Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Karly:
Vážený pane Hausmanne, ráda bych se vás zeptala na pro mě hodně důležitou věc. Vím, že zde ženám píšete, že se mužům líbí štíhlé ženy, i já byla vždy štíhlá, ale před rokem jsem porodila našeho druhého syna a ano, v těhotenství a kvůli poruše štítné žlázy jsem hodně přibrala. V rámci možností se snažím hubnout, ale je to opravdu těžké. Mám hodně práce s oběma dětmi, první syn je školák na domácí výuce, péče o ročního syna je náročná sama o sobě. Ale co mě strašně mrzí, je to, že můj manžel se ke mně chová odmítavě, nechce se mnou spát, občas je ke mně i hodně kritický. Říká, že jsem jak velryba, to mě moc bolí. Beru léky, cvičím, když mi vyjde chvíle... Kdybych se nesnažila, tak neřeknu ani popel, ale takhle mi to nepřijde fér, je mi to moc líto a nevím, co s tím. Často pláču a začínáme se i hádat. Poradíte mi, prosím? Děkuji vám. Karla
SEBEVĚDOMÝ MUŽ MILUJE. CHUDÁK URÁŽÍ MATKU SVÝCH DĚTÍ
Vážená paní Karlo,
Vaše situace mi také přijde nefér, ale podílíte se na ní s manželem oba, a tak si vás pojďme podat jednoho po druhém.
Manželovi se z pochopitelných důvodů nechce laskat dolíčkovaté špeky, ale pokud jsou důsledkem těhotenství, které (spolu)způsobil, měl by se podílet i na snaze o jejich odstranění a nenechávat to jen na vás. Jak? Třeba vám zajistit (hlídáním dětí, převzetím některých vašich prací) dvě hodiny denně, které strávíte běháním nebo ve fitku (až ho otevřou). Samozřejmě – pokud mu to jeho zaměstnání vůbec umožňuje. Když ne, zařídit to jinak (najmout někoho na hlídání...). Měl by také pro rodinu připravovat sportovní program, běhat a cvičit venku se dá i s kočárkem. Něco v tomhle smyslu byste mu mohla navrhnout.
Co se týče vás, znepokojuje mě věta: „Cvičím, když mi na to vyjde chvíle.“ Jsou ženy, které s dvěma malými dětmi stihly hrát volejbalovou extraligu nebo vystupovat na divadelní scéně. Dovedly si ovšem zorganizovat časový rozvrh. Vaše pojetí pohybu evidentně na zhubnutí nestačí, musí se tedy přidat. Těch chvil musí být zkrátka více a měly by dostat větší prioritu, i za cenu zanedbání jiných „povinností“. Manželovi bude jistě milejší, když místo mytí oken budete kroužit po atletickém oválu.
Pro ilustraci, jak těžký boj vás čeká: Na sobě jsem letos vypozoroval, že na zhubnutí o 0,5 kg je třeba uběhnout (na lyžích) asi 100 km. Kvůli shození 5 kg (lezecká sezona za dveřmi) jsem musel urazit 1 000 km. Takže rychlý posun nečekejte. Ruku na srdce – uklízení možná dáváte podvědomě přednost, protože tolik nebolí a výsledek je vidět ihned. Ze všech slavných dietních doporučení funguje jen jedno: příjem musí být nižší než výdej. Kalorické tabulky jsou nemilosrdné – na jeden rohlík se uběhne 10 km. Účinnou motivací (vím, hrůzostrašnou) je každodenní stoupnutí si na váhu. Přitom se nenechte vydeptat tím, že posouvat se bude po miligramech. A dále – úplně zrušit (nejlépe vyhodit) televizi. Uvidíte, co budete mít najednou pro sebe času. A běhat se dá i v noci.
Podle všeho jste ještě mladá. Možná buďte ráda, že vás manžel do zhubnutí tlačí takto neomaleně, surově a bezcitně. Jinak byste se tím třeba ani vůbec nezabývala.
Desítky let života, které máte ještě před sebou, ale stojí za tu (roční?) námahu. Nejen kvůli udržení manžela, ale i kvůli vlastnímu zdraví a sebevědomí. Uvidíte, že časem se pro vás tato námaha stane příjemnou.
Rada Josefa Hausmanna je velice cenná. Jenže co bude, až Karla zhubne? Z jejího manžela, který se dnes chová jako nesebevědomý hulvát, se stane velkorysý milující partner a Karla šťastně zapomene, že je ochoten ji ponižovat třeba jen pro pár kilo navíc? Těžko. Možná dojde k tomu, že lepší by bylo najít si pořádného chlapa.
