Jana Plodková (38): Herectví nyní vystřídalo šití roušek!

Éterická herečka Jana Plodková (38) se objevila se svým přítelem Filipem Žilkou (42) na veřejnosti naposledy na začátku března na předávání Českých lvů, kde jen zářila. Její plány na rok 2020 byly jasně dané. Desetkrát do měsíce hrála na jevišti Divadla Na Zábradlí, kde ji čekaly i další dvě premiéry – jedna režírovaná Janem Prušinovským Zlatá pláž a druhá v režii Jana Mikuláška Ztracené iluze. Do toho natáčení seriálu Chataři s Radkem Bajgarem a zářijová premiéra filmu Bábovky pod vedením Rudolfa Havlíka. To se ovšem s příchodem koronaviru změnilo. Nyní tráví čas v karanténě a její náplní je šití roušek. Jak vše zvládá?

Co teď děláte, když nemůžete do divadla? Trénujete doma texty?

Karanténa nejsou prázdniny, bohužel. Když padlo rozhodnutí o karanténě, říkala jsem si, to přečtu knížek, naučím se nových slovíček, uvidím filmů, ale pak Kateřina Geislerová (módní návrhářka, pozn. red.) rozjela šití roušek. A jelikož mám doma stroj a od mamky jsem něco odkoukala, přidala jsem se. A nejde přestat. Při ušití první roušky jsem měla pocit, že jsem zachránila svět. A teď čím víc šiju, tím víc si myslím, že nezachráním ani Vinohrady.

Na roušky dokonce padly i přítelovy košile, kolik jich tedy ušijete?

Filipovy i moje košile padly v momentě, kdy došla látka. A než jsem koupila další, bylo třeba pokračovat. Za těch 14 dní jsem ušila zhruba 150 kousků. Pro rodinu, přátele, sousedy a zbytek putoval do domova důchodců, autobusákům na Přerovsku nebo kamarádce, co je doktorka a potřebovala do své ordinace i pro své kolegyně. A to nekončíme.

A jak celou situaci zvládáte psychicky? Co vás například uklidňuje?

Pouštím si hezké věci, které mě rozesmějí, vařím dobroty, zkrátka si dělám dobře. Před tím mi stačilo se jít normálně projít a příroda to udělala za mě. Teď je to jinak. Teď se musím snažit. Naštěstí máme chalupu na samotě, tak si dělám malé útěky z rutiny čtyř stěn.

Vaším dlouholetým partnerem je majitel optiky, Filip Žilka. Čím vás inspiruje a umí vás stále něčím překvapit?

Svým klidem, uvažováním, jednáním. Je to taková moje pevná skála, pevný bod, o který se můžu opřít. Neustálý zdroj informací a inspirací. Překvapuje mě každý den svým vtipem a humorem.

Překvapujete ráda i vy jeho? Čím například?

V našem vztahu se nedá hovořit o překvapení jako takovém. Nepřemýšlím o tom, co pro svého partnera udělat, čím ho překvapit. Není to potřeba. Každý den přináší sám o sobě zajímavé momenty a situace. Nic se nedá do puntíku naplánovat a v tom tkví podstata překvapení.

Jste spolu už osm let, nabízí se tedy otázka, zda sníte o svatbě, nebo nejste vdávací typ?

V tuto chvíli sníme o jiných věcech. O dokončené rekonstrukci naší chalupy, o tom, co si dáme k snídani, když zrovna nemáme nakoupeno, a co s volným dnem, který se naskytne, o zemích, kam se podívat. Na svatbu už nezbývá prostor.

Nyní to vypadá, že ještě nějakou chvíli nikam nevycestujeme, umíte si představit, že se třeba rok či dva nikam nepodíváte?

Tak za dob komunismu to byla norma, ale jakmile už svobodu zažijete, nechcete o ni přijít. A cestování je svoboda. Volnost pohybu dává křídla. To víte, že by se to dalo zvládnout, všechno se dá zvládnout, jen ta samotná myšlenka nemožnosti někam jet je skličující.

Letos jste se naštěstí stihli podívat s partnerem do Ekvádoru. Čím vás ta země uchvátila?

Byli jsme na začátku roku v amazonském pralese. Jelikož na cestování máme poměrně málo dní, hledáme místa, kde si rychle dobijeme baterky. A tím je pro nás džungle. Ekvádor se ukázal jako ideální destinace. Už kdysi dávno, když jsme přes Ekvádor letěli na Galapágy, jsem se do místních, kteří s námi letěli v letadle, zamilovala. Jejich dlouhé černé vlasy, děti na klíně, klid ve tváři, chtěla jsem je zažít znovu. A vidět Amazonii, vidět ji mimo mapu, je jeden z největších zážitků. Ta džungle má sílu, je obrovská, jsou to plíce planety. Respekt, úcta a láska k ní jsou na místě.

Imponovali vám snědí lidé s tmavými vlasy, tedy úplný kontrast vás samotné. Máte v životě ráda rozdílnost i v jiných oblastech?

Kontrasty a protiklady se přitahují. Jsou to misky vah, mezi kterými hledám rovnováhu.

Z vašich fotek na Instagramu je vidět, že milujete přírodu. Je pro vás únik z města ideální relaxace? 

Příroda je moje dobíjecí stanice. Inspiruje mě, uklidňuje. Udržuje mě v realitě. Jakmile to jde, mizíme z města ven. Když to možné není, chodím normálně na Petřín, na Kampu nebo do zoo. Ale taková vana teď taky není k zahození.

Jste krásná a inspirativní žena, jak se o sebe staráte?

Jsem to, co jím a co používám. Tělo je přítel, se kterým bych tu měla žít poměrně dlouho, proto se o něj  starám, aby mi bylo oporou i na stará kolena. Snažím se cvičit, protahovat, ohebnost mi přináší lehkost. Jím co nejvíc potraviny bez chemického ošetření, potraviny se skutečnými vitaminy, povětšinou z lokálních zdrojů. A v neposlední řadě používám přírodní italskou kosmetiku z portálu Damibio, která je šetrná k přírodě a člověku. Ale nejdůležitější pro mě je si naslouchat. A někdy mám chuť na kachnu se zelím nebo na čokoládu, tak si je dám. Přílišné omezování a takzvaná vnitřní diktatura nemá s radostným životem nic společného.

Jak moc řešíte módu, co nejraději oblékáte, necháte o sebe ráda také pečovat stylistky a vizážistky?

V každodenním životě nosím to, co je mi pohodlné, v čem se cítím dobře. Mám ráda měkké materiály, volnější střihy. Pokud jde o společenské akce, jsem ráda, že mi je nablízku stylista Honza Pokorný, na kterého se můžu spolehnout. Má mě v oku, ví, co ke mně ladí a co ne, a hlavně mi ušetří spoustu času i stresu.

S přítelem jste považováni za jeden z nejstylovějších párů českého showbyznysu. Ovlivňujete se v módě navzájem? 

Musím přiznat, že Filip měl cit pro módu už při našem prvním setkání. Ví, v čem mu je dobře, ví, co působí na zákazníky, když za ním přijdou do optiky. Našel si v módě zábavu. Každý z nás si nosí, co se mu zlíbí, aniž by druhého nějak omezoval.

Podívejte se na celebrity, které nosí, stejně jako Jana Plodková, stylové brýle. Troufly byste si na ně?