Článek
Máme různě staré děti, které navštěvují různé typy škol, ale všechny řešíme v podstatě to samé. Jak zvládnout online výuku, jak dětem situaci ulehčit a zároveň se z toho nezbláznit. Každá jsme si nakonec našla nějaký systém a tohle jsou tipy a rady od nás, úplně obyčejných maminek. Možná pomůžou i vám!
Editorka Dana – Tomáš (16), 3. ročník gymnázia
Danin syn výraznou pomoc se školními povinnostmi sice už moc nepotřebuje, i on toho má ale někdy nad hlavu. S tím vším se Dana poprala následovně:
- Vybití - Hodně pomohlo, že se mohli přesunout na chatu. „Syn tu jezdí na kole, a teď po rozvolnění si může i s kamarády zakopat fotbal, byť s rouškami. Mozek se okysličí, a pak jde všechno líp,“ radí Dana.
- Pomoc, když je potřeba - I středoškolák samozřejmě ocení, když je mu rodič nápomocen. „Máme dohodu, že sám přijde, když potřebuje pomoc a funguje to. Akorát nesmí přijít s matematikou, fyzikou nebo chemií, to pak voláme známým nebo hledáme na internetu,“ směje se Dana.
- Komunikace se školou - Tahle situace je pro všechny nová, je potřeba být tolerantní, ale zároveň komunikovat s profesory a probrat případné problémy. „Občas se jim úkoly opravdu nahrnuly, takže byla i promluva s paní učitelkou, zda by jim je mohla dávkovat postupně, ne dva týdny nic a pak nasázet spoustu úkolů a chtít je do tří dnů,“ popisuje Dana s tím, že to hodně pomohlo.
Tomáš si pochvaluje, že nemusí vstávat brzo ránoFoto: Archiv redaktorky
Redaktorka Pavla – Vojta (7), 1. třída, Nela (10), 4. třída
Pavla má dvě děti a obě potřebují asistenci rodiče. „Už třetím týdnem probíhá online výuka dvakrát až třikrát týdně, za to jsme opravdu vděční. Je to pro děti zpestření, oba jsou rádi, že vidí paní učitelku i spolužáky a rozhodně jim to takhle jde lépe, než když mají dělat věci samy,“ popisuje Pavla.
Právě se samostatnou prací doma nejvíc bojují. „Jediné úkoly, které Vojta udělá sám, je kreslení, protože ho to baví. A i u Nelči je potřeba vyloženě stát, kontrolovat ji, protože jinak se nesoustředí, odbíhá, a pak je schopná nad jednou stránkou z vlastivědy strávit dvě hodiny,“ říká Pavla. Skloubit školu a svou práci jí pomáhá následující:
- Dělba práce - I Pavlin manžel pracuje z domova, takže s výukou dětí pomáhá. „Dělá s Nelčou hlavně matematiku, protože tam jsme zjistili, že nemá základy a nerozumí ani jednoduchým věcem,“ vysvětluje Pavla.
- Organizace a dozor - Důsledně dětem práci rozložit, dohlédnout, aby včas vylezly z postele, popohánět je, látku s nimi procházet, to je cesta, která se u Pavly nejvíc osvědčila.
- Motivace - I ta hodně pomáhá. Pro malého Vojtu je to možnost hrát si na tabletu a pro Nelu svolení pustit si večer nějaký film, jít s babičkou ven, a nyní, když už to jde, vidět se s kamarády.
Vojta chodí do první třídy a online výuka s paní učitelkou je pro něj příjemné zpestřeníFoto: Archiv redaktorky
Redaktorka Lucie – Vojta (11), první ročník osmiletého gymnázia
První dva týdny to byl opravdu zmatek, kdy úkoly chodily v různých vlnách a různými informačními kanály. K tomu Lucii doma běhá ještě předškolák, takže to bylo náročné, ale už se to zklidnilo.
