Když se vám rodiče pletou do života: jak se naučit komunikovat, abyste zlepšili vztahy

Pouta mezi rodiči a dětmi někdy přinášejí velkou lásku a uspokojení, občas se však stanou i zdrojem sporů a velké bolesti, které může být jen velmi těžké překlenout. Pak je každá rada drahá.

Častá je ovšem také situace, kdy obě strany komunikovat chtějí, kdy nedošlo k žádným velkým křivdám a kdy jde jen o to, najít k sobě cestu. „Pokud nechybí vřelost, snaha ani ochota pochopit, je snazší jakékoli vztahy napravovat – a ty k rodičům nejsou výjimkou,“ říká systemická terapeutka Kateřina Cajthamlová. Co můžete udělat, abyste se ve společnosti rodičů cítili lépe?

Možná nesouhlasíte s tím, jak vás rodiče vychovávali a jak se k vám chovali (a stále chovají), možná jim spoustu věcí zazlíváte. Šanci neopakovat jejich chyby máte na svých dětech. Rodiče přijměte takové, jací jsou, a nesnažte se je měnit – nepodaří se vám to. Respektujte je, stejně jako chcete, aby oni respektovali a neměnili vás.

Přijmout přitom neznamená odpustit, ale spíše vyrovnat se s něčím, co už se nedá odestát. „Vyrovnání se s minulostí, například s traumatizujícími událostmi v raném dětství či dospívání, nemusí být vždy nutně provázeno odpuštěním. Někdy jde o přijetí, jindy o uzavření, odžití potlačených pocitů,“ vysvětluje psycholožka Alexandra Hrouzková.

Odpouštět není jednoduché a někdy to ani nejde.

Možná vás vytáčejí jejich „staromódní“ názory na váš život a svět okolo. Vezměte v potaz, že každého do určité míry formuje jeho minulost. I vaši rodiče ji mají a jejich chování a postoje jsou důsledkem něčeho, co prožili.

Popovídejte si s nimi o jejich dětství, rodičích, vzpomínkách, naslouchejte jim. Možná vám to dovolí podívat se na ně jinýma očima a jejich činy a názory posuzovat méně přísně. A třeba rodičům v klidném rozhovoru nabídnete jiný pohled, který jim zase pomůže pochopit vás. „Vzájemnou komunikací se poznáváte, ladíte pohledy na situaci, učíte se respektu a nevzniká tak prostor pro domněnky,“ radí psychoterapeutka Jana Hostovská.

Jaké jsou nejčastější komunikační zlozvyky?

Ať už v pubertě, nebo v dospělosti, mnozí rodiče mívají tendenci mluvit dětem do života. A je jasné, že nevyžádané rady jsou každému proti srsti. Abyste předešli sporům, stanovte laskavé hranice. Upozorněte třeba na to, že nesnášíte neohlášené návštěvy a že tím, že se domluvíte předem, si vzájemně vyjádříte úctu.

Traumata z dětství způsobují vážné nemoci v dospělosti!

Asertivita umožňuje vyjádřit, co si myslíte, bez křiku a potlačování vlastních pocitů. Mluvte spíše o tom, co cítíte, než abyste kritizovali, ale ve svém sdělení zůstávejte pevní. Třeba: „Přála bych si, abyste mi neříkali, co mám dělat, a důvěřovali mému úsudku.“ Zdůrazňujte přitom oboustranně výhodnou situaci: „Vycházeli bychom spolu mnohem lépe, což je to, o co mi jde.“

Jak se naučit říkat ne?

Možná jste zvyklí přemýšlet o rodičích určitým způsobem – že jsou příliš přísní nebo kritičtí. Přes clony vlastního přesvědčení si pak ani nemusíte všimnout, že se snaží svůj přístup změnit. Pokuste se proto všímat si dobrého, přistupujte k nim s otevřenou myslí i srdcem. Když vás podpoří, uvědomte si to a užijte si to. Nejenže je začnete vidět jinak, navíc je utvrdíte v tom, že takové chování vede k harmonizaci vzájemných vztahů.

Proč je dost dobrý rodič lepší než perfektní?

Když vás ovládne hněv a frustrace, nemůžete jasně uvažovat a pouštíte se do zbytečných hádek. Můžete dokonce říci něco, čeho budete později litovat. Snažte se takových chvil vyvarovat, a než něco odseknete, raději se párkrát zhluboka nadechněte. Mlčet není slabost a nezaplést se do jalového sporu je někdy to nejrozumnější, co můžete udělat.

Být rodič je těžká a nedoceněná práce a bohužel se přitom nedá udělat všechno správně. Víte, že i pouhé cucnutí piva v dětství může vést k alkoholismu v dospělosti?