Jana Valdrová: Jméno dělá člověka, dejme lidem důvěru

Jen pár oznámí, že je v očekávání, začne okolí klást nedočkavé otázky, jak se bude miminko jmenovat. Někteří budoucí rodiče se svým výběrem rádi pochlubí, jiní to nechávají jako překvapení. Rodina a přátelé mají totiž tendenci jméno hodnotit a kritizovat:

Zažili jste podobnou situaci? S jazykovědkyní a soudní znalkyní Janou Valdrovou (64) jsme si povídaly o tom, jaká jména jsou teď v kurzu, jak se řeší v případě změny pohlaví a jaký vliv má vlastně jméno na osobnost. A protože se věnuje mimo jiné i jazykovým stereotypům, zabrousily jsme i do této oblasti.

Jano, jmény se celoživotně zabýváte, jaké trendy nebo kuriózní zdroje inspirace lze v historii vysledovat? 

Kdysi dávno vznikala jména podle vlastností (Kateřina znamená cudná, Vladivoj vede vojsko), nebo třeba náboženských symbolů. Později se ujalo odvozování ženských jmen od mužských: Petr-a, Martin-a, Denis-a, Dominik-a. Po sérii filmů o Kevinovi, který byl sám doma, se v cizině začátkem devadesátých let zvedla vlna Kevinů nazvaná „kevinismus“. Jak ukázal případ Kevina, děti se v současnosti houfně pojmenovávají i podle filmových hrdinů a hrdinek. Ve Hře o trůny vystupovala sympatická Daenerys a rodiče po celém světě volili toto jméno pro dcery. Jenže mezitím se děj náhle zvrtl a Daenerys se proměnila v mstivou vražedkyni. Rodiče z toho museli být pěkně zoufalí...

Co byla nejoblíbenější jména v poslední době?

K nejčastějším patří Eliška, Kateřina, Anna, Tereza, u chlapců vedou Jakub, Tomáš, Jan. Tato jména se buď obecně mnoha lidem líbí, nebo znají někoho, kdo se tak jmenuje. Mnoho jmen ale bohužel stojí stranou zájmu jen proto, že je slýcháme mnohem vzácněji. Jsou to třeba Alena, Antonín, Františka a další.

Liší se v tomto Česká republika od jiných států? 

Nijak zvlášť. V zahraničí také mají svá oblíbená jména, například v Rakousku u dívek dlouhodobě vévodí Julia, u chlapců Martin a Thomas. Když jsem v Rakousku učila uprchlíky německy, přecházely mi oči pro změnu z velkého počtu Mohamedů.

Lze předvídat, jak se budou žebříčky populárních jmen měnit v dalších letech?

Zatím jsou docela stabilní. Ledaže by se – a teď mluvím o Česku – konečně rozvinula diskuse o tom, co jméno člověku přináší a co mu bere. Jméno je totiž ohromný socializační činitel.

Jaký vliv má na osobnost dítěte? 

Jméno dělá člověka, podobně jako šaty. Na mém pracovišti jsme byly čtyři Jany různých generací. To máte jako čtyři ženy ve stejných šatech. Naopak netuctové jméno je reklama zadarmo, utkví v paměti. I trochu nevšední jméno – třeba Antonie nebo Antonín – je dobrý prostředek k „otužování“ ve společnosti. Trénujete okolí respektovat vás a vaše jméno. Zajímavý psychologický faktor jsou dědičná jména. Když je otec Vašek a syna nazývají Vašík, hůř si někdy vybojovává své místo na slunci.

Co ovlivňuje výběr? Sociální postavení, vzdělání, věk rodičů?

Volba většinou závisí na ryze osobních důvodech, ale přesné reprezentativní výzkumy nemáme. Naprosto nesouhlasím s tvrzením jedné autorky knihy o jménech, že nápadná jména prý dávají dětem „vrstvy s nižším vzděláním“, které nepracují a soustavně se dívají na televizi. Její kolega dokonce mínil, že tito lidé „patří k oné svérázné etnické skupině, která je u nás nechvalně známá zvýšeným sklonem k zločinnosti“. To je projev rasismu a elitářství. Nikomu z nás by se nelíbilo, kdyby nás někdo zaškatulkoval jako nepřizpůsobivé jen proto, že dáme dítěti nápadné jméno.

Herečka Cameron Diaz pojmenovala s manželem dceru Raddix a odborníci se shodují, že jméno sami vymysleli – je toto možné u nás?

Na matrikách lze zaregistrovat pouze existující jméno ve správné pravopisné podobě. V případě pochybností žádá matrika posudek. Hlavně u neznámých a exoticky znějících jmen. Jako soudní znalkyně jsem pro mnohem větší volnost. Jméno Půlnoční bouře sice k registraci nedoporučím, ale připadá mi hodně přitažené za vlasy, když jméno Thymian musí řešit Ústavní soud. Nebo když jméno obdrží negativní posudek jen proto, že chybí, či přebývá čárka (třeba Danae místo Danaé). Dejme našim lidem víc důvěry a respektujme jejich volby. Což obnáší také zdržet se posměšných komentářů ohledně jmen, která se vymykají průměru.

