Jsem panic a hledám ženu. Pannu!

Během studia na střední škole jsem se domníval, že není kam spěchat. Současně s nástupem na VŠ, kde jsem studoval jazyky, jsem začal působit v menší cestovní kanceláři. Průvodcoval jsem zimní lyžařské pobyty. Studium a tato činnost mě zaměstnávaly natolik, že jsem neměl čas na další zájmy, natož na nějaký vztah. Oboje mě bavilo, avšak den nelze prodloužit, a tak jsem byl nucen hledání životní partnerky odložit na později.

Po dokončení VŠ jsem si přibral další činnosti a cestovnímu ruchu zůstal věrný dodnes. Času sice mám více, ale na svůj ideál stále ne a ne narazit. Na rozdíl od většiny mužů, kteří hned myslí na „to jediné“, mě zajímá v první řadě úplně něco jiného, a sice, zda se se svým protějškem budeme vzájemně přitahovat, a to z hlediska tělesného, vlastností a – v neposlední řadě – zájmů. Neřeším současnost, ale budoucnost. Nehledám ženu na jednu noc, ale ženu, která bude odpovídat mým představám, již si vezmu a s níž vydržím do konce života. A pro ni si také schovávám to nejcennější.

Jsem zapřísáhlý nekuřák, takřka abstinent, nikdy jsem neokusil drogy, nemám tetování, ani piercing. A z toho vychází výběr mé partnerky. Vždy, když jsem se koukal po děvčeti, nehleděl jsem mu nejprve do obličeje, či nezíral na nohy, ale díval se po ruce, zda nedrží cigaretu. Drtivá většina dívek byla pro mě hned odepsána, ať by bývaly byly sebekrásnější. Podobně nepřitažlivé jsou pro mě také ženy, jejichž tělo hyzdí tetování nebo piercing a postrádá tak či jinak svou přirozenost.

Nikdy bych si nekoupil ojeté auto a podobný je můj nezájem o použité ženy. S velkou nelibostí jsem si nedávno přečetl informaci, že Češky se řadí mezi nejvíce promiskuitní ženy vyspělého světa. Podle tvrzení odborníků jsou prý dokonce na prvním místě v počtu svých partnerů. Opět jsme v něčem světoví! Jinak řečeno: hledat ženu v naší malé vlasti = nakupovat v jednom velkém second handu. Hledám-li v rámci současné ČR sportovně zaměřenou nekuřačku bez tetování, piercingu, přílišné lásky k alkoholu a k tomu ještě pannu, pak hledám patrně zázrak.

Své nároky jsem během let razantně snížil, nehledám dokonalou ženu, neboť to sám také nejsem, ale ženu, s níž bychom k sobě měli nejblíže. Můj protějšek by měl být alespoň lehký nadprůměr, co se krásy, chytrosti, sympatičnosti a inteligence týká, VŠ však není podmínkou. Chtěl bych sice již dozrálou osobu, v níž by ale zůstalo současně i kus správné rošťandy.

Důležitá je i harmonie mezi dalšími vlastnostmi lidí tvořících pár. Pokud prozradím alespoň některé své dobré vlastnosti, pak jsem věrný, spolehlivý, pečlivý, veselý, čistotný, pořádkumilovný, spíše aktivní, myslící pozitivně a klidný, do jisté míry diplomatický, částečně obětavý, v rámci možností pravdomluvný a upřímný a na nic si nehraji.

Dá se hovořit i o pracovitosti („neštítím“ se ani manuálních prací) a zručnosti. Jsem též dosti komunikativní. V žádném případě však nejsem bavič, který na sebe ve společnosti strhává pozornost a oslňuje svými hláškami. Nerozumím si s nevyzrálými jedinci, hospody, diskotéky apod. mě nepřitahují. Dobrou společnost mám čas od času rád, ale nijak ji nevyhledávám. Přežiji v pohodě i pár dní samoty, ale pak se potřebuji „vypovídat“. A jsem člověk do nepohody. Příklad: Pobyt v létě na horách si dovedu užít stejně dobře s ubytováním v útulném *hotelu jako při nepohodlném přespávání v autě.

Ale nikdo nejsme bezchybný. Ideální partnerka je tedy i taková, která bude imunní vůči mým nedostatkům, tedy tomu, že jsem např. trošku impulzivnější (ale „bouřka“ je obvykle rychle pryč), kromě aktivní znalosti třech světových jazyků a pasivní znalosti angličtiny hovořím v rámci mateřského jazyka česky-slušně, ale ovládám i česky-neslušně, neumím balit holky (a ani se to nechci učit, nebaví mě to), jsem možná příliš velký perfekcionista a přes vší snahu, přizpůsobit se době, stále ještě dosti poctivý. Preferuji lidi, kteří mi řeknou na rovinu, co si o mně myslí, před těmi, co mi poklonkují a za rohem mě pomluví.

Moje „nepolíbenost“ není vůbec o tom, že by nebyla příležitost, zájem nebo chuť, natož pak o špatné sexuální orientaci či nějakém tělesném defektu. S tímto stavem jsem spokojen a nespokojen zároveň, každopádně mě nijak nestresuje. Na jedné straně nepovažuji danou skutečnost za jakýsi svůj handicap, spíše naopak. Jsem hrdý na to, že se mi podařilo nepodlehnout silnému tlaku společnosti a hormonů, nezradil jsem své ideály a nezklamal tak sám sebe.

Ale žijeme v době, kdy promiskuita je trendem a veškeré hodnoty se kamsi propadly. Zdá se být absolutně nemožné, abych si splnil svůj sen, a nemálo lidí bude považovat moje představy minimálně za směšné. Já i mně podobní lidé nejsme nenormální lidé žijící v normálním světě, ale normální lidé žijící v nenormální době.

Každopádně já osobně budu čekat a hledat dále a přitom tajně doufat, že ne nadarmo se říká: „Kdo si počká, ten se dočká." a „Kdo hledá, najde." Trošku mě ale děsí fakt, že celé záležitosti nemohu sám příliš pomoci. Záleží spíše na štěstí, než na snaze a trpělivosti. Ženu, po níž toužím, rozhodně nenajdu v hospodě či na diskotéce. Je vůbec nějaká šance?

Myslíte, že má David šanci najít partnerku svých snů? Existují mezi staršími děvčaty ještě panny? Znáte někoho, kdo je v podobné situaci? Nebo přesně to samé zažíváte teď vy? Jste ideální partnerkou pro Davida? Napište nám na info@prozeny.cz, všechny vaše reakce Davidovi předáme!