Článek
Představte si policejního nebo záchranářského psa, který s čumákem u země sleduje stopu pachatele nebo někoho, koho má najít a vysvobodit, třeba ze sutin budovy nebo zpod sněhové laviny. Právě tomu se říká „stopování“ (pes jde po „stopě“) a především ve stopování spočívá kynologická disciplína známá jako pachové práce.
V čem psům prospívají
Dříve se cvičily zejména u pracovních plemen pro využití u policie, záchranářů nebo pro vyhledávání zvěře. V posledních letech se tato disciplína otevřela široké škále plemen. Čich je pro psa nejsilnější smysl, tato činnost je tedy pro psy přirozená, hodí se pro každé plemeno bez výjimky a psíkům přináší řadu benefitů. V první řadě jde o ideální kondiční trénink. „Pro psy znamená stálé, klidné a vyrovnané tempo bez zatěžování kloubů, zklidnění psychiky a v případě práce v různorodém terénu i příjemnou zábavu,“ říká Iveta Skalická, majitelka a trenérka psí školy v České Třebové.
Pes se dále učí samostatnosti a plnému soustředění bez ohledu na rozptylování okolím. „U psů nervózních, agresivních nebo hyperaktivních je nácvikem stopování dokonce možné docílit lepší vyrovnanosti – speciálně upravené tréninky fungují na psy podobně jako jóga na lidi,“ potvrzuje Elena Susková, kynoložka a předsedkyně KO-ČKS Libereckého kraje.
Pachové práce byly dříve výsadou pracovních plemen a cvičily se hlavně pro praxi, dnes jsou otevřeny všem plemenům a stopovat se dá i rekreačněFoto: home for heroes, Shutterstock.com
Skvělé i pro psí seniory
Za Ivetu Skalickou je pak největším přínosem prodloužení aktivního plnohodnotného života psích seniorů i závodní kariéry „sporťáků“ „Nezůstanou apaticky ležet na gauči, což je asi to nejhorší, co může aktivní psy potkat. Stárnutí je pak příliš rychlé,“ vysvětluje odbornice.
„Stopování se výborně k udržení kondice u psů starých, nebo při rekonvalescenci – obtížnost je jen vždy třeba přizpůsobit možnostem psa nebo psovoda,“ souhlasí Elena Susková.
Jak trénovat
Pokud to chcete zkusit, je třeba spojit se s trenérem, který vás provede základy a nastaví trénink, který potom budete moci s psíkem vykonávat už sami. V případě, že se budete chtít posouvat nebo zkusit i nějaké zkoušky, bude ale spolupráce s trenérem i nadále nezbytná.
„U této disciplíny je vhodné začít cvičit již ve štěněcím věku a s dobrým trenérem. Starší psi mají většinou špatně odstranitelné návyky a ochota k této disciplíně klesá,“ zdůrazňuje Iveta Skalická s tím, že trénink musí být zpočátku častý. „Optimální je začít už ve 3–4 měsících věku,“ upřesňuje Filip Bačík, specialista na výchovu a převýchovu psů se začleněním do běžného života.
Nejsilnějším psím smyslem je čich, právě z něj vycházejí pachové práceFoto: Robin D. Williams, Shutterstock.com
V čem stopování spočívá
Při tréninku to vypadá tak, že najdete louku (později i jiné terény), na ní vyšlápnete cestu (stopu), na kterou potom psa upnutého na speciální postroj se speciálním dlouhým vodítkem (stopovačka) navedete a dohlížíte na to, aby jí s čumákem u země sledoval. Zatímco vyšlapujete stopu, pejsek je odložený nebo ho někdo hlídá (třeba trenér). U zkušenějších psů může stopu vyšlápnout i někdo cizí, což výcvik ztíží, protože pes hledá pach, který nezná tak dobře jako ten váš.
„Stopy obsahují rovné úseky, změny směru pravoúhlými i ostrými lomy, mohou být účelově překříženy jinou osobou. Dále jsou na nich položeny různé předměty malé velikosti, které musí pes označit. Stopy se rozlišují i svým stářím, od těch zcela čerstvých po několikahodinové. Pro zpestření lze využít lesní porosty nebo přechody mezi terény,“ vysvětluje Iveta Skalická.
Doplněním pachových prací může být rozlišování či vyhledávání předmětů, které vychází z podobných nácviků a je součástí nejrůznějších zkoušek.
„Pachové práce jsou asi nejvšestrannější disciplínou, proto nelze zcela říci, které plemeno je nejvhodnější. Správným a důsledným tréninkem lze připravit skvělého stopaře až na mistrovskou úroveň z kteréhokoliv psa či psíčka,“ uzavírá Iveta Skalická.
