Když za velké břicho nemůže tuk a posilování na něj neplatí!

Za vypouklým bříškem nemusejí vždy nutně stát přebytečně kilogramy. Na vině může být rozestup přímého břišního svalu neboli diastáza. Nejčastější je tato komplikace spojená s těhotenstvím, ale objevuje se i u netěhotných, dětí a u mužů, u kterých jde zejména o důsledek nevhodného cvičení nebo velkého přírůstku na váze. Nevhodným cvičením je myšleno přílišné přetěžování dané oblasti stovkami sedů lehů a sklapovaček.

„Rozestup by se dal s trochou fantazie připodobnit k nedopnutému zipu korzetu,“ uvádí fyzioterapeutka Eva Tomková, Dis. V případě diastázy dochází k tomu, že pravá a levá část přímého břišního svalu se od sebe oddálí a vazivo, které je původně drželo při sobě, se roztáhne. Břišní stěna tak zůstává krytá pouze kůží a tenkou vrstvou vaziva.

„Stojí za tím nitrobřišní tlak, který je největší, když roste děloha, a proto tento problém trápí nejčastěji právě ženy po porodu. Uvádí se, že až 70 procent z nich,“ říká instruktorka Tupler techniky Ing. Andrea Čechurová.

Diastáza se dá v některých případech odhalit už v průběhu těhotenství. Diagnostikovat ji může nejen gynekolog, ale také fyzioterapeut či chirurg pohmatem nebo ultrazvukem.Velmi nápomocná je v tomto ohledu i metoda samovyšetření. „Pro zjištění diastázy stačí dva prsty přiložené k solaru – místo, kde se rozpojuje hrudní koš – v poloze vleže na zádech s pokrčenýma nohama. Ve chvíli, kdy zvednete hlavu, se pod prsty – nejlépe ukazováček a prostředníček – vytvoří prohlubeň,“ popisuje Eva Tomková.

Rozestup je nutné řešit, protože není jen vadou na kráse, ale má také negativní vliv na zdraví. Dochází totiž k oslabení opěrné funkce svalů v břišní dutině. To je důvod, proč se nezřídka objevují problémy s páteří a s tím související bolesti zad. Výjimkou není ani narušení činnosti pánevního dna, což se projevuje například inkontinencí. Riziko představuje diastáza rovněž pro vnitřní orgány a způsobuje mimo jiné trávicí obtíže.

Nejlepším řešením tohoto problému je neumožnit mu vůbec vzniknout, k čemuž napomáhá zpevňování hlubokých stabilizačních svalů ještě před otěhotněním a důraz na správné držení těla. Když už je na prevenci pozdě, existuje několik způsobů, které přispějí k napravení napáchaných škod. Ne u všech se ale podaří rozestup opět stáhnout.

„Může dojít k samovolnému stažení pomocí hormonů, ale většina maminek nevydrží čekat, zvolí nevhodnou formu cvičení a celý proces zpomalí. Doporučuji vyhledat odborníka a nehledat hned po porodu všemožná cvičební videa na internetu,“ říká osobní trenérka Iva Fiškandlová z Centra pohybu po porodu.

Na tom se shoduje i Eva Tomková, která odrazuje od impulzivního posilování: „Úspěch tkví zejména v aktivní práci s bránicí prostřednictví dechu, v uvolňování bederní a krční páteře spolu s rameny a ve stabilizaci trupu. Je nutné se zaměřit na komplexní trénink spolupráce trupových svalů, nikoli na analytické posilování jednoho svalu,“ vysvětluje. Vhodnou pomůckou ke korekci je také tejpování či rehabilitační břišní pás.

U zvlášť závažných případů je posledním řešením chirurgický zákrok v podobě abdominoplastiky.

„Operativní odstranění rozestupu je velmi invazivní zákrok. Nejlepší je tedy snažit se ho uzavřít rehabilitací. Mně se jako nejúčinnější program osvědčila technika Julie Tuplerové, která spočívá ve čtyřech krocích. Jde o provádění cviků zaměřených na nejhlubší příčný břišní sval, stahování speciálním rehabilitačním pásem, zapojování příčného břišního svalu během všech denních aktivit a správné vstávání, lehání a sedání,“ uzavírá Andrea Čechurová.

Máte nějaké zkušenosti s diastázou?