Jitka přežila leukémii. Teď prosí: Vstupte do registru dárců dřeně!

„Když jsem ležela v nemocnici po chemoterapiích kvůli leukémii, smrskl se mi svět na očekávání informace, že pro mne mají vhodného dárce kostní dřeně. Zvlášť když přede mnou netajili, že každý čtvrtý se ,svého` dárce nedočká,“ vzpomíná Jitka.

Je to jednoduché. Zdravý člověk v jednom z náběrových center (většinou to bývají transfuzní oddělení nemocnic) vyplní dotazník a nechá si odebrat − úplně stejně jako při odběru na sedimentaci − dva mililitry krve pro rozbor na takzvané transplantační znaky. Výsledek je spolu s kontakty na tohoto potenciálního dárce uložen v počítačové databázi.

Tím se uskutečnil jeho vstup do registru. „Ve většině případů se pak neděje nic víc. Pouze v momentě, kdy se onen dobrovolník hodí jako dárce kostní dřeně pro konkrétního pacienta, oslovíme ho a domluvíme odběr části jeho kostní dřeně,“ říká Vladimíra Štěpánková z Českého národního registru dárců dřeně.

Mnoho lidí se k tomuto kroku odhodlá ale až ve chvíli, kdy transplantaci dřeně potřebuje někdo z jejich nejbližšího okolí. Někdo, koho osobně znají, kvůli komu proceduru nutnou ke vstupu do registru rádi absolvují.

„To je pravda, stejně reagovala moje rodina, kamarádi i bývalí kolegové – během jednoho dne jich vstoupilo do registru osmdesát čtyři,“ říká Jitka. Měla obrovské štěstí. I když se v českém registru dárce nenašel, díky propojení se světem pro ni český registr našel vhodného dobrovolníka v registru německém.

„Ani nechci pomýšlet na to, co by se mnou bylo, kdyby se právě tenhle člověk nikdy nezaregistroval… A co když na vás někde v nemocnici také někdo čeká? Chci, abyste uvážili svůj vstup do registru dárců dřeně. Pro vás to nebude velká zátěž, a druhý člověk bude díky vám dál žít,“ podotýká Jitka.

„Ke konci listopadu registrujeme 50 717 lidí, kteří se nechali zapsat a jsou ochotni se kdykoli stát dárci dřeně. Jsou nadějí pro pacienty s některým typem akutní i chronické leukémie u dospělých i dětí − nejčastěji, s těžkými poruchami imunity, některými vrozenými poruchami látkové výměny a dalšími nemocemi souvisejícími s vadami krve a imunity. Jen leukémií ročně onemocní asi 400 lidí,“ říká MUDr. Pavel Jindra, Ph.D., vedoucí lékař ČNRDD, primář Hematologicko-onkologického oddělení FN Plzeň.

Existují dva způsoby odběru. V narkóze se odsají jehlami z dutiny pánevní kosti tzv. krvetvorné buňky (tekuté a na první pohled nerozeznatelné od normální krve). Modernějším a dnes již častěji užívaným způsobem odběru je „odchytávání“ krvetvorných buněk z krve ze žíly na takzvaném separátoru, kdy celý proces připomíná odběr krevní plazmy. Je nebolestivý, ale trvá v průměru tři hodiny.

Odebrané krvetvorné buňky dostane nemocný v podobě transfuze. „Krevní cestou ,zaplavou` do kostí, kde se zachytí, začnou znovu růst, množit se a v průběhu určité doby obnoví tvorbu zdravých krvinek i dříve ztracenou obranyschopnost těla proti infekcím a škodlivinám,“ říká MUDr. Pavel Jindra.

„Neumím popsat pocity, které jsem měla ve chvíli samotné transfuze. Byla to naděje, i když s nejistým výsledkem. Byl to strach z neznámého i vděk k člověku, který ji daroval, i když se nikdy nedozvím jeho jméno. Jediné, co vím, je věk 39 let, že je z Německa a váží 93 kilo, takže to je opravdu urostlý chlap,“ směje se Jitka.

Protože si to zažila na vlastní kůži, dokáže ocenit, co dárci pro pacienty dělají. „Jestli potřebujete motivaci ke vstupu do registru, podívejte se na mne. Nebyla bych tu. Byla bych ráda, kdybyste překonali strach. Představte si, co zažívají nemocní – a díky vaší kostní dřeni mají naději na návrat do normálního života… Zjišťovala jsem to – odběr z krve nebolí vůbec a ten z kosti pánevní bolí den dva, asi tak jako přetrénovaný zadek z posilovny – a to přece nic není.“

Uvažovali jste o vstupu do registru dárců kostní dřeně? Napište nám!