Vyhněte se palandě a dopřejte právo na soukromí: jak zařídit pokojíček, aby se sourozenci nehádali

Zařizovat pokojíček může být poměrně zábavná činnost, při které lze navíc posílit hezký vztah mezi rodičem a dítětem. Pokud je však ratolestí víc a pokoj jen jeden, věci se trochu komplikují. Naštěstí to jde s otevřenou myslí zvládnout tak, aby měla obě dítka prostor sama pro sebe. Na co byste měli myslet?

Manuál pro úklid pokojíčku: Jak moc čistit plyšáky a stavebnice?

Jednou z nejdůležitějších věcí je rozdělit pokoj na stejné části. Obě ratolesti získají pocit, že jsou si rovny a mají své soukromí, což je zásadní hlavně pro starší děti. Pokud je mezi sourozenci větší věkový rozdíl, dbejte na to, aby už od začátku měli oba stejný prostor, třebaže menší dítě ho zatím tolik nevyužije. Vyhnete se tak žárlivosti a vzteku, až se starší bude muset kousku prostoru vzdát.

K oddělení může posloužit barevné odlišení, kdy každou část pokoje vymalujete jinou barvou. Je-li to možné, rozdělte místnost dělicí příčkou, nábytkem (knihovnou, oboustranným regálem), závěsem či paravánem. Zatímco jedno dítě si bude na své části hrát, druhé se může v klidu učit nebo relaxovat.

Vybavení na každé polovině přizpůsobte věku dítěte. Každý potomek sice má mít vlastní nábytek, kompromisy jsou ale občas nezbytné, zvlášť když je málo místa. Jak to udělat šikovně? Vhodným společným nábytkem jsou velké šatní skříně a regály – zpravidla zaberou méně místa a prostor neroztříští tolik jako více menších kousků.

Sdílený nábytek by měl být ve středu místnosti: nebude ubírat víc prostoru na jedné polovině, bude pro oba stejně dostupný a při přecházení k nábytku se dítka nebudou rušit.

O co by se sourozenci nikdy neměli dělit, je pracovní stůl a místo kolem něj. Ani jeden neocení čekání na to, až druhý napíše domácí úkol, dokreslí obrázek či dohraje počítačovou hru, aby se sám mohl pustit do plnění vlastních povinností a koníčků. Stejně tak není dobré, když jedna ratolest dělá úkoly v klidu pokojíčku, zatímco druhá se musí smířit s jídelním stolem.

Ideální nábytek do dětského pokoje je rostoucí, tedy ten, který se dá přizpůsobit výšce dítěte. Není samozřejmě reálné, že vybavení vydrží od školky až do promoce, nebudete ho ovšem muset měnit příliš často a vhod přijde i sourozencům s větším věkovým odstupem.

Zásadní je i vlastní místo na spaní. V menších pokojích se jako řešení nabízejí palandy. Sice ušetří množství místa, ale přinášejí nedostatek soukromí i možné rozepře, kdo si zabere jakou postel.

Mnohem lepší jsou multifunkční postele. Zpravidla jsou vyvýšené a jejich součástí bývají vysouvací stoly, poličky a nejrůznější komody. Stejně jako palandy ušetří místo a dětem dopřejí vlastní koutek na spaní i školní povinnosti a koníčky.

Při výběru postele je důležité sledovat rozměry. Pro mladší dítka by měla být široká alespoň 80 cm, pro náctileté pak 90 až 100 cm a dlouhá 200 cm.

Co se vzhledu týče, veškerá rozhodnutí je vhodné konzultovat s dětmi. Zbavte se svých představ o dokonalém pokojíku a zeptejte se těch, kdo v něm budou trávit čas a měli by se tu cítit nejlépe. Zjistěte, jaké barvy se jim líbí a jaký design nábytku i doplňků je láká.

Jsou to právě barvy, které dokážou jasně určit, komu daná polovina patří. Dodají dětem jistotu, že mají svůj vlastní bezpečný prostor, kde jsou pánem. Využít můžete barevný kruh, pomůcku, s níž zjistíte, které odstíny se k sobě hodí i jaké vytvářejí příjemné kontrasty.

Není ideální, když části pokoje neladí: výsledek bude působit chaoticky až stísněně. Proto se při zařizování děti potrénují v dovednosti dělat kompromisy. A pokud si nejsou jisté nebo jsou na rozhodování příliš malé? Zvolte neutrální barvy a přírodní materiály, s nimiž snáze sladíte jednoduše vyměnitelné dekorace a doplňky.

Nemáte dětský pokoj a žijete s dětmi v minibytě? Musíte nastavit pravidla!