Jak ulehčit dětem pobyt na táboře? Trénujte předem, nedělejte z toho událost a nevolejte jim

Tábory patří k prázdninám stejně jako sluníčko, koupání, kamarádi a odpočinek. Koneckonců jezdili jste na něj nejspíš i vy a většina dospělých na něj vzpomíná v dobrém. Tábor je synonymum pro dobrodružství, zábavu, nové kamarády, zážitky, které jinde nenasbíráte.

Ale pokud vaše dítko vyráží na tábor poprvé, možná máte strach, jestli se mu tam nebude stýskat. Tady jsou rady, jak tohle riziko dostat skoro na nulu.

Jestli má za sebou váš potomek třeba školu v přírodě, je to rozhodně výhoda. Už si vyzkoušel, jaké to je, být pár dnů bez rodičů, v novém prostředí, byť se spolužáky a paní učitelkou. Pokud ne, máte možná ještě čas na malý trénink.

Vyšlete ho na víkend někam pryč, ale pozor – babička s dědou se nepočítají. Zkuste zorganizovat víkend na chalupě s kamarádem a jeho rodiči nebo prostě s někým, s kým normálně moc času netráví. Jednoduše řečeno, zkuste nasimulovat takový kratší tábor. Když bude na ten skutečný odjíždět s vědomím, že pár nocí bez rodičů není žádné drama, dodá mu to sebevědomí a pocit bezpečí.

Rozhodně záleží na tom, jaký tábor jste pro něj vybrali. Základním předpokladem pro to, aby se mu na něm nestýskalo, je, že se tam nesmí nudit. Máte doma vášnivého sportovce? Hledejte tábor se sportovním zaměřením. Je vaše holčička milovnice tance? Vyšlete ji na taneční tábor, kde hudbu vypínají až s příchodem večerky.

A ještě jedna věc, pokud je to opravdu poprvé, volte kratší termíny. Týden je tak akorát.

Ne vždy je to možné, ale pokud to jen trochu jde, zařiďte mu na tábor parťáka. Když pojede se starším sourozencem, máte v podstatě vyhráno, ale i kamarád ze školy či z kroužku se počítá. Výhoda je i nějaký známý v řadách vedoucích, který bude jakýmsi důkazem, že o nic nejde.

Osudové pořadí sourozenců. Jak ovlivní váš život? 

Je jasné, že je to velká věc i pro vás, další zlom ve vývoji vašeho dítěte, takže to taky dost prožíváte. Ale nedejte to na sobě znát. Když dítě vycítí vaši nervozitu, nebo dokonce obavy, přenese se to i na něj.

Přistupujte k blížícímu se táboru jako k úplně obyčejné události. A pozor, i pozitivní povzbuzování typu „teda, ty už jsi velký kluk, když jedeš sám na tábor“ nebo „já bych hned jel taky, úplně ti závidím“ může být kontraproduktivní. V prvním případě na něj kladete velkou zodpovědnost (jsem už velký, budu se o sebe muset postarat sám), která ho může znejistit. V druhém mu pak vlastně říkáte, že byste chtěli jet s ním, a jemu může být o to víc líto, že jede sám.

Zapomeňte na slovo stýskat, vůbec ho nezmiňujte. A to ani v souvislosti s vámi. Dítě si možná nějaké to krátké stýskání na táboře prožije, ale když bude mít pocit, že vy doma na něj myslíte každou minutu a večer pláčete do polštáře, bude mu opravdu bídně.

Ideálně ani nepřipouštějte variantu, že by se dítěti stýskalo. Nedávejte mu žádný záchranný plán typu „kdybys to opravdu nemohl vydržet, řekni to vedoucímu a já přijedu“ nebo „nakresli na pohled mráček, bude to naše znamení a já hned sednu do auta“. Tímhle dítěti vsugerováváte, že ho čeká trápení, a zároveň mu berete motivaci se s případným steskem poprat.

Co dělat, když dítě zavolá z tábora, že chce domů?

Přišel den D, vaše dítě odjíždí. A vy už máte druhý den chuť mu zavolat. Nedělejte to! Na táboře platí jiný časoprostor a vy do něj teď pár dnů jednoduše nepatříte. Věřte, že i dítě, které nemá na stýskání ani pomyšlení, uslyší-li v telefonu váš nejistý hlas, začne cítit potřebu být s vámi.

To samé platí i pro případné návštěvy. Nejezděte dítko navštívit. Jednou jste se rozloučili, není důvod procházet tím podruhé. Těšte se na vítání a dopřejte mu prostor to zvládnout!

Buďte obezřetní i v tom, co píšete dítěti do pohledu nebo esemesky. Žádné „už se na tebe moc těším“, „myslíme na tebe, chybíš nám“ a podobně. Ideální jsou stručné a věcné zprávy o tom, jaké je u vás počasí, že v práci toho máte moc a váš pes zase rozkousal tátovi boty. Tím mu dáte najevo, že doma o nic nepřichází, naopak se má, že si užívá na táboře.

I tohle píší děti z tábora rodičům...

A platí to i obráceně, neberte vše, co vám dítě napíše, doslova. Chápeme, že esemeska ve čtyři ráno „stýská se mi“ vypadá dramaticky, ale dost možná jde jen o to, že se mu v noci nechce jít samotnému na záchod, a tak se snaží zabavit psaním.

A pořád si připomínejte, že skoro každému, kdo je na táboře poprvé, se chvíli stýská. Ale právě o to jde. Aby se dítě naučilo zvládat svoje emoce a být zase o kus samostatnější. A to přece chceme všichni, vychovat z našich dětí sebevědomé a samostatné jedince, kteří si poradí i s trochou toho diskomfortu. Obzvlášť když je vyvážen tunou krásných zážitků a zábavy!

Některé děti ale rezolutně odmítají opustit domov. Dítě nechce odjet na tábor. Co teď?