Nyní má Vojta skoro každý den alespoň jednu online hodinu, kde s nimi profesoři probírají už i novou látku. Online píše testy, probíhá také ústní zkoušení, přichází klasické úkoly z pracovních sešitů, ale i dlouhodobější zadání na různé samostatné práce (eseje, slohy, prezentace…). Většinu z toho zvládá sám. „Musím ale říct, že profesoři jsou skvělí, nápomocní, krásně se studenty komunikují, snaží se je motivovat, což nám hodně pomáhá,“ říká. Tady jsou její tipy:
- Rozvrh jako ve škole - Lucie nastavila systém, kdy její syn každý den vstává tak, aby byl kolem osmé ráno připraven na školu. Vojta by si totiž vše nechal na poslední chvíli, a pak se hroutil. „Takže si ráno sedneme, podíváme se, co má za úkoly, v kolik online hodinu a vytvoříme si takový domácí rozvrh. A pak funguje skoro jako ve škole. Udělá si třeba matematiku, pak si dá pauzu, po ní pokračuje s angličtinou a podobně,“ popisuje Lucie.
- Pomoc jen v nouzi - Lucie tvrdí, že se musela obrnit trpělivostí a naučit se stále dokola říkat větu „zkus si to zjistit sám“. „Je prostě jednoduší volat ‚mamííí‘, než se kouknout do učebnice, do sešitu nebo si pomoct internetem,“ směje se Lucie. Pomáhat se snaží až poté, co to Vojta opravdu nezvládne sám.
Redaktorka Kateřina – Barborka (7), 1. třída
Dcera Katky dostává od paní učitelky úkoly denně a jednou až dvakrát týdně má i online hodinu. „Ale samozřejmě ne vždy je nálada, čas a chuť úkoly plnit, takže téměř nezvládáme dělat cokoli navíc, procvičovat a podobně,“ říká Katka. Doma se jim osvědčilo následující:
- Nespěcháme - Se školou se tady začíná až tak kolem desáté dopoledne. „Přestali jsme mít pocit, že čím dřív hotovo, tím líp,“ popisuje Katka. Hladina stresu se tak u nich doma výrazně snížila.
- Klid - Zpočátku se Katka snažila, aby si i Barborčin mladší bráška Honzík v době její školy plnil nějaké úkoly, ale bylo to kontraproduktivní. „Barborku to rušilo, my se nesoustředili, takže teď si buď sám hraje, nebo kouká na pohádku,“ popisuje Katka.
Barborka je také čerstvá školačka a doma plní úkoly poctivěFoto: Archiv redaktorky
Redaktorka Renata – Anežka (19), maturantka
Asi nejtěžší to má teď doma redaktorka Renata. Její dcera by měla letos maturovat, navíc na úzce specializované škole, kde jsou maturitním předmětem i bojové sporty, a na řadu předmětů neexistují učebnice. „Největší problém je asi komunikace školy se studenty, která odráží zřejmě to, jaké informace se dostávají ke školám z ministerstva. Kromě toho, že médii proběhlo, že mají jít v určitém termínu do školy a kdy se asi bude maturovat, tak nevědí vůbec nic,“ popisuje Renata. Její Anežka tak v podstatě žije v naprosté nejistotě.
Kromě toho ale samozřejmě plní standardní školní úkoly, píše online testy, aby měli profesoři z čeho vytvořit vysvědčení na konci školního roku. „Najít si v tomhle systém, který by studenta uklidnil, který by ho nějak vedl v samostudiu, to vlastně nejde,“ říká Renata.
Anežka pracuje hlavně v noci, kdy má klid, a kdy je internet nejstabilnější. Otazníky kolem maturit jí ale opravdu trápí. Napjatě čeká, zda přijdou nějaké podklady, aby se mohla začít připravovat. Tady tipy, jak tohle ustát, asi ani neexistují. Snad jen doufat, čekat a věřit.
Restriktivní opatření se pomalu rozvolňují, přesto je návrat do školních lavic pro řadu dětí v nedohlednu. Tady je 10 pravidel, díky nimž vaše děti v karanténě nezvlčí.
