„Jen" marihuana. Opravdu?

Aktuální výzkumy například z Velké Británie nebo Švédska naznačují, že na dosud hojně uplatňovaná tvrzení o naprosté neškodnosti marihuany, co se týče návykovosti a vlivu na mozek i psychiku, nelze spoléhat. Jednoznačné výsledky zatím k dispozici nejsou, ale mnozí odborníci před pravidelným a dlouhodobým užíváním „trávy" varují.

Totéž tvrdí lékařka z Psychiatrické léčebny Bohnice, která si nepřála být jmenována. „Už jsme tu měli případy toxických psychóz, přičemž jediné, co se prokázalo, bylo právě kouření marihuany. Tento stav provázejí úzkostné stavy, někdy paranoidní obavy spojené i s agresivitou," popisuje rizika psychiatrička.

Zatím není zcela jasné, zda pravidelné kouření marihuany může trvale nebo dočasně poškodit mozkové funkce, případně „jen" psychickou stabilitu. „Může se jednat o lidi, kteří jsou příliš citliví, mají problémy a zároveň latentní dispozice k psychotické poruše. Pak se marihuana může stát spouštěcím mechanismem k propuknutí psychózy. Těžko říct, zda by propukla stejně, nebo ne," tvrdí lékařka.

Organizace Drop In , která se dlouhodobě zabývá drogovými závislostmi, na svých internetových stránkách vyzdvihuje spíše pozitivní a léčivé účinky marihuany. Vylučuje vliv na mozkovou činnost, nijak nezmiňuje možnou souvislost s psychotickými poruchami. Jiné zkušenosti z praktického života ale vyznívají méně optimisticky.

„Můj syn začal kouřit trávu v poměrně brzy, ještě v pubertě. Snažila jsem se tomu zabránit, ale byla jsem bezmocná. Teď ve dvaceti skončil na psychiatrii se schizofrenií, přítomnost jiných drog nikdo nepotvrdil. V rodině jsme ani z manželovy strany žádnou psychózu neměli. Myslím, že pokud si někdo pravidelně mění stav vědomí a vnímání, byť ,jen´ marihuanou, nějaký stav na jeho psychiku to logicky mít musí. Podle mě by v tomto směru měla být nějaká osvěta, ale zatím se tomu u nás všichni vyhýbají," popisuje své zkušenosti Marcela K.

Pětadvacetiletý Jirka, který v minulosti kouřil marihuanu denně, tvrdí, že s tímto návykem musel skončit. Dokázal to. „Byl jsem pořád v takové umělé pohodě, přestal jsem studovat, potom pracovat. Když jsem si zahulil, bylo mi všechno jedno. Pak jsem sehnal s kámošem práci, která mě strašně baví. Pochopil jsem, že to nejde dohromady. Takže se hlídám. Člověk pak ztrácí vůli cokoli udělat, kamkoli jít, na všechno má dost času, někdy pak ale přijdou deprese," vrací se do nedávné doby Jirka.

Jeho výpověď se v podstatě shoduje s tím, co říkají odborníci: ,,Tráva může být příjemná a neškodná, ale nikdo neví, co s kým může udělat a jak ovlivní jeho psychický stav."