Je dnes těžší udržet si manželství, než tomu bylo dřív?

„Ženit se nikdy nebudu. Škoda času i peněz, které stojí rozvod,“ říká čtenář Oskar, podle kterého velká většina nynějších sezdaných partnerství stejně nevydrží. „Všude samá nevěra, volné vztahy, sexuální otevřenost, románky přes internet. Tohle naši předci neznali. Pro ně v tom vidím výhodu,“ myslí si, a otevírá tak otázku, jestli je manželství současnosti jasná výhra, nebo předem prohraná bitva.

Podle sexuologa Petra Weisse v době, kdy idea celoživotní monogamie vznikla, se lidé dožívali čtyřiceti, pětačtyřiceti let, a proto i jejich manželství měla trvání maximálně čtvrtstoletí.

Dnes však lidé žijí dvakrát delší dobu a prožít šedesát i více let s jedním člověkem je přece jen náročnější než v minulosti. Délka života ve spojení s partnerským stereotypem se tedy jeví jako problém číslo jedna. Jenže obhajovat se tímto způsobem nelze.

Ani dřív, kdy neexistoval internet nebo seznamky pro zadané, kde se kde kdo mohl rozptýlit a následně se vrátit k rodině, aniž by románek vyšel najevo, to jednoduché nebylo. Pochopitelně trochu jiným způsobem přizpůsobeným dané časové ose. Podle některých se právě proto zase tak moc nezměnilo.

„Udržet si v současné době manželství je stejně těžké jako dříve. V každém období na vás čekají různé nástrahy,“ myslí si Lenka Černá, koučka partnerských vztahů, s tím, že záleží na každém, jestli chce na vztahu pracovat. Vždyť vždycky se najde něco, co manželství ohrožuje…

„Lidé se často vymlouvají na uspěchanou dobu nebo lehčí možnost ‚úletu‘ díky sociálním sítím a internetu, neměli ale různé nástrahy i naši předkové? Lidem vždy doporučuji, ať na vztahu pracují od samého začátku a nemyslí si, že vše půjde samovolně,“ doporučuje Lenka Černá, a naráží tak na fakt, že spokojené manželství nikdy z nebe nepadá.

„Vztah je jako dům. Když se o něj nebudete starat, jednoho dne vám spadne na hlavu. Je to tedy jen v prioritách. Budu-li chtít mít hezký vztah, najdu si jednou za týden čas a strávím jej pouze s partnerem. Budu-li chtít, naučím se takové komunikaci, abychom se oba dva ve vztahu cítili lépe,“ dál radí s tím, že spoléhat se na „papír“ a myslet si, že zrovna vy nerozšíříte řady rozvedených nebo podvedených, je liché.

A to bez ohledu na dobu, která je teď možná pro někoho rychlejší nebo drsnější. Takže znovu, v čem?

Dlouhodobý vztah a stereotyp v kombinaci s tím, že všichni jsou v práci a nemají čas. A to je právě to, co potřebovaly naše babičky a co potřebují i páry současnosti – mít volné chvíle jen pro sebe a neporovnávat se se vztahy jiných generací. Tenkrát to stejně bylo trochu jinak.

Někteří odborníci se domnívají, že dřív lidé od manželství očekávali lásku, důvěru a ochranu před nebezpečím. Nyní sezdaný vztah spíš naplňuje osobní potřeby, jako je sebeúcta, sebevyjádření, osobní rozvoj či finanční stabilita. Zásadní odlišnost je tedy jasná. Do manželství lidé investují méně, ale požadují víc než kdy jindy. Illinoiská univerzita Northwestern o tom dokonce udělala studii.

Profesor psychologie Eli Finkel na jejím základě uvedl, že i když lidé tráví se svými blízkými čím dál méně času, páry, které ustojí tlak okolí, mají mnohem uspokojivější manželství než nejlepší manželství generace našich prarodičů. Nikdo si tak nemá co vyčítat. Úspěch vždy záleží na tom, jak se o své partnerství staráte.

A co si myslíte vy? Je to dnes s manželstvím obtížnější? Nebo to naopak generace našich babiček měla jednodušší?