, ale je to inspirativní, dokážeme si navzájem říct nestranný názor. Hodně nás spojuje láska k přírodě a zvířatům. Zajímám se také hodně o ekologii a třídění odpadu ve spojení s projektem Samosebou.

Čím vám přítel nejvíc imponuje?

Asi tím, že je jiný a vlastně tak trochu komplikovaný. Nezapadá do žádných škatulek, chtěla bych ho rozklíčovat. Je totiž Štír, stejně jako já, a myslím, že proto mu rozumím. Také mi imponuje, že je to typický mužský se vším všudy a já se o něj můžu starat. Jsem ze staré školy a mám potřebu o chlapa pečovat.

Nejste spolu ani rok a už miminko? To je poměrně rychlý spád.

Určitě je, ale věci se dějí z nějakého důvodu. Nepotřebuju druhého poznávat dlouhé roky, mám silnou intuici. U prvního manželství to nevyšlo, ale už mám víc zkušeností, jsem starší a vím, co od vztahu očekávám.

V čem se liší vaše těhotenství od prvního?

Úplně ve všem. Je to hektičtější, není moc času na odpočinek, navíc se starám o Rosálku, tak je to náročnější. První tři měsíce mi všechno komplikovaly nevolnosti. Bylo mi hodně zle. Naštěstí to po prvním trimestru pominulo. Občas už cítím, že mi tvrdne bříško, chytají mě do něj i křeče a bolí mě dost záda, tak se snažím už odmítnout sem tam i nějakou práci, abych nemusela tolik cestovat mezi Vysočinou a Prahou.

Víte už pohlaví a jméno miminka?

Nejdřív jsme si pohlaví nechtěli nechat říct, přítel to nechal na mně, ale nakonec mě zviklala moje maminka a miminko už oslovujeme jménem. Ale necháváme si to zatím pro sebe.

Bude vaše mateřská poklidná, nebo plánujete pracovat? Co teď vlastně děláte?

Budu pracovat, dokud to půjde. Zpívání mám zatím do července, ale pokud přijdou nabídky na srpen a září, tak se bránit nebudu. Také mě živí sociální sítě. Rozhodně neplánuju, že bych na mateřské přestala úplně pracovat, to jsem nedělala ani s Rosálkou. Šestinedělí ale hodlám dodržet a pak uvidíme.

A co porod, bojíte se méně, když víte, co vás čeká? A bude přítel u porodu?

Já se na porod ohromně těším! Hlavně na to první pochování, přisátí, jak dám miminku první pusu. Ten pocit je nepopsatelný. Vím, že mě čeká obrovská bolest, ale také vím, že na tu člověk za chvíli zapomene. A u Tomáše si myslím, že pokud bude u porodu, měl by zůstat celou dobu u mé hlavy.

Je pro vás důležitá svatba? Kdyby vás požádal přítel o ruku, vzdala byste se příjmení Boho?

Svatba pro mě bývala důležitá, protože, jak už jsem řekla, jsem ze staré školy. Ale hodně jsem ten přístup přehodnotila a už to tak neberu. Mnohem důležitější je pro mě, jestli si ti dva mají co říct a jestli to mezi nimi funguje. Nechávám to otevřené. Ale asi bych si nechala příjmení Boho kvůli Rosálce.

Jak se těší Rosálka na sourozence a jak do školy?

Není to tak, že by mi pořád hladila bříško, ani že by to extra prožívala, ale věřím, že bude velká opatrovnice. Když jí dám úkol a zapojím ji, bude určitě ráda. Chci aby věděla, že je důležitá a potřebná. Je to velmi chytré dítě. Umí už číst i psát. A také má rytmus, takže hraje na bicí i ukulele. Myslím, že hudební talent zdědila po tatínkovi. Ale se zpěvem už je to horší. Určitě jí chci dopřát hudební i jiné kroužky, aby si toho zkusila víc a rozhodla se sama, co ji bude v životě bavit.

Přejděme nyní od vašeho osobního života k profesnímu. Spolupracujete s neziskovou organizací Klub svobodných matek, kterou si naše redakce vybrala v rámci projektu Rok pro dobro. Jakým způsobem spolupráce probíhá?

Začalo to asi tak dva a půl roku nazpět. Líbil se mi jejich projekt Fashion Charity Shop, který s Klubem svobodných matek spolupracuje. Lidé tam mohou odnést vše potřebné od oblečení, hraček až po spotřebiče. Sama jsem měla spoustu věcí ve skříni a ke kontejnerům s oblečením jsem neměla takovou důvěru, takže jsem to odnesla do tohoto obchodu. Dala jsem tam i kočárek po Rosálce, který se prodal a za peníze se pořídily věci pro maminky samoživitelky.

Sama jste samoživitelkou, zvládala jste to vždy v pohodě?

Bála jsem se toho moc, jestli to sama s dítětem zvládnu, jestli to utáhnu finančně. Po rozvodu jsem se nastěhovala k rodičům, kteří mi pomohli hlavně po psychické stránce, ale pak jsme bydlely s dcerou rok a půl v Praze a všechno jsem zvládla. Dost mě to posílilo. Naštěstí se ale Rosálka s tatínkem vídá a já jsem za to ráda.

Pomáháte ještě jinde?

Projektů je víc. Některé jsou jednorázové, jiné dlouhodobější. Za zmínku stojí asi Korunka pomáhá, kde jsou milí lidé. Daruji věci také Nadačnímu fondu Šance onkoláčkům, který materiálně a finančně pomáhá dětem s vrozenými vadami i dětem v onkologickém léčení a po něm.

Klub svobodných matek pomáhá rodičům samoživitelům, kteří se ocitnou v těžké situaci. Pomáhají s financemi na zajištění potravin a nákladů na bydlení, dětem hradí obědy ve školkách a školách, letní tábory a vánoční dárky. Spolupracují s terénními sociálními pracovníky, azylovými domy i pobočkami Úřadu práce, všichni příjemci pomoci jsou velice dobře prověřováni. Více o organizaci najdete na stránkách Klub svobodných matek, kde najdete i návod, jak přispět.

Sledovali jste na našem portálu loni příběh Renaty na pokračování s názvem Deník samoživitelky?