Je partner úchyl, nebo je normální?

Od Petry z Třeboně přišel e-mail tohoto znění: „Martina znám asi dva měsíce. Sex jsme měli čtyřikrát. Poprvé a podruhé to bylo v pohodě, ale pak po mně chtěl, abych ho dráždila jenom nohama a měla u toho oblečené krajkové ponožky! Nikdy jsem se s tím nesetkala, dělat to nebudu a mám strach, aby nezašel ještě dál. Co mám dělat?“

„Je těžké přesně stanovit, co je ještě normální a co už ne,“ vysvětluje sexuolog a psychiatr Luděk Daneš. Kde je tedy ta hranice? „V sexu je dovoleno vždy jen to, co vyhovuje oběma partnerům. Nikdo nesmí vnucovat tomu druhému něco, co se mu nebude líbit. Jsou dvojice, které praktikují například některé sado-maso aktivity a líbí se jim to,“ popisuje odborník. Podle něj by obecně nemělo jít o praktiky krvavé, silně bolestivé a život ohrožující. A snad ani praktiky ponižující lidskou důstojnost. „Nakonec je ale věcí dohody té které dvojice, kam až zajde,“ upozorňuje Daneš.

Petra by si o tom s partnerem měla promluvit a vybrat si ze dvou možností. Buď přeci jen tu „malou hru na fetiš“ vyzkoušet, i když k ní má výhrady. Teď totiž odmítá něco, co nikdy nezkusila, takže je možné, že by se jí to mohlo přeci jen zalíbit. Nebo musí ihned upozornit milence, že touto cestou se nehodlá pouštět. Jak už bylo řečeno: vyhovovat to musí oběma! Pak je to „normální“.

Všeobecně se za normální jev považuje ten, který podléhá názorům většiny obyvatel, čili je považován za chování, které nevybočuje z řady. Ovšem vyskytuje-li se „něco“ pod statistickou hranicí pěti procent, jedná se o abnormalitu, tedy zvláštnost, divnost, nenormálnost… Jenže průšvih je v tom, že i když si myslíme, že lidé z našeho blízkého okolí normální jsou, opak může být pravdou. Podle psychologa a sexuologa Petra Weisse většinu sexuálních trestných činů nepáchají osoby nějakým způsobem narušené, delikventní, nýbrž ty, lidově řečeno, v pohodě. Holt, on alkohol nebo nějaká ta droga dělají svoje.

Pokud si tedy sama říkáte, jestli chování vašeho protějšku nehraničí s deviací, radši se poraďte s odborníkem z oblasti psychologie nebo sexuologie, od toho je přece máme. Jakmile se ale ocitnete v situaci, kdy vám zdravý selský rozum napovídá, že s tímhle hřebečkem to nejspíš jednoduché nebude, protože miluje například bití, určitě nemlčte a jednejte! „Pokud má žena pocit, že je tlačená do něčeho, co se jí nelíbí, má právo a povinnost to dát najevo a rázně to odmítnout. Když by na to muž nechtěl přistoupit, je jediným správným řešením rozchod,“ doporučuje sexuolog Daneš.

I když záměrně neuvádíme vážné morální a sexuální prohřešky, jako je záliba v zoofilii, pyrofilii (vzrušení u „táboráku“ čili ohně), pedofilii a dalších fobiích, abnormálních libůstkách a požadavcích, neznamená to, že na ně zapomínáme. Hlavně přejeme, aby se takové záležitosti ve vašem zájmu odhalily ještě před tím, než se do aktéra – budoucího partnera – zamilujete. Co se týče všeho ostatního, tak se opravdu odborníci shodují, že pokud sexuální praktiky oba z páru vykonávají dobrovolně a rádi, není důvod se jich vzdávat.

Pamatujte však, že jakýkoliv nátlak proti vaší vůli nebo praktiky, které nedokážete pochopit, vedou k jedinému řešení: Radši milému zlatému zabouchněte dveře před nosem a už je nikdy neotvírejte!