Jaký je váš přítel? Vyčtete to z jeho rodiny!

Kdykoli se vidíte s jeho blízkými, účastníte se rodinných sešlostí a oslav, ale i třeba jen slyšíte, jak telefonuje se svou matkou či sourozenci. To jsou okamžiky, které vám toho mohou o vašem příteli hodně prozradit. Rodina je totiž tak trochu naším zrcadlem, ať chceme, nebo ne. Čeho si určitě všímejte?

Jak často se vídají, jak drží pohromadě, zda jsou jejich sešlosti vřelým setkáním těch, co se milují, nebo jen škrobenou povinností? Sledovat něčí rodinu jako celek, zaměřit se na jakousi jejich společnou dynamiku, na to jak to mezi nimi funguje či nefunguje, to je základ.

Je to prostředí, ve kterém vyrůstal, které ho formovalo. A je vysoce pravděpodobné, že podobný model bude podvědomě sám praktikovat.

Pokud je jeho rodina nefunkční, může se samozřejmě o to víc snažit neopakovat chyby svých blízkých, ale také třeba ne. A pro vás je minimálně dobré vědět, jak to u nich funguje, protože mnohému můžete lépe porozumět či včas předejít problémům.

Tohle úzce souvisí s předešlým bodem. Jsou rodiny, kde je vřelost jejich přirozeností, kde se nešetří objetími, polibky, slovními vyznáními lásky, jinde panuje spíš rezervovanost. Neznamená to ale nutně, že jedni se milují a druzí ne. Jde jen o to, že každý používá trochu jiný jazyk lásky.

A i ten si v dětství osvojujeme. Vědět, že i když vám třikrát denně neříká „miluji tě“, neznamená to, že k vám nic necítí, jen lásku projevuje jinak, je hodně prospěšné. Předchází to mnoha nedorozuměním, pocitu nejistoty, podezírání a podobně. A to jsou věci, které snadno naruší jakýkoli vztah.

Otevřená a upřímná komunikace je jedním z pilířů, na němž vztahy stojí. Ne každý ji ale zvládá na jedničku a velmi často to pramení právě z dětství, protože i styl komunikace odkoukáváme od rodičů a našich nejbližších.

Jen těžko můžete čekat od někoho, kdo vyrůstal v rodině, kde se spíš než konstruktivní výměny názorů praktikovala tichá domácnost, že si s vámi sedne a otevřeně si promluví třeba o postelových problémech, o financích, o čemkoli trochu ožehavém.

Dobrá zpráva je, že zrovna komunikaci lze „dostudovat“, naučit se jí i v dospělosti jde poměrně snadno. S pomocí partnera, který je v ní lepší, případně s pomocí odborníka, pokud v ní nevyniká ani jeden z vás.

Není tím ani tak myšleno, že záleží na tom, zda jsou jeho rodiče rozvedení, nebo žijí v manželství již 40 let. I dobře a se ctí zvládnutý rozchod je známkou vyspělosti, emoční inteligence, empatie, komunikačních dovedností a vůbec řady věcí, které nejsou ve vztahu k zahození.

Spíš jde o to, jak to rodiče mezi sebou (případně s novými protějšky) mají uspořádané. Zda mezi nimi panuje rovnost, nebo striktně dbají na rozdělení ženských a mužských rolí, jak to mají s dělbou práce a povinností kolem chodu domácností, jak pečovali o děti, jaký je jejich postoj k věrnosti a podobně.

Je totiž vysoce pravděpodobné, že podobné představy o partnerství bude mít i váš přítel. Ideální je, aby se shodovaly s těmi vašimi, pokud ne, je to pro vás signál si tuhle záležitost vyjasnit hned na začátku vztahu.

Může se to jevit jako nepodstatná drobnost, ale po letech soužití to budete vidět jinak. Sledujte, jak moc či jak málo mají jeho rodiče doma naklizeno, zda u nich panuje řád či chaos, zda si potrpí na dochvilnost a podobně.

V době zamilovanosti tyhle „drobnosti“ moc potíží nedělají, ale po pěti letech, kdy na něj všude budete jen čekat, poté, co bude denně vzdychat nad sebemenším drobečkem na podlaze (protože jeho maminka vysávala 3x denně), nebo naopak po roce, který strávíte uklízením jeho svršků (protože u nich doma to tak funguje), to bude zdroj hádek, neshod a dusné atmosféry.

Všimla jste si u jeho rodiny něčeho, co vás znepokojuje? Nezoufejte, nemusí to hned znamenat, že váš vztah je odsouzený k zániku. Spíš sledujte, zda i on má k tomu sklony, protože je klidně možné, že se snaží chovat úplně jinak. A pokud přeci jen opravdu kopíruje svou rodinu, mluvte spolu o tom. Čím dřív, tím líp. Komunikace umí zázraky!

Přišla chvíle, kdy se k sobě stěhujete? I to je obrovský milník, který s sebou nese rizika. Chlupy v umyvadle a další úskalí společného bydlení