Na co by si měli rodiče dávat pozor, co by měli zohlednit? 

Když si najdou na internetu nejčastější jména, mohou se jim vyhnout. Podle toho, jakou budoucnost si rodiče pro dítě představuji, se mohou trochu zasnít. Vyhledat na internetu slavné sportovkyně, vědkyně, fotbalisty nebo vynálezce a nechat se inspirovat. Dají-li dítěti nápadné jméno, měli by mu co nejdříve vštípit patřičnou hrdost na ně. Osobně bych se klidně raději jmenovala Hortenzie nebo Růžena než Jana, avšak za předpokladu, že by mi doma už v dětství vysvětlili, proč se tak jmenuji a že mám být na své jméno pyšná.

Žijeme v době, kdy již neexistuje jen ženské a mužské pohlaví. Jaký má tento vývoj vliv na jména?

Se snahou o rovné pojednávání různých pohlaví se do češtiny dostávají cizí, rodově neutrální jména. Všechno nové, co přichází zvenčí, se dá buď šmahem zatratit, nebo naopak uchopit jako zdroj inspirace. S českými příjmeními bych cizí jména kombinovala uvážlivě, avšak příjmení mého typu se dobře snášejí se jmény jako Aaron, Chris, Daryl, Luca, Rian, Tori, Yael nebo Zia, a je škoda jich nevyužívat.

Vy sama se věnujete i problematice jmen při změně pohlaví – jak se v tomto případě postupuje? 

O změnu jména může žádat trans osoba ve fázi takzvané léčby. Moje milovaná čeština bohužel nepočítá s nebinárními (nejsou výlučně mužské nebo ženské) pohlavími. Hrstka jmen jako Nikola, René, Saša a Alex to nezachrání. Z hlediska lidských práv ale považuji za alarmující především omezenou volbu příjmení. Z příručky o jménech vychází jako vlastně jediná přijatelná volba příjmení končící na -ů. Avšak právě proto se tato příjmení pomalu stávají stigmatem trans lidí. Není divu, že je stále častěji odmítají.

Jak se stavíte k otázce přechylování ženských příjmení?

Přechylování příjmení bylo v českých zemích až do konce války nahodilé. Po válce velel prezident Edvard Beneš „degermanizovat všechno, i jména“, čehož se chopily národní výbory a plošně provedly přechýlení ženských příjmení. Za socialismu prosazovala onomastička Miloslava Knappová přechylování bez ohledu na původ příjmení i jeho nositelky, což vedlo až k protestům u Českého helsinského výboru. Dnes by měla být samozřejmostí možnost volby. Ať si každá žena vybere, zda chce příjmení s formantem -ová, nebo ne.

Jaké nejzajímavější případy jste ve své praxi řešila?

Spolupracuji s jazykovědnými institucemi v Evropě i zámoří. Zájmy dítěte hrály roli při zamítnutí jmen jako Superman, Porsche, La Toya, Pilulla. Naopak kladný posudek dostala jména Estonia, Champagna, November, Junior, Napoleon, Tarzan nebo Jazz. Jeden Evropan se jmenuje Winnetou díky svému otci, také Winnetouovi, a existuje člověk s rodným jménem Abcd. Zamítnuto bylo příjmení, o němž se zjistilo, že v jednom cizím jazyce znamená „cucflek“. Na hraně přijatelnosti balancuje podle mého názoru jméno Benvenuto (Vítej). Lidé ve světě mívají vskutku pozoruhodná rodná jména: Pořád v horečkách (matka měla v těhotenství zdravotní potíže), A dost (tedy něco jako „doufejme, že po tobě už žádné další dítě nebude“), a tak dále.

Mohla byste na závěr přiblížit svůj postoj k jazykovým stereotypům v českém jazyce? 

Od základů bych změnila výuku mateřského jazyka. Zavedla bych rétoriku, královnu jazykovědy, a děti by se učily debatovat, reagovat, přesvědčovat i rozpoznávat manipulaci. Stereotypy jsou šablony, které zkreslují vnímání věcí. Dejme dětem šanci příběhy spoluvytvářet a nepřijímat je hotové a dané. Žebříčky hodnot, které dětem nastavíme, se nám v budoucnosti vrátí jako bumerang. Jazykové stereotypy typu „žena má být s dítětem do tří let doma“ nebo „žena nemá buňky na techniku“ nejsou žádné obecně platné pravdy.

Jste vy spokojení se svým jménem? Jak jste vybírali jména dětem? A znáte pravá jména osobností?