Je ten pravý čas? Poznejte, zda je dítě připraveno na gympl

Když byla v 90. letech minulého století obnovena víceletá gymnázia (osmiletá a šestiletá), mělo jít o školy pro asi pět až deset procent extrémně nadaných dětí. Ale například loni se na osmiletá gymnázia (o ty je zájem největší) přihlásilo 19 600 dětí, což je skoro 17 procent všech žáků pátých ročníků. V Praze, kde je zájem o tento typ školy vyšší než ve zbytku republiky, to byla skoro třetina páťáků.

A to je také první argument jejich odpůrců. Podle nich už dnes na gymnázia neodcházejí ani tak nadané děti jako spíš ty, které mají doma zázemí a intelektuální podporu rodičů. Potvrzuje to například i výzkum CloSE vědců z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

„Výzkum ukázal, že nejdůležitějším faktorem je socioekonomický status rodiny. Zejména úroveň vzdělání rodičů. Dá se to říct i tak, že děti se na víceletá gymnázia nedostanou z důvodu nižší podpory rodiny, nebo třeba proto, že to jejich rodiče ani nenapadne,“ říká Bohumil Kartous z Informačního centra o vzdělávání EDUin.

Podobně to vidí i výzkum neziskové organizace Člověk v tísni. Podle něj se v 37 procentech na víceletá gymnázia hlásí děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů. Oproti rodičům s maturitou je to dvojnásobek, a oproti těm bez maturity dokonce trojnásobek. Vzdělaní rodiče totiž automaticky své dítě motivují a dovedou mu pomoci s přípravou na přijímačky. Ať už tím, že se s ním doma učí, nebo že mají dostatek financí, aby mu zaplatili přípravné kurzy. Obojí je pro sociálně slabší rodiny v podstatě nedostupné. (Udělali byste logický test pro páťáky?)

Další zásadní kritika víceletých gymnázií se týká toho, že odchodem části žáků ze ZŠ děti příliš brzy kastujeme podle statusu rodiny. „Skandinávské i jiné úspěšné vzdělávací systémy přitom ukazují, že lze mít efektivní vzdělávací systém i bez brzkého rozdělování dětí. Naopak se snaží děti držet co nejdéle pohromadě, aby se učily žít v rozmanitém prostředí a vycházet s dětmi z různého prostředí a s různými schopnostmi. Sociální rovina vzdělávacího procesu je přece také velmi důležitá,“ vysvětluje Tomáš Habart, ředitel Vzdělávacího programu Varianty neziskové organizace Člověk v tísni.

Víceletá gymnázia ale mají i spoustu zastánců. Podle nich je to ideální prostředí pro děti, které se chtějí vzdělávat. Osnovy jsou první čtyři roky na osmiletém gymnáziu sice v podstatě stejné jako na druhém stupni ZŠ, ale gymnázia mají možnost jít v látce více do hloubky. Minimálně proto, že děti bývají zhruba na stejné úrovni a zvládají rychlejší tempo výuky.

„Pro tyto děti jsou víceletá gymnázia určitě přínosem. Mohou tam intenzivněji pracovat na svém rozvoji a talentu, a to mezi podobně naladěnou skupinou, než kdyby zůstaly na základce,“ říká Lucie Königová, koučka a mentorka, která se specializuje na výchovu.

Zásadní je podle ní dítě nikam netlačit a všímat si, jaké zrovna to vaše je, a ne, jaké byste ho chtěli mít. „Stávající děti jsou v mnohém vyspělejší, než tomu bylo v době, když jsme byli v páté třídě my. A když správně vnímáte své dítě, všechny potřebné informace máte včas a už v té páté třídě se můžete rozhodnout,“ tvrdí Königová. (Chcete mít úspěšné děti? Naučte je jednu věc!).

Ideální stav by samozřejmě byl, kdyby všechny základní školy dokázaly poskytnout dětem stejně kvalitní vzdělání a individuálně uspokojovat potřeby všech bez ohledu na jejich nadání. Jenže tak to nefunguje.

„Za současného stavu je to dilema, mezi jednotlivými školami jsou opravdu velké rozdíly. Odmítnutím víceletého gymnázia můžete omezit možnosti svého dítěte, a to nechce žádný rodič,“ přiznává Tomáš Habart.

Systém je prostě daný. Pokud tedy přemýšlíte o víceletém gymnáziu pro svého potomka, které samo projevuje zájem, řiďte se především následujícím:

Úspěšně zvládnuté přijímací řízení není jen o vědomostech a talentu, roli hraje i zvládání stresu a štěstí. Přijímačky na SŠ z pohledu hvězd.