Ježek jako mazlíček? Ideální pro ty, co nemají moc času

Chov ježků je v Česku na vzestupu. Běžný ježek, kterého potkáte u silnice, ovšem není tím pravým adeptem na domácího mazlíčka. Neagresivním a přizpůsobivým druhem vhodným pro domácí chov je trpasličí ježek původem z Afriky. Od ježků, kteří se vyskytují v naší domovině, ho kromě větší přítulnosti odlišuje také to, že se neukládá k zimnímu spánku.

Jednou z výhod chovu tohoto zvířete je, že se vejde i do malého bytu. Nevyžaduje moc prostoru, bohatě mu postačí umělohmotný nebo skleněný box o rozměrech zhruba půl metru na metr vystlaný podestýlkou z bezprašných hoblin. V pelíšku či domečku bude většinu dne pospávat – aktivní je až kvečeru. Je tedy nutné upozornit děti, aby ježka přes den nechaly v klidu. Přerušovaný spánek ho totiž stresuje!

Dále je nutné hlídat teplotu, jinak hrozí i ztráty na životech. „Teplota v místnosti, kde ježek bydlí, by měla být v rozmezí 22 až 26 stupňů. Když je chladněji, může hibernovat a to je pro něj smrtelné,“ varuje Beatrice Slavíková z chovatelské stanice Beami Sahrak. Situaci ale jednoduše vyřešíte zakoupením topné podložky.

Ježkovo obydlí je nutné pravidelně čistit od výkalů. Necháte-li v domečku na jednom místě kus počurané podestýlky a pár bobků, naučí se někteří jedinci chodit na záchod právě tam. S jinými ale nic nezmůžete a budou trousit, kde je napadne.

Podobně jako pes se i ježek potřebuje každý den alespoň na chvilku proběhnout. Na rozdíl od psa vás ale nevytáhne z tepla domova. Bude spokojený, když ho pustíte jen z boxu do místnosti. Venku mu raději postavte ohrádku. Když chce, umí pelášit jako o život.

A na čem si rád pochutnává? Stačí, když mu naservírujete dvě až tři lžíce moučných červů, cvrčků, švábů nebo třeba sarančat denně. Nepohrdne ani kočičími granulemi, a když mu čas od času jídelníček zpestříte nesoleným vařeným kuřecím masem, případně vajíčkem natvrdo, bude vám doslova zobat z ruky. Ale nepřekrmovat! Jde o zvíře náchylné k obezitě a nadbytečné tukové zásoby mu pak brání v pohybu.

Ježek sice vystrkuje bodliny, ale nemyslí to zle. Ve skutečnosti jde o velmi přítulného mazlíčka. „Zdání možná klame, ale i s ježkem se můžete pomazlit. Někteří dokonce lidský kontakt vyžadují. Řídí se převážně čichem, proto je velmi důležité, aby si zvykl na vůni svého majitele a uměl ho tímto způsobem rozeznat,“ upozorňuje Kateřina Mičkeová z Klubu chovatelů ježků.

Je dobré věnovat se bodlinatému kamarádovi alespoň chvilku každý den. Nebojte se brát ho do ruky a hrát si s ním. Ze začátku bude nejspíš ostražitý, ale postupně si zvykne a stane se vaším parťákem. Jen jeho celková výdrž bohužel není moc dlouhá – v zajetí se dožívá v průměru čtyř až šesti let.

Kromě mazlení, což je ta příjemnější povinnost, vyžadují chovatelovu pozornost drápky. Rostou dost rychle a je nutné je pravidelně zastřihovat. Koupání ježkovi spíše škodí – znečištění postačí přejet navlhčeným kartáčkem.

Máte cvičitelské ambice? Pak si na jejich realizaci musíte najít jiné zvířátko. S povely „sedni“, „lehni“ nebo „ke mně“ u ježka neuspějete. „Většinou ho naučíte maximálně vstávat v určitou hodinu tím, že mu budete do misky sypat krmení každý den ve stejnou dobu,“ říká Beatrice Slavíková.

Cena ježka se pohybuje zhruba mezi dvěma až třemi tisíci korun. Kupujte ho pouze od registrovaného chovatele – amatérsky rozmnožení jedinci mohou mít genetické vady a sklony k nemocem.

Zaujal vás tento netypický domácí mazlíček?