Článek
Před osmdesáti lety se narodil muž, který vizualizoval vyprávění o jedné chatové osadě, ukázal nám krásu Jany Preissové (70) a získal historicky druhého Oscara pro českou (tehdy československou) kinematografii. Jiří Menzel ale prý narozeniny nemá rád, tak si odpustíme sentimentální přání a raději si připomeneme důležité okamžiky jeho života jak profesního, tak osobního.
Tvůrce „Nové vlny“
Jiří Menzel sice není myšlenkovým otcem filmové generace nazývané „Nová vlna“, ale má v ní své nezaměnitelné místo, a to hned poblíž Miloše Formana (86), Juraje Herze (83), nebo Věry Chytilové (†85). Ačkoliv ve společnosti šedesátá léta minulého století nepatřila úplně mezi ty nejsvětlejší okamžiky, ba dokonce naopak, filmu přála. V tu dobu vznikly poklady jako „Sedmikrásky“ (1966), „Hoří má panenko“ (1968), nebo právě Menzelovy „Ostře sledované vlaky“ (1966).
Tento film je adaptací knižní předlohy Bohumila Hrabala (†83). Tímto jedním příběhem ale Jiří Menzel neskončil, podle Hrabalových románů později natočil i další filmy, ale „Ostře sledované vlaky“ patří mezi ty nejdůležitější. V roce 1968 za něj totiž získal Oscara v kategorii „Nejlepší zahraniční film“. Nominovaný byl Jiří Menzel ještě jednou, a to v roce 1985 za film „Vesničko má středisková“, nicméně proměnit nominaci se mu nepodařilo.
V zajetí Shakespeara
Ačkoliv Jiřího Menzela spousta z nás zná právě jako filmového režiséra, on sám o sobě prohlašuje, že jeho povolání je režisér divadelní a že k filmování se dostal jen náhodou. V posledních letech je jeho divadelní práce hojně vidět na „Letních Shakespearovských slavnostech“, které se konají každý rok během prázdnin. Mezi nejpovedenější kousky patří „Veselé paničky Windsorské“ (2013), oproti tomu „Mnoho povyku pro nic“ (2014) příliš kladné kritiky nesklidilo. Jiří Menzel ale působí v mnoha divadlech, a to nejen českých. Působil v bulharské Sofii a bývalé Jugoslávii.
Divadelní hře nebo filmu se ale podobá i jeho život. Jiří Menzel si totiž vždycky zakládal na své staromládenecké pověsti a žádná žena ho nikdy „neuhnala“. Žil v bytě se svojí sestrou a měl pokoj s výhledem na Hradčany. Jednou tam ale pozval Olgu Kelymanovou (40), studentku publicistiky, která už z toho pokoje neodešla.
Když se seznámili, Olga ještě studovala a jedním z úkolů, který ve škole dostala, bylo vyzpovídat slavného režiséra. Ten měl tehdy před divadelní premiérou a na mladou studentku byl nepříjemný. Olga se nebála mu to po rozhovoru říct, což v režisérovi probudilo zájem o mladou ženu. Začali se spolu objevovat i ve společnosti a mnoho lidí se pozastavovalo nad jejich čtyřicetiletým věkovým rozdílem.
Netypická rodina
V roce 2004 ale dal vale všem svým přesvědčením a Olgu si v Bangkoku vzal za ženu. Jedním z důvodů bylo prý i to, že jako manželka by se mohla těšit větší úctě, než jen jako „o čtyřicet let mladší přítelkyně“. O čtyři roky později vzalo za své i to, že nikdy nechce mít děti, ani je vychovávat. Olga totiž porodila v prosinci 2008 Annu Karolínu. Jenže jejím biologickým otcem se stal jiný režisér, Jaroslav Brabec (63). Jiří Menzel ale o tom věděl a tento fakt přijal, ačkoliv to pro mužskou ješitnost nemohlo být nic úplně jednoduchého. Dva roky po narození Olga žila biologickým otcem jejich dcery, nakonec se ale vrátila k Menzelovi.
Kromě Anny ale Menzelovi vychovávají ještě Evu Marii, která je o šest let mladší než její sestra. Ze začátku se spekulovalo, kdo je jejím otcem, Jiří Menzel se ale nechal slyšet, že dcera je jeho. Nyní tedy společně s Olgou vychovávají obě dvě holky, kterým je dnes už 9 a 3 roky. Všichni dohromady, ještě s Jaroslavem Brabcem skvěle kooperují, dívky tedy vyrůstají v tak trochu netypické rodině – mají dva tatínky.
Ačkoliv Jiří Menzel nemá narozeniny rád, nakonec si stejně neodpustíme mu k nim popřát hlavně zdraví. V listopadu totiž absolvoval operaci mozku a poté byl uveden do umělého spánku. Z něj byl před Vánoci probuzen, ale stále je v péči lékařů a zotavuje se.
Který z Menzelových filmů máte nejraději?